Sevillané mu říkají „la Magefesa“ podle značky tlakových hrnců a nutno uznat, že ta přezdívka má něco do sebe: válcový kolos zakončený zploštělou kupolí se nepodobá ničemu kolem. Vpředu si ale zachoval klasické průčelí ze světlého kamene, průčelí bývalé Maestranza de Artillería, které se zachránilo před demolicí. Výsledek je zvláštní a funguje: velké operní divadlo Sevilly, otevřené v roce 1991, s řekou na jedné straně a býčí arénou na druhé.
Nejopěvovanější město v dějinách opery
Napočítalo se víc než sto oper, jejichž děj se odehrává v Seville, a seznam zahrnuje velkou část základního repertoáru: Mozartovu Figarovu svatbu a Dona Giovanniho, Rossiniho Lazebníka sevillského, Verdiho Sílu osudu, Beethovenova Fidelia — který se odehrává ve vězení nedaleko města — a samozřejmě Bizetovu Carmen.
Pozoruhodné je, že skoro žádný z těch skladatelů do města nikdy nevkročil. Představovali si ho z Paříže, Vídně nebo Milána podle cestopisů a klišé: slunce, mříže, žárlivost a nože. Sevilla byla po dvě století evropskou myšlenkovou kulisou a toto divadlo je svým způsobem místní odpovědí na tu fantazii.
Sál vznikl pro světovou výstavu Expo 1992, v rámci obrovského plánu staveb, který proměnil město: metro, nové mosty, nádraží Santa Justa a obnova celého tohoto břehu. Maestranza se otevřela rok před Expem a od té doby je sídlem Real Orquesta Sinfónica de Sevilla.
Co uvidíš uvnitř
Sál má podkovovitý půdorys, klasické uspořádání italských operních divadel, s přízemím, lóžemi a stupňovitými balkony. I když je exteriér současný, uvnitř platí stará logika: nikdo nenašel nic lepšího, aby hlas dolétl bez zesílení.
Při prohlídce nejvíc překvapí jevištní technika: jevištní věž, mnohem vyšší než sál, a orchestřiště, které se zvedá nebo klesá podle díla. Při opeře se polovina práce odehrává v prostoru, který publikum nikdy nevidí.
A pak je tu okolí. Je to jedno z mála operních divadel na světě, které stojí doslova na břehu splavné řeky a naproti tři sta let staré býčí aréně. Kombinace říčního balkonu, žlutého písku arény a opery neexistuje nikde jinde.
Nenechte si ujít
Průčelí, které přežilo
Světlý kámen bývalé Maestranza de Artillería, zachovaný před moderní stavbou.
Podkovovitý sál
Půdorys italské opery: jediný známý způsob, jak rozprostřít hlas bez mikrofonu.
Víc než sto sevillských oper
Carmen, Figaro, Don Giovanni, Lazebník, Fidelio. Skoro žádný skladatel do města nevkročil.
Místní přezdívka
„La Magefesa“, kvůli podobě s tlakovým hrncem. V Seville je přezdívka projevem náklonnosti.
Jak zapadá do tvé návštěvy Sevilly
Stojí na Paseo Alcalde Marqués del Contadero, mezi Torre del Oro a Plaza de Toros de la Real Maestranza; všechny tři jsou od sebe méně než tři minuty chůze.
Interiér se volně nenavštěvuje: dovnitř se dostaneš se vstupenkou na představení nebo při příležitostných prohlídkách s průvodcem, které divadlo vypisuje podle sezóny. Jestli máš pružné termíny, vyplatí se podívat na program, protože ceny opery a koncertů jsou tu o dost rozumnější než v jiných evropských metropolích.
I když dovnitř nepůjdeš, zadní průčelí k řece je dobrou zastávkou na procházce: prostranství mezi divadlem a vodou je jedním z nejlepších míst, odkud sledovat západ slunce nad Trianou, s mostem Isabely II. vpravo.
Časté dotazy
Kolik oper se tady odehrává?
Napočítalo se jich přes sto, od těch, které zná celý svět, až po rarity jako Beethovenův Fidelio, který se odehrává ve vězení nedaleko Sevilly. A nejzvláštnější je, že skoro žádný z těch skladatelů do města nikdy nevkročil: představovali si ho z Paříže nebo z Vídně, s jeho sluncem, jeho mřížemi a jeho vášněmi, jako dokonalou kulisu pro lásku a žárlivost. Opěvovali ho z doslechu, aniž by ho znali; a přesto jeho povahu trefili přesně.
