Seville · Co vidět

Plaza de Doña Elvira

Je to nejspíš nejfotografovanější kout čtvrti Santa Cruz a zároveň jeden z nejklamnějších: náměstí, které vypadá středověce, má svou dnešní podobu jen něco přes sto let. Pomerančovníky, lavičky z azulejos, kašna uprostřed, kované lucerny a skoro vždycky kytara, která hraje v některém rohu. Všechno je tu vymyšlené tak, aby sis sedl, a jednou za čas je dobré poslechnout: keramické lavičky jsou tu právě proto a nejlepší plán na Doña Elvira je dvacet minut zůstat sedět.

Divadelní dvůr pod pomerančovníky

Než se z něj stalo náměstí, byl tento pozemek dvorem domu vévodů z Béjaru a usídlil se v něm jeden ze sevillských divadelních dvorů, corrales de comedias: divadel pod širým nebem, kde se hrálo na pódiu, publikum stálo na dvoře a sousedé se vykláněli z balkonů. Právě v takových prostorách se španělské divadlo zlatého věku stalo profesí.

Po scénách tohoto typu procházel Lope de Rueda, rodák ze Sevilly, povoláním tepač zlata a otec kočovného divadla ve Španělsku, na kterého Cervantes s obdivem vzpomínal z dětství. Sevilla byla v těch letech divadelní metropolí prvního řádu, prostě proto, že to bylo nejbohatší a nejlidnatější město království.

Jméno náměstí nepochází z fikce, i když si to mnozí myslí: není to Doña Elvira oklamaná Donem Juanem, která v Mozartově opeře pronásleduje svůdce půlku představení, ale Elvira de Ayala, dcera kancléře Pedra Lópeze de Ayala, která tu měla palác poté, co dostala pozemky bývalé židovské čtvrti. Celé náměstí je v podstatě kulisa na kulise.

Čtvrť, která se vymyslela v roce 1929

Je dobré to vědět, aby ses díval pozorně: Santa Cruz, které vidíš, není neporušená středověká židovská čtvrť, ale její nová interpretace. Mezi rokem 1911 a dvacátými léty, s Iberoamerickou výstavou roku 1929 na obzoru, architekt Juan Talavera y Heredia a městští urbanisté čtvrť přestavěli: fasády se nabílily, vysadily se pomerančovníky, osadily se mříže, květináče a azulejos a tam, kde dřív stály domy, se otevřela náměstí.

Půdorys je ale opravdu starý: křivolaké ulice, zalomení, slepé uličky a nemožné šířky pocházejí přímo z islámské uliční sítě a z pozdější židovské čtvrti. Středověk je v plánu; malebnost v líčení.

Na Doña Elvira je to vidět jasně. Lavičky z trianských azulejos, kašna, dlažba i lucerny pocházejí z té doby a fungují tak dobře, že je dnes nikdo nezpochybňuje. Je to vzácný případ romantické obnovy, která nakonec působí pravdivěji než originál.

Nenechte si ujít

Lavičky z azulejos

Trianská keramika ze začátku XX. století, položená tak, aby sis sedl. Poslechni ji.

Divadelní dvůr

Ve zlatém věku se tu hrálo pod širým nebem, diváci stáli na dvoře a sousedé na balkonech.

Znovu vymyšlená čtvrť

Malebná podoba vznikla kvůli výstavě roku 1929: nabílení, pomerančovníky i mříže.

Není to ta od Dona Juana

Elvira de Ayala, skutečná šlechtična, dala jméno nejskutečnějšímu koutu čtvrti.

Jak zapadá do tvé návštěvy Sevilly

Doña Elvira leží přesně uprostřed labyrintu. Minutu odsud máš Hospital de los Venerables a Calle Susona; dvě minuty Plaza de Santa Cruz a Callejón del Agua, přimknutou k hradbám Alcázaru.

Celou čtvrť projdeš za dobrou hodinu, ale funguje jen tehdy, když se ztratíš: žádná logická trasa neexistuje a všechny uličky nakonec vyústí někde, kde to znáš. V Santa Cruz není ztratit se problém, je to plán.

Upřímné varování: mezi jedenáctou a šestou je náměstí plné a okolní zahrádky si výhled nechávají zaplatit. Přijď brzy ráno nebo po deváté večer, kdy se čtvrť vyprázdní a lucerny rozsvítí nabílené fasády. Je to jiné město.

Časté dotazy

A kdo byla ta Doña Elvira?

V legendě o Donu Juanovi je Doña Elvira jednou z žen, které svůdce svede a potom opustí; možná si ji pamatuješ jako Donnu Elviru z Mozartovy opery, která ho zraněná pronásleduje půlku představení, mezi výčitkami a áriemi. Čistě divadelní postava, to ano, ale podívej se, jak dobře to jméno sluší tomuto tak sevillskému nároží.

Kdo byl ten Lope de Rueda?

Sevillan, který začínal jako zlatotepec, řemeslník, a skončil jako otec španělského profesionálního divadla. Založil jednu z prvních kočovných společností, které jezdily od vesnice k vesnici se svým vozem a svými oponami, a sám hrál. Obdivoval ho dokonce sám Cervantes, který ho v dospělosti chválil a vzpomínal, jak ho jako dítě viděl na jevišti. To, že jeho kariéra vzlétla na malém pódiu, jako bylo kdysi tady, není pro toto náměstíčko žádná maličkost.

Objevte Seville a poslouchejte vlastním tempem

Projděte ji s místními průvodci, vlastním tempem a offline.

Aplikace Viavoy

Další místa v Seville

Plaza de España

Plaza de Santa Cruz

Býčí aréna Real Maestranza

Plaza del Altozano

Plaza del Pumarejo

Plaza del Triunfo