Lomený podkovovitý oblouk, dvě bronzová křídla s arabskými nápisy a za nimi nádvoří s pomerančovníky vysázenými do mřížky a kašnou uprostřed. Je to nejstarší, co z katedrálního souboru zůstalo stát, a zároveň to, co se nejsnáz přehlédne: většina lidí vchází do katedrály jinou branou a odchází, aniž by vkročila na Patio de los Naranjos. Tady se věřící omývali, než vstoupili do almohadské mešity z XII. století. Mešita zmizela; nádvoří funguje pořád úplně stejně.
Co z mešity přežilo do dnešních dnů
Když se v roce 1401 kapitula rozhodla zbořit hlavní mešitu a postavit katedrálu, nestrhla všechno. Zachránily se tři části: minaret, který je dnes Giraldou; toto nádvoří pro rituální omývání; a brána, která je spojovala, Puerta del Perdón. Jsou to jediné tři almohadské prvky v celém souboru, kterých se můžeš dotknout.
Nádvoří si zachovává původní uspořádání: pomerančovníky vysázené v pravidelné síti, se zavlažovacími kanálky v úrovni země, které samospádem vedou vodu od stromu ke stromu. Je to andaluské zahradnictví, které funguje i osm století poté. Jestli přijedeš v březnu, kvetoucí pomerančovníky z nádvoří udělají místo, odkud se těžko odchází.
Kašna uprostřed je ještě starší než to všechno. Její mísa je vizigótská, starší než příchod muslimů, a Almohadové ji znovu použili, když nádvoří stavěli. Na deseti metrech čtverečních máš tři civilizace na sobě: vizigótskou mísu, islámské nádvoří a křesťanské klenby, které vykukují nad zdí.
Na co se tu uvnitř dívat
Křídla Puerta del Perdón si uchovávají almohadské bronzové pláty z XII. století s kúfickými nápisy a jejich dvě klepadla patří k nejlepším dochovaným dílům islámského kovotepectví na světě. Horní nástavec s postavami z pálené hlíny, které zobrazují vyhnání kupců z chrámu, je naopak z XVI. století: podívej se na linii, kde se mění materiál i styl.
V galerii, která hledí do nádvoří, je Biblioteca Colombina, založená s knihami, které shromáždil Hernando Colón, syn objevitele: asi tři tisíce svazků z nejambicióznější soukromé knihovny svého století. Volně se nenavštěvuje, ale vědomí, že jsou tam, tři metry od tebe, změní způsob, jak se na tu zeď díváš.
A Ještěr, El Lagarto. Ze stropu v lodi, která ústí do nádvoří, visí dřevěný krokodýl, replika toho, kterého — podle tradice — poslal egyptský sultán Alfonsovi X. spolu se žirafou a slonem v rámci poselstva ve XIII. století. Vedle něj visí sloní kel, uzda a hůl. Nikdo se nedívá nahoru, a on tam je a čeká.
Nenechte si ujít
Almohadská klepadla
Bronz z XII. století s kúfickými nápisy: jedno z nejlepších dochovaných děl islámského kovotepectví.
Vizigótská kašna
Středová mísa je starší než islám a Almohadové ji znovu využili. Tři civilizace v jediném bodě.
Zavlažovací kanálky
Andaluské zahradnictví v provozu: voda dál teče samospádem od pomerančovníku k pomerančovníku.
El Lagarto
Dřevěný krokodýl zavěšený u stropu, památka na egyptské poselstvo ze XIII. století.
Jak zapadá do tvé návštěvy Sevilly
Nádvoří se prohlíží se vstupenkou do katedrály a obvykle zbývá na konec trasy, u východu. Nenechávej si ho na chvíli, kdy už budeš unavený: je to nejpříjemnější část celého souboru a jediná se stínem, vodou a místem k sezení.
Puerta del Perdón vede do ulice Alemanes, jednoho z nejhezčích úseků centra, se zdí nádvoří na jedné straně a zahrádkami na druhé. Když půjdeš dál, jsi za minutu na Plaza Virgen de los Reyes a za pět v Calle Sierpes.
Poznámka k otevírací době: brána se otevírá a zavírá podle rytmu bohoslužeb a prohlídek, takže ji můžeš najít zavřenou, i když je katedrála otevřená. Jestli ji najdeš otevřenou, vejdi bez rozmýšlení: prázdné nádvoří brzy ráno patří k nejlepším místům Sevilly.
Časté dotazy
Je pravda, že uvnitř visí krokodýl?
A patří k tomu nejzvláštnějšímu v katedrále! Uvnitř, zavěšený u stropu, je dřevěný krokodýl, kterému říkáme „el Lagarto“, Ještěr. Tradice vypráví, že kolem roku 1260 poslal egyptský sultán dary Alfonsovi X. Moudrému, aby požádal o ruku jeho dcery: mezi nimi živého krokodýla, žirafu a slona. Zvíře uhynulo, vycpali ho a skončilo zavěšené tady; dnes je to replika ze dřeva. Vedle uvidíš sloní kel a hůl, památky na to tak exotické poselstvo.
Jsou ty bronzové dveře původní?
Křídla si uchovávají bronzové plechy z almohadské mešity, z XII. století, a na nich lze dodnes číst arabské nápisy kufickým písmem. Obě klepadla, ta, kterými se klepe, jsou mistrovská díla islámského kovářství, z nejlepších, která se dochovala. Naproti tomu celé zakončení nahoře, s postavami z pálené hlíny, které vyhánějí kupce z chrámu, je mnohem pozdější, z XVI. století, dílo Miguela Perrina. Jinými slovy: klepeš na muslimské dveře pod křesťanskou scénou.
