Palmy, pomerančovníky, lavičky a uprostřed bronzový král na koni. Plaza Nueva je velký otevřený salon centra Sevilly, místo, kde se město shromažďuje, když je co slavit, a kudy projíždí tramvaj, která protíná staré město. Jméno je doslovné: otevřelo se v XIX. století na pozemku obrovského kláštera San Francisco, který zabíral celý tento blok a byl zbořen, aby dal vzduch městu, které ho nemělo.
Klášter, který zabíral tento blok
Casa Grande de San Francisco byla po staletí největším klášterem Sevilly, s několika křížovými chodbami, zahradami, kostelem a komunitou o stovkách mnichů. Zabírala celé dnešní náměstí a velkou část přilehlých ulic a její průčelí hledělo na sousední Plaza de San Francisco, kde stojí radnice.
Desamortizace XIX. století ji vyprázdnily, poškodil ji požár a radnice se rozhodla ji zbořit a otevřít veřejný prostor. Byla to jedna z těch urbanistických operací, které by nám dnes připadaly jako památkový skandál a tehdy se prožívaly jako pokrok: přesně stejná úvaha smetla hradby i akvadukt Caños de Carmona.
Náměstí se ustalovalo celá desetiletí. Několikrát měnilo jméno podle režimu, který zrovna vládl — náměstí Infanty, svatého Ferdinanda, Republiky —, až mu zůstalo to nejjednodušší ze všech. Dnešní podoba, se světlou dlažbou a řadami palem, pochází z přestavby na začátku tohoto století.
Ferdinand III., světec čtyř jazyků
Jezdecká socha uprostřed je Ferdinand III., kastilský král, který dobyl Sevillu v roce 1248 a kterého církev svatořečila v roce 1671. Pro město to není jen další král: je to svatý Ferdinand, jeho patron, a jeho tělo se uchovává ve stříbrné rakvi v Capilla Real katedrály, kde se několikrát do roka vystavuje.
Detail, kvůli kterému stojí za to se vypravit, je v té hrobce, ne tady: epitaf je napsaný ve čtyřech jazycích — latinsky, kastilsky, arabsky a hebrejsky. Uprostřed XIII. století náhrobek dobyvatele uznává, že město spoluvytvářeli křesťané, muslimové i Židé.
Socha pochází z roku 1924 a na podstavci jsou postavy spojené s dobytím. Vznikla ze stejného popudu, který dal Seville Plaza de España a velkou část její dnešní tváře: z let před Iberoamerickou výstavou roku 1929, kdy se město celé znovu vymyslelo na efekt.
Nenechte si ujít
Zmizelý klášter
Casa Grande de San Francisco zabírala celý blok. XIX. století ji vyměnilo za vzduch.
Svatý Ferdinand na koni
Král, který dobyl město v roce 1248, svatořečený v roce 1671 a od té doby patron Sevilly.
Epitaf ve čtyřech jazycích
Latina, kastilština, arabština a hebrejština na hrobce dobyvatele, uvnitř katedrály.
Konečná tramvaje
Tady končí MetroCentro: nejpraktičtější místo, kde začít nebo skončit den.
Jak zapadá do tvé návštěvy Sevilly
Je to dopravní uzel historického centra: tady končí tramvaj MetroCentro, která jezdí dolů k Puerta de Jerez a San Bernardo kolem Archivo General de Indias, a odtud vyjíždí nebo tudy projíždí velká část městských autobusových linek.
Je to také pohodlný výchozí bod. Ze severovýchodního rohu začíná Calle Sierpes, kostel La Magdalena je pět minut odsud, katedrála sedm a Plaza de Toros de la Real Maestranza osm, cestou dolů k řece.
Poznámka do kalendáře: toto náměstí je obvyklým dějištěm sportovních oslav, vánočních koncertů a velké části masových akcí ve městě. Jestli na některou narazíš, nezkoušej ho přejít; obejdi ho ulicí Barcelona.
Časté dotazy
Proč Sevilla tohoto krále tolik uctívá?
Protože pro nás to není jen král: je to světec. Církev svatořečila Ferdinanda III. v roce 1671, staletí po jeho smrti, a od té doby je to svatý Ferdinand, San Fernando, patron města. Jeho tělo je uchováváno v katedrále a vypráví se, že dlouho zůstávalo udivujícím způsobem neporušené, což živilo jeho pověst svatosti. Každý květen ho vystavují, abychom ho my Sevillané mohli vidět. Ten bronzový jezdec, který vévodí náměstí, není ozdoba: je to muž, ke kterému se město modlí.
Má jeho hrob něco jedinečného?
Ano, a mně to připadá jako nejkrásnější lekce celé Sevilly. Na jeho hrobce v katedrále je epitaf napsaný ve čtyřech jazycích: latinsky, kastilsky, arabsky a hebrejsky. Je to uznání toho, že toto město vytvořili zároveň křesťané, muslimové i Židé, a že to král věděl. Ten panovník, který ho dobyl zbraněmi, si přesto přál, aby se na něj vzpomínalo v jazycích všech jeho obyvatel. Málokterý kámen řekne tolik tak málo slovy.
