Uprostřed úzké a nenápadné ulice tě zastaví na místě průčelí se dvěma věžemi, kroucenými sloupy a kamenem, který jako by se hýbal. Je to San Luis de los Franceses, mistrovské dílo sevillského baroka, postavené mezi lety 1699 a 1730 Leonardem de Figueroa jako kostel jezuitského noviciátu. Uvnitř je to kruhový půdorys pod velmi vysokou kupolí, pomalovanou odshora dolů. A příběh má krutý zvrat: třicet sedm let po jeho dokončení byli jezuité vyhnáni ze Španělska a už do něj nikdy nevkročili.
Kostel pro výchovu jezuitů
Noviciát byl místem, kde mladí členové Tovaryšstva trávili první roky formace, a tento kostel byl vymyšlen jako nástroj té formace: všechno v něm —centrální půdorys, výška kupole, malba, zlato— je vypočítané tak, aby na toho, kdo vejde, zapůsobilo. Není to výzdoba, je to pedagogika.
Půdorys je řecký kříž vepsaný do čtverce, s kupolí nad středem. Je to řešení spíš římské než sevillské, záměrně kosmopolitní, a Figueroa ho zvládl s takovým mistrovstvím v cihle a štuku, že nemá ve městě obdoby. Průčelí se šalamounskými sloupy a konkávně-konvexním pohybem je tím nejbližším Borrominimu, co v Andalusii je.
V roce 1767 nařídil Karel III. vyhnání jezuitů ze všech území koruny. Rozkaz byl proveden během pár týdnů a čerstvě dokončená budova zůstala prázdná. Potom byla seminářem, chudobincem, skladištěm a sídlem různých institucí a velkou část XX. století strávila zavřená a chátrající.
Co vidět uvnitř
Kupoli vymaloval Lucas Valdés, syn Juana de Valdés Leal, ve spolupráci s Domingem Martínezem. Je to nebe zalidněné jezuitskými světci, anděly a alegoriemi, vymyšlené tak, aby se na ně člověk díval z přesného středu chrámu s hlavou zakloněnou dozadu. Udělej to: právě kvůli tomu kostel existuje.
Retably, pozlacené a se šalamounskými sloupy, patří k nejúplnějším v andaluském baroku, a relikvie, které uchovávají —relikviáře s ostatky a předměty světců—, byly součástí zbožného programu noviciátu. Zachovala se i domácí kaple, menší a intimnější.
A dole je krypta, kterou lze navštívit a kterou čeká nejméně lidí. V souboru se navíc zachovalo nádvoří bývalého noviciátu s prostorami, kde žili novicové: kostel pochopíš mnohem lépe, když uvidíš i dům, který ho obklopoval.
Nenechte si ujít
Figueroovo průčelí
Šalamounské sloupy a konkávně-konvexní pohyb: to nejpodobnější Borrominimu, co v Andalusii je.
Kupole Lucase Valdése
Nebe jezuitských světců namalované tak, aby se na ně člověk díval z přesného středu, s hlavou zakloněnou.
Vyhnání v roce 1767
Třicet sedm let po jeho dokončení ho jezuité museli navždy opustit.
Krypta a nádvoří noviciátu
Část, kterou nikdo nečeká, a ta, která vysvětluje, k čemu tohle všechno vzniklo.
Jak zapadá do tvé návštěvy Sevilly
Je v ulici San Luis, hlavní ose čtvrti Macarena, deset minut pěšky od Basílica de la Macarena a od Arco de la Macarena a pět od Plaza del Pumarejo.
Nedávná rekonstrukce ho vrátila městu jako prostor pro návštěvy a výstavy, se vstupem zdarma, ale otevírací doba je omezená a kvůli akcím bývá často zavřeno. Ověř si to, než se sem vydáš: je to jediná vážná nevýhoda návštěvy.
Spoj ho s Alameda de Hércules, která je deset minut odtud, na oběd nebo na skleničku. Tahle severní polovina Sevilly je část města, kde lidé žijí, a kontrast s monumentálním centrem v dopoledních hodinách je výrazný.
Časté dotazy
Proč „de los Franceses“, Francouzů?
Kvůli světci, jemuž je zasvěcen. Svatý Ludvík není nikdo jiný než Ludvík IX., francouzský král XIII. století, jediný francouzský panovník, který byl povýšen na oltář jako světec. Proslul svou spravedlností a tím, že odešel na křížové výpravy, a na jedné z nich zemřel. Jezuité dali svůj noviciát pod ochranu tohoto svatého krále, a odtud má kostel to tak zvláštní příjmení. Nemá to nic společného s tím, že by ho postavili Francouzi, pozor.
Kdo byl Leonardo de Figueroa?
Velký mistr sevillského baroka, muž, který dal městu jeho nejzdobnější a nejzářivější tvář. Kromě tohoto klenotu je jeho dílem červenobílé průčelí Palacio de San Telmo a pracoval na kostele Salvador a na Hospital de los Venerables. Založil celou dynastii architektů: synové i vnuci pokračovali v jeho řemesle. Až po Seville uvidíš, jak si červená cihla a azulejos hrají spolu, často je za tím nějaký Figueroa.
Kdo vymaloval tuhle kopuli?
Hlavně Lucas Valdés, syn malíře Valdése Leala, onoho mistra tak posedlého smrtí. Lucas pokryl kopuli a klenby postavami, anděly a jezuitskými světci, s pomocí dalších malířů té doby, jako byl Domingo Martínez. Byla to malba určená k tomu, aby ohromila, aby mladý jezuita cítil nad sebou otevřené nebe. Za tolika zlatem a tolika barvou jsou konkrétní jména a ruce, a tohle je jedno z nich.
