Je malá, skoro krychle z načervenalých cihel uprostřed zahrádky, a je to nejstarší budova v Toledu, která dodnes stojí. Nápis na její zdi uvádí datum, které je až neuvěřitelné: rok 999. V jejích křížících se podkovovitých obloucích a v plochách cihel kladených do kříže je už v miniatuře celý slovník toho, co se později stane velkou andaluskou architekturou.
Devět kleneb a žádná stejná
Půdorys je čtverec o straně sotva osmi metrů, rozdělený čtyřmi sloupy do devíti polí, klasické schéma malých čtvrťových mešit. Výjimečné je to, co je nahoře: každé z devíti polí kryje jiná žebrová klenba a ani jedna se neopakuje.
Ten soubor není dekorativní rozmar, je to skoro katalog. Žebrové klenby se zkříženými žebry, která se uprostřed neprotínají, jsou andaluský vynález, který se poprvé objevuje v mešitě v Córdobě, a tady se asi o třicet pět let později rozvíjí v devíti variantách na nepatrném prostoru.
Sloupy, které je nesou, jsou znovu použité ze starších vizigótských staveb, s hlavicemi různého původu. A při vykopávkách ve venkovní zahradě se objevila římská silnice, kudy do města vedla jedna z cest v době, kdy se jmenovalo Toletum. Tři historické vrstvy na dvaceti metrech čtverečních.
Mešita, ze které se stala poustevna
Když Toledo v roce 1085 přešlo do křesťanských rukou, budova se změnila v poustevnu a na východní straně k ní přibyla mudéjarská apsida s podkovovitými oblouky, které vytvořili titíž řemeslníci, kteří pracovali v andaluské tradici. Šev mezi oběma částmi je zevnitř dokonale vidět.
Výsledkem je budova, kde se dvě náboženství bez zastírání dělí o jednu střechu a kde křesťanská přístavba vznikla ve stejném výrazovém jazyce jako muslimská stavba. Málokde je tak jasně vidět, že mudéjar nebyl napodobením, ale pokračováním řemesla.
Legenda o jménu je ta, kterou si v Toledu vyprávějí odjakživa: když Alfons VI. vjížděl do města, královský kůň si právě tady klekl a nechtěl jít dál. Prokopali zeď a našli obraz Krista s lampou, která prý za zdí hořela tři staletí. Odtud jméno Cristo de la Luz, Kristus Světla.
Nenechte si ujít
Rok 999
Datum uvádí nápis na zdi. Je to nejstarší budova v Toledu, která dodnes stojí, a s pevnou datací.
Devět různých kleneb
Žádná se neopakuje. Úplný katalog andaluských žebrových kleneb na osmi metrech strany.
Přistavěná křesťanská apsida
Přibyla po roce 1085 ve stejném andaluském výrazovém jazyce. Šev mezi oběma částmi je vidět zevnitř.
Římská silnice
Objevila se při vykopávkách v zahradě. Pod mešitou vede cesta, kudy se vcházelo do římského Toleta.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Toleda
Stojí v horní a severní části starého města, blízko brány Puerta del Sol a brány Puerta de Bisagra, tedy na cestě do města od parkoviště nebo od nádraží. To z ní dělá přirozenou první nebo poslední zastávku dne.
Leží trochu stranou od osy katedrály, deset minut do kopce, a proto ji mnoho lidí vynechá. Je to chyba: v přepočtu na metr čtvereční je to nejspíš nejzajímavější budova v Toledu.
Prohlídka je krátká, dvacet minut i se zahradou, a velmi levná. Spoj ji s branou Puerta del Sol, která je minutu odtud, a s mešitou Las Tornerías, druhým andaluským pozůstatkem ve městě, který je mnohem méně navštěvovaný.
Časté dotazy
Víme, kdo ji dal v roce 999 postavit?
Ano, a je nesmírně vzácné mít tolik podrobností z doby před tisíci lety: jména uvádí sám nápis. Zaplatil ji zámožný Toleďan Ahmad ibn Hadidi a postavil ji zednický mistr jménem Músá ibn Alí. Ani její původní jméno nebylo to dnešní: jmenovala se mešita Báb al-Mardúm, podle brány v hradbách, která stála vedle. „Cristo de la Luz“ přišlo o staletí později, s legendou; budova už tehdy byla stará.
A ta kamenná cesta u vchodu?
Dobře postřeženo: je to skutečná římská silnice, která vyšla na světlo při výkopech v zahradě. Vedla tudy jedna z cest, které vstupovaly do města, když se Toledo jmenovalo Toletum a vládl Řím. Takže aniž by ses pohnul z místa, máš pod nohama římské Toledo a navršených nad ním dalších tisíc let města. Čtyři epochy na kapesníčku země. Málokde je to vidět tak jasně.
