Ulice Gascona
Bulvár cidru: víc než tucet sidrerií, cidrových hospod, jedna vedle druhé. Mimo léto se tu ve čtvrtek zpívají staré písně ze sidrerií.

Rituál s vlastními pravidly, celá ulice, která mu patří, sýry zrající v jeskyních a jeden den v roce, kdy celé město jí úplně totéž.
🎧 Na trase El Fontán, Gascona a pouliční sochyV Asturii se cidr nepodává, ale nalévá z výšky; neobjednává se pro jednoho, ale sdílí; a neusrkává se, ale vypije se na jeden zátah. Pochopit tenhle rituál je polovina cesty, protože organizuje celý společenský život města, které navíc velmi dobře vaří.
Zvuková kulisa ulice Gascona je nezaměnitelná: proud cidru padající z výšky na okraj sklenice. Není to představení, je to technika: přírodní asturský cidr nemá přidaný oxid uhličitý a potřebuje se provzdušnit, aby se projevil. Tomu nalévání z výšky se říká escanciado.
Praktickým důsledkem je, že ho musíš vypít hned, dřív než vyvětrá. Proto se pokaždé nalije jen trocha —culín— a vypije se na jeden zátah, ne po doušcích.
A ve sklenici se vždycky nechá prst, culete, kterým se opláchne okraj, ze kterého jsi pil, než sklenici podáš dalšímu. Vylije se na zem nebo do žlábku v sidrerii, a odtud ta jablečná vůně, která tě přivítá, když vejdeš.
Cidr se neobjednává pro jednoho: sdílí se. Jedna láhev, jedna sklenice, která koluje z ruky do ruky, a povídá se bez ohledu na hodinky. Pít tu z vlastní sklenice se považuje prostě za divné.
Bulvár cidru: víc než tucet sidrerií, cidrových hospod, jedna vedle druhé. Mimo léto se tu ve čtvrtek zpívají staré písně ze sidrerií.
Žaludek Ovieda už od středověku, v hale ze železa a skla z let 1882-1885. Tady najdeš sýry i fabes.
Stáhněte si aplikaci a objevte Oviedo offline, kdykoli budete chtít. Projděte pěší trasu El Fontán, Gascona a pouliční sochy s místním průvodcem v uchu.
Zjistěte více o Viavoy →Fabada je vlajkovým pokrmem a její tajemství je ve fabě: není to jen tak nějaká fazole, ale odrůda s dlouhým, plochým a máslovým zrnem, s velmi tenkou slupkou a chráněná vlastním zeměpisným označením. Proto se v ústech rozplývá, místo aby zůstala celá a tvrdá.
Sýry jsou druhou velkou kapitolou a Asturie má jednu z největších rozmanitostí na světě v poměru k rozloze. Nejslavnější je Cabrales: je tak modrý, až štípe, a zraje celé měsíce v přírodních horských jeskyních. Označení původu je závazné: pokud neprošel jeskyní, nesmí se jmenovat Cabrales.
Pak jsou tu Gamonéu, Afuega'l Pitu a Casín, a mnoho dalších. Vyplatí se zeptat v tržnici El Fontán, kde ti prodavači každý z nich rádi vysvětlí.
Cachopo je moderní pokrm, který dobyl svět: dva telecí řízky se šunkou a sýrem uvnitř, obalené a smažené, ve velikosti, která vyzývá na souboj každou rozumnou chuť k jídlu. Není starý, ale dnes je to nejvíc exportovaný kulinářský symbol Asturie.
A z ryb všechno z Kantabrického moře: pixín (ďas), virrey, ježovky oricios v sezóně. Pobřeží je půl hodiny odtud a v jídelních lístcích je to znát.
Každého 19. října slaví Oviedo Desarme, „Odzbrojení“, které připomíná epizodu z roku 1836, kdy byla karlistická vojska odzbrojena, zatímco je město, jak se vypráví, zabavilo jídlem.
Dnes se to připomíná jídlem, a to s přesným a nesmlouvavým menu: cizrna s treskou a špenátem, dršťky a rýžový nákyp s mlékem. Žádné obměny. Ten den jí celé město totéž a restaurace jsou plné k prasknutí.
Je to jedna z nejpřísnějších a nejoblíbenějších gastronomických tradic ve Španělsku. Pokud cestuješ v těch dnech, musíš si rezervovat předem, a vyplatí se to.
Po zbytek roku je ulice Gascona oblastí cidru a okolí náměstí Fontán a náměstí Constitución oblastí, kde se jí vsedě.
Užitečná poznámka: v sidreriích se jí z porcí, raciones, a všechno se sdílí. Objednávat si jednotlivé talíře narušuje logiku místa, stejně jako chtít vlastní sklenici.
Společenské srdce starého města, s podloubím a hned u tržnice. Místo na vermut a na jídlo vsedě, pět minut od ulice Gascona.
Občanský salon Ovieda a místo, kde se každého 19. října slaví Desarme: cizrna s treskou, dršťky a rýžový nákyp s mlékem, bez obměn.
Protože přírodní asturský cidr nemá přidaný oxid uhličitý. Když padá vzduchem a narazí na okraj sklenice, rozbije se, provzdušní a probudí se jeho vůně: tady se tomu říká espalmar. Proto ho musíš vypít hned, dřív než vyvětrá, a proto se pokaždé nalévá jen malé množství.
Prst cidru, který se ve sklenici vždycky nechá. Slouží k opláchnutí okraje, ze kterého jsi pil, než sklenici podáš dalšímu, protože sklenice je společná a koluje. Vylije se na zem nebo do žlábku v sidrerii, a odtud ta jablečná vůně, která tě přivítá, když vejdeš.
Můžeš, ale je to divné a prozradí tě to jako cizince. Cidr se objednává po lahvích a sdílí se: jediná sklenice, která koluje z ruky do ruky, a ten, kdo nalévá, pokaždé nalije culín. Logikou místa je rozhovor a společný rytmus, ne konzumace každého zvlášť.
Tím, že to nejsou obyčejné fazole: asturská faba je odrůda s dlouhým, plochým a máslovým zrnem, s velmi tenkou slupkou a chráněná vlastním zeměpisným označením. Proto se v dobré fabadě faba v ústech rozplývá, místo aby zůstala celá a tvrdá, a v tom je rozdíl mezi dobrým a průměrným pokrmem.
Protože zraje celé měsíce v přírodních jeskyních v horách, kde stálá vlhkost a teplota nechávají růst ty modré plísně. Označení původu ukládá nechat ho zrát právě tam: pokud neprošel jeskyní, nesmí se jmenovat Cabrales. Asturie má navíc mnoho dalších: Gamonéu, Afuega'l Pitu, Casín.
Dva telecí řízky se šunkou a sýrem uvnitř, obalené a smažené, ve velikosti, která vyzývá na souboj každou rozumnou chuť k jídlu. Není to starý pokrm, ale stal se nejvíc exportovaným kulinářským symbolem Asturie a najdeš ho prakticky na všech jídelních lístcích v regionu.
Gastronomický svátek, který Oviedo slaví každého 19. října na památku epizody z roku 1836, kdy byla karlistická vojska odzbrojena, zatímco je město zabavilo jídlem. Připomíná se to přesným a nesmlouvavým menu: cizrna s treskou a špenátem, dršťky a rýžový nákyp s mlékem.
Stáhněte si Viavoy a projděte Oviedo offline, kdykoli budete chtít.

Čtěte dál