Řada barevných fasád, okrových, červených, indigových, žlutých, seřazených na břehu Guadalquiviru, s celou Sevillou naproti: Torre del Oro, Maestranza a Giralda vykukující zezadu. Je to pohlednice města a s velkým náskokem nejlepší terasa Sevilly. Jméno je cesta dlouhá dva tisíce let: Baetis říkali řece Římané, a odtud vzešla i Baetika a mnohem později jméno jednoho fotbalového týmu.
Ulice vydobytá na řece
Tenhle břeh nebyl vždycky obyvatelný. Až do XIX. století se Guadalquivir pravidelně vyléval a zaplavoval Trianu a domy nejblíž vodě šly ke dnu jako první. Bydlet tady znamenalo bydlet v první linii nebezpečí, a ne s nejlepším výhledem ve čtvrti.
Věci změnila stavba opěrné zdi v XIX. století, která zvedla a zpevnila celé nábřeží. Na ní se seřadily domy, které vidíš dnes. V přízemích těch nejstarších jsou dodnes vidět značky historických povodní, ve výškách, kterým se těžko věří.
Završení přišlo až ve XX. století, kdy velké vodní stavby odklonily živé koryto řeky a proměnily tento úsek v regulovaný bazén. Teprve pak se Calle Betis z nejohroženějšího místa Triany stala tím nejžádanějším.
Betis, Rodrigo de Triana a další příběhy z nábřeží
Římské jméno řeky, Baetis, dalo jméno provincii Baetice a přežilo v místní řeči dvacet století. Když v roce 1907 vznikl ve městě fotbalový klub, dostal jméno Real Betis Balompié právě podle tohoto slova. Půlka Sevilly, aniž by to věděla, skanduje, jak se tahle řeka jmenovala v dobách Říma.
Z tohoto břehu podle tradice pocházel i námořník, který za svítání 12. října 1492 vykřikl z Pinty „Země!“: Rodrigo de Triana. Králové slíbili doživotní rentu tomu, kdo první spatří zemi, ale Kolumbus prohlásil, že předchozí noci viděl světlo, a odměnu si nechal.
Dnes je ulice hlavně nočním životem: bary s terasou nad vodou, veslaři trénující dole a ve velké dny půlka čtvrti opřená o zábradlí. Ceny odpovídají výsadnímu výhledu; jestli chceš platit jen za pivo, o blok dál dovnitř, na Calle Pureza, stojí totéž o dost méně.
Nenechte si ujít
Výhled na celé centrum
Torre del Oro, Maestranza a Giralda jedním pohledem. Jiné takové místo ve městě není.
Baetis, řeka Římanů
Odtud Baetika a o dvacet století později jméno jednoho fotbalového týmu.
Značky povodní
Ve starých přízemích, ve výškách, kterým se těžko věří. Tahle ulice byla první linií nebezpečí.
Rodrigo de Triana
Hlídka, která v roce 1492 vykřikla „Země!“ a zůstala bez slíbené renty.
Jak zapadá do tvé návštěvy Sevilly
Začíná na Plaza del Altozano, u mostu Isabely II., a vede podél řeky na jih. Celou ji projdeš pěšky za deset minut, i když logický plán je neprocházet ji: posadit se.
Je to nejlepší městská vyhlídka Sevilly a jediná, ze které je vidět celé památkové centrum naráz. Za soumraku, se světlem dopadajícím na protější fasády a s odrazem ve vodě, je to pohled, který si lidé z města pamatují.
Na zpáteční cestu přejdi znovu most a pokračuj po Paseo Alcalde Marqués del Contadero až k Torre del Oro: stejná trasa viděná z druhého břehu, a v noci, když je všechno osvětlené, je ještě lepší.
Časté dotazy
Je pravda, že Ameriku jako první spatřil muž z Triany?
Tak to vypráví historie. Za úsvitu 12. října 1492 vešel hlídač, který z Pinty vykřikl „Země!“, do dějin jako Rodrigo de Triana. Vysloužil si doživotní rentu, kterou králové slíbili tomu, kdo první spatří pevninu. Jenže Kolumbus prohlásil, že on sám už předchozí noc viděl světélko, a odměnu si nechal. Vypráví se, že Rodrigo, zklamaný, nakonec odešel daleko. První, kdo uviděl Nový svět, a zůstal bez odměny.
Jmenuje se fotbalový klub Betis podle této ulice?
Podle ulice ne, ale podle téhož slova ano. Real Betis Balompié, klub založený v roce 1907, převzal své jméno právě od tohoto starého pojmenování řeky. Takže až uslyšíš půlku Sevilly zpívat „Betis!“, vzpomeň si, že nevědomky skandují, jak se tahle řeka jmenovala před dvěma tisíci lety. Od latiny Římanů k dnešnímu fotbalu to slovo nezemřelo: žije dál na břehu vody, kterou máš před sebou.
