Šest velkých slunečníků ze zvlněného dřeva, které se vznášejí nad náměstím uprostřed starého města: je to největší dřevěná konstrukce na světě, a když byla v roce 2011 otevřena, rozdělila město na dva nesmiřitelné tábory. Dnes jsou Las Setas jednou z pohlednic Sevilly, mají nejlepší vyhlídku ve městě a v suterénu skrývají římské naleziště, které se objevilo náhodou a málem celý projekt vykolejilo.
Třicet let prázdné parcely
Stála tu železná tržnice z XIX. století, tržnice Encarnación, která byla v roce 1973 zbořena se slibem, že se postaví jiná, lepší. Ten slib se nesplnil: z náměstí zbyla prázdná parcela a povrchové parkoviště, díra uprostřed historického centra, která vydržela skoro tři desetiletí a stala se místním symbolem lhostejnosti městské správy.
V roce 2004 byla vypsána mezinárodní soutěž a vyhrál ji německý architekt Jürgen Mayer s návrhem nazvaným Metropol Parasol: konstrukcí z lepeného lamelového dřeva ve tvaru zvlněných slunečníků, která by náměstí zastřešila, aniž by ho uzavřela. Stavba začala, a pak se objevil problém.
Při výkopech pro základy se pod zemí objevilo celé město: římské domy s mozaikami, almohadské obydlí, pozůstatky z několika století. Základy se musely přeprojektovat, rozpočet vyletěl nahoru a stavba se o roky zpozdila. Spor byl monumentální, a výsledek také.
Antiquarium, vyhlídka a náměstí
Dole je Antiquarium, muzeum, které na místě uchovává to, co se našlo. Prochází se po lávkách nad římskými domy z I. až VI. století s jejich barevnými mozaikami, studnou a nad nimi pozůstatky obydlí z almohadské doby. Je to doslova sestup vrstvami města, jedno století na jedno patro.
Nahoře je vyhlídka zvlněnou procházkou po nejvyšší části konstrukce, s Giraldou v dálce, střechami starého města pod sebou a celým městem kolem. Není to nejvyšší výhled v Seville, ale je nejúplnější: odtud je vidět tvar historického centra, což ze země nejde.
A uprostřed zůstává kryté náměstí, část, o které se mluví nejméně a která se nejvíc používá: prostor ve stínu ve městě, kde je stín zbožím první nutnosti. V pět odpoledne za srpnového dne tam dole jsou lidé. To je v Seville ta nejlepší možná architektonická kritika.
Nenechte si ujít
Největší dřevěná konstrukce na světě
Tisíce slepených a spojených dílů, které zastřešují náměstí, aniž by ho uzavřely.
Antiquarium
Římské domy s mozaikami a nad nimi almohadské obydlí, zachované v suterénu, kde se našly.
Zvlněná vyhlídka
Není to nejvyšší bod Sevilly, ale odtud nejlépe pochopíš tvar starého města.
Stín na náměstí
V pět odpoledne v srpnu tam dole jsou lidé. V Seville to řekne všechno.
Jak zapadá do tvé návštěvy Sevilly
Je na Plaza de la Encarnación, deset minut od Calle Sierpes, od kolegiátního kostela El Salvador a od Alameda de Hércules. Pod náměstím navíc funguje tržnice s potravinami.
Vstupné na vyhlídku dnes zahrnuje audiovizuální zážitek a cena oproti prvním letům dost stoupla. Antiquarium se platí zvlášť. Pokud máš omezený rozpočet a musíš si vybrat, vyhlídka při západu slunce je to, na co se nejvíc vzpomíná; pokud tě zajímá archeologie, suterén je jedinečnější.
Vystup nahoru v posledním časovém okně dne. Dřevěná konstrukce v nízkém slunci zezlátne, Giralda se rýsuje proti nebi a město se rozsvěcuje, zatímco jsi nahoře. Je to chvíle, kdy je fronta nejdelší, a stejně to stojí za to.
Časté dotazy
Co tu bylo před Houbami?
Pořádný zmatek, po pravdě. Stála tu železná tržnice z XIX. století, tržnice Encarnación, kterou v roce 1973 zbourali. A potom, skoro třicet let, tu byla proluka a parkoviště v samém historickém centru, díra, o které nikdo nevěděl, jak ji zaplnit. Vypsala se mezinárodní soutěž, v roce 2004 ji vyhrál ten Němec… a otevření ještě trvalo sedm let. To, co je dnes pohlednice, byla desetiletí bolení hlavy.
Co přesně je vidět tam dole?
Celé pohřbené město. V suterénu kráčíš po lávkách nad římskými domy s jejich barevnými mozaikami, skoro dva tisíce let starými, a také mezi zbytky obydlí už středověkého, z almohadské doby. Je to jako sjet výtahem času: každé patro jiné století. Nejradši se tam dívám těsně předtím, než vyjedu nahoru, a projdu tak město zdola nahoru.
