Je to nejfotografovanější náměstí Sevilly, a přesto se na něm skoro nikdo nezastaví, aby se podíval: všichni přijdou, zvednou mobil ke Giraldě a jdou dál. Vyplatí se udělat to obráceně. Zůstaň minutu stát uprostřed, u lucerny, a pomalu se otoč kolem dokola: na jedné straně katedrála, na druhé Palacio Arzobispal, vzadu klášter Encarnación a fiakry čekající pod pomerančovníky. Do tohoto obdélníku dlažebních kostek se vejde celá historie města.
Náměstí, které neexistovalo
I když vypadá, jako by bylo navržené pro úžas, toto náměstí je poměrně moderní. Po staletí zabíraly prostor mezi katedrálou a arcibiskupským palácem budovy přilepené ke chrámu: Corral de los Olmos, neuspořádaný blok, kde zasedala městská rada a kde byly taverny, nevěstince a lidé všeho druhu, kteří žili doslova ve stínu hlavního kostela.
XIX. století to všechno smetlo. Corral se zbořil, prostor se otevřel a objevilo se to, co vidíš dnes: gotický kolos na jedné straně a barokní průčelí arcibiskupství na druhé, tváří v tvář, bez ničeho, co by překáželo. Sevilla získala monumentální náměstí za cenu ztráty jednoho ze svých nejstarších a nejšpinavějších koutů.
Lucerna s kašnou uprostřed pochází z roku 1929, je dílem sochaře José Lafity pro Iberoamerickou výstavu a je to detail, kterého si nikdo nevšímá: azulejos na podstavci, bronzoví delfíni a čtyři nádržky tvoří malý klenot, který se na fotkách objevuje jen náhodou, jako kulisa věže.
Na co se tu dívat
Palacio Arzobispal je ta sytě červená budova s mramorovým portálem. Je to jedno z nejlepších barokních světských průčelí ve městě a zaslouží si pár minut: všimni si, jak šalamounské sloupy kroutí kámen, a balkonu, z něhož arcibiskupové žehnali městu. Uvnitř je monumentální schodiště a sbírka obrazů, kterou lze vidět jen zřídka, protože je to dodnes užívané sídlo biskupa.
Vzadu, s cihlovou věží, stojí klášter Encarnación augustiniánských jeptišek. Jestli ho najdeš otevřený, vejdi: u otočného okénka, torna, se prodávají sladkosti, které peče komunita, zvyk, který v Seville přežívá asi v půl tuctu klášterů a je docela doslovným způsobem, jak ochutnat XVII. století.
A pak je tu to samozřejmé, co tady funguje: je to nejlepší místo ve městě, odkud uvidíš celou Giraldu jedním pohledem, aniž by ses musel tisknout ke zdi. Brzy ráno je náměstí skoro prázdné a světlo dopadá přímo na věž; v poledne, se skupinami a frontami, je to něco jiného.
Nenechte si ujít
Lucerna José Lafity
Kašna a lucerna z roku 1929, s bronzovými delfíny a azulejos na podstavci. Je na všech fotkách a nikdo se na ni nedívá.
Portál Palacio Arzobispal
Červený mramor, šalamounské sloupy a jedno z nejlepších světských baroek Sevilly.
Torno kláštera Encarnación
Sladkosti augustiniánských jeptišek, prodávané bez pohledu do tváře, jako před třemi stoletími.
Giralda v celé výšce
Jediné místo ve starém městě, odkud vidíš celou věž, aniž by sis vykroutil krk.
Jak zapadá do tvé návštěvy Sevilly
Toto náměstí je nultým bodem památkového centra. Odtud tě Puerta del Perdón dovede za dvacet kroků na nádvoří bývalé mešity; když obejdeš katedrálu zleva, jsi za tři minuty na Plaza del Triunfo, kde je Puerta del León do Alcázaru a Archivo General de Indias.
Na druhou stranu vede ulice Mateos Gago přímo do čtvrti Santa Cruz a jsou v ní zahrádky s výhledem na věž. Jsou drahé, ale za výhled se platí všude; jestli chceš platit jen za pivo, jdi o dvě ulice dál dovnitř.
Rada k pořadí: jestli chceš navštívit katedrálu i Alcázar v jeden den, začni Alcázarem hned ráno a katedrálu si nech na poledne. Zahrady Alcázaru se zaplní mnohem dřív než chrámové lodě, které pohltí lidi, aniž by to bylo poznat.
Časté dotazy
Proč se toto náměstí jmenuje Virgen de los Reyes, Panny Marie Králů?
Podle patronky Sevilly, kterou odsud kupodivu skoro není vidět. Virgen de los Reyes je středověká socha spojená s Ferdinandem III., králem, který město znovu dobyl v roce 1248; tradice ji považuje za jeho sochu z toho tažení. Spočívá uvnitř, v Královské kapli katedrály, vedle neporušeného těla téhož krále, dnes svatého Ferdinanda. Každého 15. srpna vychází za úsvitu v procesí a my Sevillané vstáváme brzy, abychom ji viděli projít právě přes toto náměstí. Máme ji nesmírně rádi.
