Všichni mu říkají Trianský most, i když úředně je to most Isabely II. Jeho oblouky z litiny, řazené jeden za druhým nad Guadalquivirem, vznikly v letech 1845 až 1852 a jsou nejstarším dochovaným železným mostem ve Španělsku. Přejít ho pěšky patří k povinným gestům každé návštěvy Sevilly: na jedné straně památkové centrum, na druhé čtvrť, která se po staletí považovala za jiné město.
Kopie, která přežila originál
Návrh nevznikl tady. Inženýři, kteří ho podepsali, si vzali za vzor pařížský Pont du Carrousel u Louvru, dílo Antoina-Rémyho Polonceaua, a zopakovali jeho systém litinových oblouků téměř kus po kusu. Byla to špičková technika a fungovala: zkopírovala se bez zábran.
To zvláštní přišlo potom. Pařížský most byl ve třicátých letech XX. století zbořen, aby uvolnil místo širšímu, kdežto ten sevillský stojí a slouží dodnes a nese auta i chodce sto sedmdesát let poté. Originál zmizel a z kopie se stala národní kulturní památka.
Předtím se do Triany chodilo po pontonovém mostě: řadě člunů spojených řetězy s prkny navrchu, kterou Almohadové postavili v roce 1171 a která sloužila skoro sedm set let. Při velké vodě se rozebíral a pak znovu skládal. Celé generace přecházely do Triany po vodě.
Na co se dívat ze zábradlí
Po proudu, vlevo při pohledu k Trianě, máš nejlepší výhled na Torre del Oro s centrem v pozadí. Proti proudu oblouk Guadalquiviru k mostu Barqueta a moderní věže nového města. Ze středu mostu vidíš celou Sevillu z profilu.
Na trianském konci, vklíněná pod nástup mostu, stojí Capilla del Carmen, stavba pokrytá keramikou, která slouží jako symbolická brána do čtvrti, a vedle ní tržnice, pod níž se dochovaly zbytky Castillo de San Jorge.
A všimni si vody. To, co vidíš, není tak docela řeka: koryto, které teče kolem Triany, je dnes regulovaná nádrž, výsledek staveb XX. století, které odřízly meandry a odklonily živý Guadalquivir, aby přestal zaplavovat město. Divoká řeka teče teď jinudy.
Nenechte si ujít
Nejstarší železný most ve Španělsku
V provozu od roku 1852 —od roku 1889 přes něj jezdila i tramvaj— a prohlášený za národní kulturní památku.
Zmizelé pařížské dvojče
Okopírovaný podle Pont du Carrousel u Louvru, zbořeného ve třicátých letech. Přežila kopie.
Sedm set let pontonového mostu
Čluny spojené řetězy, které postavili Almohadové v roce 1171. Rozebíral se při každé povodni.
Výhled ze středu mostovky
Torre del Oro na jedné straně, Triana na druhé a celé město z profilu.
Jak zapadá do tvé návštěvy Sevilly
Je to přirozené spojení mezi centrem a Trianou a přejdeš ho za tři minuty. Od Plaza de Toros de la Real Maestranza nebo z Paseo Alcalde Marqués del Contadero jsi u jeho nástupu za pět.
Na druhé straně ústí přímo na Plaza del Altozano, střed Triany, odkud vede Calle Betis doleva podél řeky a Calle Pureza dovnitř čtvrti.
Nejlepší chvíle k přechodu je poslední půlhodina slunce. Cestou do Triany máš západ slunce před sebou a průčelí v Calle Betis se rozsvěcují; při návratu v noci osvětlenou Giraldu v pozadí. Je to stejná procházka a dvě různá města.
Časté dotazy
A jak se do Triany chodilo před tímto mostem?
Skoro sedm set let tu byl plovoucí most, slavný most z lodí: řada člunů spoutaných řetězy na řece, s fošnami navrchu. Dali ho postavit almohadové v roce 1171 a vydržel povodně, války i staletí, dokud ho v roce 1852 neposlal do výslužby tento železný. Představ si to: do Triany jsi přecházel po lodích, které se ti pod nohama hýbaly s proudem. A když byla řeka rozvodněná, prostě ho rozebrali.
