Uličky, kam se sotva vejdou dva lidé, s průčelími, která se ti uzavírají nad hlavou. Tohle bývala Alcaná, velký trh židovských kupců středověkého Toleda, labyrint krámků přitisknutý ke katedrále, kde se kupovalo a prodávalo všechno. A podle samotného Cervanta je to místo, kde náhodou našel rukopis Dona Quijota.
Jak vypadal súk zevnitř
Ta úzkost není středověká nedbalost: je to záměr. Súk se vyměřuje úzký, aby průčelí dávala souvislý stín skoro celý den, což je zásadní ve městě, kde léto s přehledem překračuje čtyřicet stupňů, a aby obchodní rozhovor probíhal tváří v tvář a na krátkou vzdálenost.
Alcaná zabírala prostor hned vedle katedrály a byla uspořádaná podle řemesel, s krámky v řadě a často jen s otvorem ve zdi a kamenným pultem. Názvy ulic jsou cechovní mapou: Tripería pro prodej drobů a v těch okolních kováři, koželuhové a stříbrníci.
Čtvrť se nejlépe čte brzy ráno, kdy tu nikdo není. Všimni si ošlapaných kamenných prahů, znovu použitých překladů a toho, jak některé ulice prudce mění výšku: to všechno je skutečná středověká zástavba, ne rekonstrukce.
Don Quijote se našel tady
V deváté kapitole prvního dílu Cervantes vypráví, že když byl v toledské Alcaná, uviděl chlapce, který prodával nějaké staré sešity. Prolistoval je a zjistil, že je arabsky napsal jakýsi Cide Hamete Benengeli a že obsahují nic menšího než pravdivý příběh dona Quijota.
Vypráví, že si je nechal přeložit od jednoho morisca za trochu rozinek a pšenice, a od té chvíle se celý román vydává za překlad onoho nalezeného rukopisu. Je to jedna z nejvlivnějších literárních her, jaké kdy byly napsány: autor se mění v pouhého vydavatele cizího textu.
Že si Cervantes vybral právě tento trh, není náhoda. Alcaná byla místem, kde kolovaly staré papíry, kde se kupovalo a prodávalo všechno a kde vedle sebe žily různé jazyky: přesně to věrohodné místo, kde se mohl objevit arabský rukopis. Fikce se opírá o skutečný zeměpis, po kterém se dá dodnes chodit.
Nenechte si ujít
Úzké schválně
Súk se vyměřuje takhle, aby průčelí dávala souvislý stín a obchod se vedl tváří v tvář. Není to nedbalost.
Cechovní mapa
Názvy ulic říkají, co se v které z nich prodávalo. Tripería byla ulice drobů a kolem kováři a koželuhové.
Tady se objevil Don Quijote
Cervantes umisťuje do této Alcaná nález rukopisu Cida Hameta Benengeliho, který prý nechal přeložit.
Skutečná středověká zástavba
Ošlapané prahy, znovu použité překlady a prudké změny výšky. Nic z toho není zrekonstruované.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Toleda
Je přitisknutá ke katedrále, v úseku mezi ní a náměstím Plaza del Ayuntamiento, takže ji projdeš, ani nemusíš chtít. Nejde o to sem dojít, ale uvědomit si, kde jsi, protože žádná tabule to pořádně nevysvětluje.
Je to desetiminutová zastávka v rámci delší trasy, ne cíl sám o sobě. Nejlépe funguje vejít sem cestou od Zocodoveru, vyjít u katedrály a pokračovat dolů do židovské čtvrti.
Jdi brzy. Dopoledne jsou tyhle ulice nejucpanějším místem starého města, se skupinami, které vcházejí do chrámu a vycházejí z něj, a pocit labyrintu — jediná věc, pro kterou sem stojí za to přijít — se úplně ztratí.
Časté dotazy
Proč se jmenuje Calle de la Tripería?
Podle toho, co se tu prodávalo: dršťky a droby, vnitřnosti zvířat. Ve starém Toledu měl každý řemeslník svou ulici a jména ulpěla jako nálepka: tady dršťkaři, jinde kováři, kousek dál koželuhové. Dnes se tu klidně procházíš, ale jméno ti říká, jak tenhle kout voněl před pěti sty lety. Celé Toledo je takové: když se naučíš číst jména ulic, město ti samo vypráví svůj dřívější život.
Existoval Cide Hamete Benengeli?
Ne, je to Cervantesův výmysl, jedna z jeho nejdůmyslnějších her. Ale všimni si vtipu schovaného ve jménu: v samotném románu mu Sancho říká „Cide Hamete Berenjena“, protože mu „Benengeli“ zní jako berenjena, tedy lilek. A Toleďanům se posměšně přezdívalo „berenjeneros“, lilkáři, protože tu tu zeleninu měli tolik rádi. Takže i jméno falešného autora skrývá vtip s místní příchutí. Cervantes tenhle kraj dobře znal.
