Nízká fontána s půdorysem kříže, se čtyřmi keramickými lvy chrlícími vodu z tlamy a nádrží obloženou modrými azulejos, uprostřed zákoutí se zastřiženými živými ploty. Je to jedna z nejoblíbenějších zastávek v parku Parque de María Luisa a ta, která nejlépe vysvětluje metodu celé zahrady: není tu proto, aby ses na ni díval, je tu proto, aby snižovala teplotu. Vzor je zjevný a přiznaný —Lví dvůr v Alhambře—, ale kopie si dovoluje dost volnosti.
Čtyři lvi místo dvanácti
Původní fontána v Alhambře má dvanáct mramorových lvů, kteří nesou velkou mísu, a je to mistrovské dílo nasridského vodního inženýrství ze XIV. století. Tady jsou čtyři, jeden na každém rameni křížového půdorysu, a jsou z glazované keramiky místo mramoru.
Není to pokus o věrnou repliku, ale citát. Forestier a architekti výstavy pracovali soustavně takhle: vzali rozpoznatelný hispánsko-maurský motiv, přizpůsobili ho měřítku a místním materiálům —především azulejos z Triany— a začlenili ho do zahrady. Výsledek je andaluský, aniž by byl replikou čehokoli.
Lvi, které vidíš, nejsou první. Ti původní se za desetiletí pod širým nebem opotřebovali a byli při jedné restauraci nahrazeni. Tak je to v celém parku: to, co vypadá nedotčeně od roku 1929, bylo mnohokrát opravováno, doplňováno a přestavováno. Historická zahrada se nekonzervuje, udržuje se.
Voda jako klimatizace
Voda má v této zahradě velmi konkrétní tepelnou funkci: když se odpařuje, pohlcuje teplo a snižuje teplotu okolního vzduchu. Je to stejný princip, kterým se řídí andaluská nádvoří a nasridské zahrady, a proto jsou fontány v parku vždy v zákoutích uzavřených živými ploty, kde se chladný vzduch drží.
Sedni si na chvíli na okraj nádrže a vyzkoušej to: rozdíl mezi pobytem tady a pobytem o dvacet metrů dál na slunci je několik stupňů. Zbytek udělá neustálé šumění vody, protože také přehluší hluk a mění vnímání horka.
Podívej se na keramiku zblízka. Kobaltová modř na bílé na nádrži je stejný barevný repertoár, jaký uvidíš na 48 lavičkách na Plaza de España a na mostech přes kanál: všechno vzešlo ze stejných dílen v Trianě, ve stejných letech.
Nenechte si ujít
Čtyři lvi, ne dvanáct
Volný citát Lvího dvora v Alhambře, z glazované keramiky místo mramoru.
Voda, která chladí
Odpařování v zákoutí uzavřeném živými ploty: o několik stupňů méně než dvacet metrů odtud na slunci.
Nahrazení lvi
Nejsou původní. Historická zahrada se nekonzervuje: udržuje se, generaci za generací.
Modř z Triany
Stejný kobalt jako na lavičkách provincií a na mostech přes kanál, ze stejných dílen.
Jak zapadá do tvé návštěvy Sevilly
Je uvnitř parku Parque de María Luisa, na cestě, která spojuje Glorieta de Bécquer s Plaza de América. Dojdeš sem pěšky bez jakékoli potíže, stačí jít za zvukem vody.
Je to jedna z krátkých zastávek v parku: stačí pět minut, nebo půl hodiny, pokud se rozhodneš sednout si, což je v létě to rozumné. Kolem jsou lavičky ve stínu a obvykle tu bývá mnohem méně lidí než u Bécquerova zákoutí.
Pokud jsi s dětmi, osvědčená kombinace je tahle: fontána, ostrůvek Isleta de los Patos, pávi a Plaza de América s holuby. Je to čtyřicet minut cesty a pokryje všechno to vlídné, čeho má park nazbyt.
Časté dotazy
Kolik lvů má kašna, která byla jejím vzorem?
Původní kašna, ta na Lvím nádvoří Alhambry v Granadě, má hned dvanáct mramorových lvů, kteří nesou mísu, a je to klenot arabského inženýrství starý víc než šest set let. Tady, v její sevillské verzi, jich zůstali čtyři, jeden pro každé rameno kříže. Je to mrknutí oka, malá pocta tomu granadskému nádvoří, do kterého se zamilovali všichni, kdo tento park tvořili. Al-Andalus tu znovu vykukuje, v keramice a ve stínu.
