Oblouk z obílených cihel a vedle něj čtyři sta metrů cimbuřím zakončených hradeb barvy hlíny, s věžemi, které stále stojí. Je to jediné, co zůstalo na očích z obranného pásu, který obepínal celou Sevillu, s víc než stovkou věží a tuctem bran. Město ho mezi lety 1858 a 1873 téměř celé strhlo, protože překážel pokroku. Z těch bran přežily tři a tahle je nejkrásnější a nese nejvíc dějin: tudy vjížděli králové v den svého prohlášení.
Hradby, které obepínaly Sevillu
Opevnění postavili almorávidé a v XII. století ho zesílili almohadové, kdy byla Isbiliya jedním z hlavních měst západního islámu. Mělo obvod asi šest kilometrů, víc než sto věží, barbakán a příkop. Bylo to vojenské dílo prvního řádu a fungovalo: město vzdorovalo obléhání Ferdinanda III. patnáct měsíců.
V XIX. století, kdy hradby už neměly obrannou funkci a staly se překážkou dopravě, hygieně i rozšiřování města, rozhodla radnice o jejich zbourání. Demolice se protáhla na zhruba patnáct let a odnesla skoro všechno. Byla to stejná logika, která skoncovala s akvaduktem Caños de Carmona a s klášterem na Plaza Nueva.
Tady se zachránilo čtyři sta souvislých metrů mezi Puerta de la Macarena a Puerta de Córdoba, se sedmi nebo osmi věžemi. Všimni si zdiva: je to almohadský tapial, hlína udusaná mezi bedněním, s dobře viditelnými vodorovnými vrstvami. Struktura, kterou vidíš, je doslova otisk dřevěných beden.
Brána korunovací
Oblouk měl původně lomený půdorys typický pro islámské brány: ohyb v pravém úhlu, který nutil útočníka zatočit uvnitř průchodu, ztratit rychlost a zůstat nekrytý. Rovný tvar, který vidíš dnes, je výsledkem pozdějších úprav, kdy už funkce byla obřadní, a ne vojenská.
A obřadní byla po staletí. Touto branou slavnostně vjížděli králové, když přijeli do města, a před ní se stavěly dočasné triumfální oblouky vztyčené pro tu příležitost. Byla to vznešená brána severu, ta, která hleděla k Córdobě a ke Kastilii.
Jméno čtvrti, a tím i Panny Marie, je starší než tohle všechno. Někdo ho odvozuje od Makarie, dcery mýtického zakladatele Herkula, jiný ho vede z arabštiny. Důležité je pořadí: nejdřív byla čtvrť, pak brána a teprve nakonec si odtud Panna Maria vzala své příjmení.
Nenechte si ujít
Čtyři sta metrů hradeb
Se sedmi nebo osmi věžemi, mezi Macarenou a Puerta de Córdoba. Jediný souvislý úsek, který zůstal.
Almohadský tapial
Hlína udusaná mezi bedněním: vodorovné linie jsou otiskem dřevěných beden.
Brána králů
Tudy vjížděli panovníci při své slavnostní návštěvě, pod triumfálními oblouky postavenými pro ten den.
Tři z dvanácti
Z dvanácti bran opevnění zůstaly jen Macarena, Puerta de Córdoba a Postigo del Aceite.
Jak zapadá do tvé návštěvy Sevilly
Oblouk stojí těsně u baziliky Macarena a přímo naproti Hospital de las Cinco Llagas, dnes sídlu andaluského parlamentu. Všechny tři uvidíš naráz a tvoří památkový soubor severu města.
Projdi celý úsek hradeb, od Macareny k Puerta de Córdoba: je to čtyři sta metrů zvenku, s věžemi po pravé ruce, a je to jedna z nejzvláštnějších a nejvděčnějších procházek v Seville, protože ji skoro nikdo nedělá. Na konci je kostel San Hermenegildo, vklíněný do jedné z věží.
Odtud směrem dovnitř začíná ulice San Luis, osa čtvrti, která tě za dvacet minut dovede ke kostelu San Luis de los Franceses, na Plaza del Pumarejo a na Alameda de Hércules.
Časté dotazy
A odkud pochází jméno „Macarena“?
Ach, to nikdo neví s jistotou a legend je na každý vkus. Jedni říkají, že pochází od Macarie, dcery bájného Hérakla, o kterém se vypráví, že město založil. Jiní ho odvozují z arabštiny, od jakési Macareny nebo od slova, které znělo podobně, z doby, kdy tohle byla muslimská země. Krásné je, že to jméno je starší než Panna Marie: nejdřív byla čtvrť a brána a teprve potom si odtud Panna Marie vzala své příjmení.
