Kostel ze zlatavého kamene, střídmý a pevný, kde odpočívá patron Burgosu. A jeho příběh dojímá: ve skutečnosti se jmenoval Adelelmo, byl to francouzský mnich a přišel se starat o poutníky, kteří docházeli po Svatojakubské cestě úplně zničení.
Francouzský mnich, z něhož se stal burgoský světec
Adelelmo byl mnich z Loudunu, který na konci XI. století překročil Pyreneje. Vypráví se, že ho povolala královna Konstancie Burgundská, manželka Alfonse VI., aby se postaral o poutníky, kteří přicházeli do Burgosu vyčerpaní.
A to také udělal: postavil u hradeb špitál, opravil cesty a podal pomocnou ruku chudým. Lidé ho měli tak rádi, že ho po jeho smrti v roce 1097 udělali svým světcem. Je to jeden z těch případů lidového svatořečení, které předešlo jakémukoli úřednímu řízení.
Jméno se používáním obrušovalo: lidem dělalo potíže to tak cizí „Adelelmo“, a tak z Adelelma vznikl Adelmo, z Adelma Elesmes, až z něj zbylo Lesmes, krátké a domácké. Z francouzského a slavnostního jména se stalo jméno, které zní jako soused odjakživa.
Královna Konstancie si zaslouží zvláštní zmínku: přivedla s sebou celou vlnu francouzských mnichů z Cluny a prosadila, aby se v Kastilii modlilo jako v Římě, a tím se opustil starý mozarabský ritus. Byla jednou z žen, které nejvíc změnily Kastilii své doby.
Devět set let dotýkání hrobu
Ještě dnes, každého 30. ledna, o slavnostech „las Lesmes“, stojí Burgosané frontu, aby prošli kolem jeho hrobu a dotkli se ho dlaní. Je to gesto, které se opakuje už devět set let.
Je tu navíc krásný zvyk: chlebíčky svatého Lesmese, posvěcené chlebíčky navlečené na šňůrku, která prochází jejich otvorem, které prodávají mladí z farnosti a které si každý Burgosan ten den koupí. Tradice říká, že Lesmes žil jen s tím nejnutnějším a každé ráno rozdával chudým chléb.
Kostel, který vidíš, je gotický, ze XIV. století: postavili ho poté, co král Jan I. dal v roce 1383 zbořit starou poustevnu San Juan, která překážela, přilepená k hradbám.
Všimni si chórových lavic a hrobek rodin, které se chtěly dát pohřbít blízko světce, aby si zajistily jeho ochranu. Není to muzejní kostel: je to živé místo, čtvrťové, kde se dosud modlí a slaví.
Nenechte si ujít
Patron Burgosu byl Francouz
Adelelmo, mnich z Loudunu, přišel na konci XI. století, aby se staral o poutníky.
Povolala ho burgundská královna
Konstancie, manželka Alfonse VI., která přivedla do Kastilie mnichy z Cluny a římský ritus.
Od Adelelma k Lesmesovi
Jméno se používáním obrušovalo, až znělo jako soused odjakživa.
Každého 30. ledna se lidé dotýkají hrobu
Burgosané stojí frontu už devět set let. A kupují se posvěcené chlebíčky.
Jak zapadá do tvé návštěvy Burgosu
Stojí na Plaza de San Juan, u kláštera Monasterio de San Juan a u Arco de San Juan, na okraji starého města, kudy do něj vcházela Svatojakubská cesta.
Návštěva zabere asi dvacet nebo třicet minut. Ověř si otevírací dobu: je to fungující farní kostel a řídí se bohoslužbami.
Odtud začíná městská trasa za tapas, která vede dolů kolem Casa del Cordón k San Lorenzo el Real a do ulice Sombrerería.
Časté dotazy
A kdo byla ta královna Konstancie, která ho sem povolala?
Burgundka modré krve, která změnila Kastilii víc, než se zdá. Přivedla s sebou celou vlnu francouzských mnichů z Cluny a prosazovala, aby se tu modlilo jako v Římě a opustil se starý mozarabský obřad, jak to bylo odjakživa; představ si ten rozruch. Se stejným úsilím sem povolala Adelelma. Byla navíc matkou královny Urracy. Bez té ženy a její záliby ve všem francouzském by dnes Burgos neměl patrona.
Proč „Lesmes“, když se ve skutečnosti jmenoval Adelelmo?
Čistá laskavá lenost jazyka. Lidem dělalo potíže to tak cizí „Adelelmo“, a tak ho užíváním obrušovali: Adelelmo, Adelmo, Elesmes… až z něj zbylo Lesmes, krátké a domácké. Z vznešeného francouzského jména se stalo jméno, které zní jako soused odjakživa. A když tu říkáme „las Lesmes“, už si ani nevzpomeneme, že za tím byl mnich, který přišel z Francie s úplně jiným jménem.
A co se o slavnostech las Lesmes dělá, kromě modlení?
Je tu nádherný zvyk: chlebíčky svatého Lesma. Jsou to požehnané chlebíčky navlečené na šňůrce, která prochází jejich otvorem, prodává je mládež farnosti a každý obyvatel Burgosu si je ten den koupí. Tradice říká, že Lesmes žil jen s tím nejnutnějším, každé ráno rozdával chudým chléb a dokonce se s nimi zasmál, aby je povzbudil. O devět set let později pořád jíme jeho chléb.
