Věž je mudéjarská, z cihel a se slepými obloučky, postavená muslimskýma rukama pro křesťanský chrám. Ale důvod, proč se u dveří stojí fronta, je uvnitř, v malé a přítmím zahalené kapli: „Pohřeb hraběte Orgaze“, který El Greco namaloval kolem roku 1586. Nikdy odsud neodešel. Byl namalován pro tuto zeď a pro toto světlo a visí tu i po čtyřech staletích.
Obraz rozdělený do dvou světů
Kompozice je naprosto jasná: dole pozemský svět, kde toledští šlechtici pohřbívají muže mezi zářícím brněním, bílými okruží a individualizovanými tvářemi, které jsou portréty skutečných lidí z města. Nahoře se otevírá nebe v bouři mraků a protáhlých duší.
Předěl mezi oběma zónami není jen tematický: mění se technika. Dole je kresba pevná, objemy rázné a barva hutná; nahoře se tvary protahují, rozostřují a hmota se stává téměř mlžnou. El Greco namaloval dva obrazy v jednom, aby byl ten skok znát.
Všimni si řady rytířů. Malíř se mezi ně zpodobnil sám, jak hledí ven, na toho, kdo se dívá. Je jediný z celé skupiny, kdo vystupuje ze scény a navazuje kontakt s divákem, a tento prostředek použil v několika dílech.
Zakázka, která skončila soudním sporem
Dílo bylo objednáno v roce 1586 na připomínku starého odkazu dona Gonzala Ruize de Toledo farnosti a jeho ocenění skončilo u soudu. El Greco požadoval mnohem vyšší částku, než jakou mu nabídli, byli jmenováni znalci a spor se protáhl, což bylo v jeho kariéře docela obvyklé a mnoho to vypovídá o jeho povaze.
Tenhle spor navíc zanechal dokumenty, díky kterým se dílo dalo přesně datovat a poznat celý postup zakázky, což je v malířství té doby vzácné. To, co bylo pro malíře konfliktem, je dnes historickým pramenem prvního řádu.
Kostel je skromný a obraz zabírá boční kapli upravenou pro návštěvy, se samostatným vstupem. Chrám si uchoval svou mudéjarskou věž ze XIV. století, jeden z nejlepších příkladů toledské cihly, na kterou se vyplatí podívat z náměstíčka, než vejdeš.
Nenechte si ujít
Nikdy odsud neodešel
Byl namalován pro tuto zeď a toto světlo v roce 1586 a nikdo s ním nehnul. Vidět ho na původním místě mění celé dílo.
Dvě techniky na jednom plátně
Dole pevná kresba a hutná barva; nahoře protažené tvary a mlžná hmota. Ten skok je namalovaný schválně.
El Greco se zpodobnil
Mezi rytíři, jak hledí ven. Je jediný, kdo vystupuje ze scény a hledá diváka.
Skončilo to u soudu
Malíř se soudil o ocenění. Spor zanechal dokumenty, díky kterým lze dílo dnes přesně datovat.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Toleda
Stojí v židovské čtvrti, pět minut od synagogy Tránsito a dalších pět od kláštera San Juan de los Reyes. Pokud jdeš od katedrály, je to logicky první zastávka této trasy.
Pár metrů odtud je Dům-muzeum El Greca, který není domem, kde malíř žil — to je připsání z XX. století —, ale rekonstruuje dobový interiér a uchovává jeho díla, včetně „Apoštolátu“. Pokud tě malíř zajímá, návštěvu dobře doplní.
Prohlídka obrazu je krátká, dvacet minut, a probíhá s omezenou kapacitou, takže v hlavní sezoně se může čekat. Vyplatí se jít brzy ráno nebo pozdě odpoledne, kdy můžeš stát před plátnem bez lidí v cestě.
Časté dotazy
Kdo byl ten pán z Orgazu, kterého pohřbívají?
Toledský šlechtic z masa a kostí: don Gonzalo Ruiz de Toledo, který zemřel v roce 1323 a byl k této farnosti tak štědrý, že ho tradice odměnila zázrakem. Vypráví se, že když ho spouštěli do hrobu, sestoupili z nebe osobně svatý Štěpán a svatý Augustin, aby ho pohřbili vlastníma rukama. El Greco namaloval právě tenhle okamžik, víc než dvě století poté. Takže to není jen tak nějaký světec: je to soused, který zaplatil tyhle kameny.
A ten chlapec, který vykukuje a ukazuje na scénu?
Je to syn samotného Greca, Jorge Manuel, kterému bylo asi osm let, když ho otec propašoval do obrazu. Všimni si kapesníku, který mu čouhá z kapsy: je na něm napsán letopočet 1578, rok, kdy se chlapec narodil, jako malý namalovaný rodný list. Rukou nám otevírá scénu, jako by nám říkal „podívejte se“. Tehdejší malíři se rádi nechávali v obrazech, potají, pro potomstvo.
