Zvenku čisté baroko, s tlustými sloupy a přerušeným štítem, který jako by chtěl vystoupit do ulice. Ale to opravdu neobvyklé je uvnitř: půdorys není typický jezuitský, ale osmiboký, oktogonální, završený velkou kupolí s lucernou nad mořem bílých štukatur.
Osmiboký půdorys, ne ten z příručky
Postavili ho jezuité, Tovaryšstvo Ježíšovo, v letech 1684 až 1694, z peněz mecenáše jménem Francisco de San Vítores a rukama mistrů Bernabé de Hazas a Francisca del Pontón.
Pozoruhodné je, že se odchýlili od vzoru. Jezuité měli velmi jasně daný typ kostela — jediná loď s bočními kaplemi, podle římského kostela Il Gesù — a tady se zvolil centrální osmiboký půdorys, mnohem vzácnější.
Výsledkem je prostor, který tě obklopí: kupole s lucernou nechává padat světlo na bílé štukatury a celý interiér tě nutí dívat se nahoru. Je to jeden z těch kostelů, kterými se prochází s otevřenou pusou.
Když Karel III. v roce 1767 vyhnal jezuity z celého Španělska, chrám osiřel a stal se farním kostelem čtvrti, kterým je dodnes.
Vyhnání a blahoslavený v Tichomoří
Vyhnání z roku 1767 byla tvrdá rána: jediným tahem pera dal král vyhnat jezuity nejen ze Španělska, ale z celého impéria, a za jedinou noc je vyvedli z jejich domů a nalodili je směrem do Itálie téměř bez zavazadel.
Dávala se jim vina, ať právem, či neprávem, za Esquilachovu vzpouru z roku 1766, a v pozadí stálo i dlouhé přetahování mezi osvícenskou korunou a řádem s obrovskou mocí a nezávislostí. Bylo to jedno z nejdrastičtějších opatření bourbonských reforem.
Rodina, která chrám zaplatila, má svůj vlastní příběh: z burgoského rodu San Vítores vzešel Diego Luis de San Vítores, narozený tady v roce 1627, který se stal jezuitou a odešel na druhý konec světa, na Mariany, uprostřed Tichého oceánu, aby tam šířil víru.
Zastav se u detailu portálu, u světce vsazeného do výklenku a u těch barokních koulí tak typických pro tu dobu. A potom vejdi a podívej se na kupoli, kvůli které stojí za to se zastavit.
Nenechte si ujít
Baroko z let 1684-1694
Postavený jezuity z peněz mecenáše Francisca de San Vítores.
Osmiboký půdorys, ne ten z příručky
Jezuité měli daný vzor a tady se od něj odchýlili centrálním půdorysem.
Kupole nad bílými štukaturami
S lucernou, která nechává padat světlo. Je to jeden z kostelů, kterými se prochází s otevřenou pusou.
Karel III. vyhnal jezuity v roce 1767
Z celého impéria a za jedinou noc. Chrám se stal farním kostelem čtvrti.
Jak zapadá do tvé návštěvy Burgosu
Stojí v ulici San Lorenzo, v samém srdci burgoské tapasové čtvrti, pár minut od Casa del Cordón a od Plaza Mayor.
Návštěva zabere asi dvacet minut. Ověř si otevírací dobu, která se řídí bohoslužbami farnosti.
Je to kulturní zastávka v barové čtvrti: kolem jsou ulice Sombrerería a náměstí Plaza del Huerto del Rey, kde se jí morcilla de Burgos.
Časté dotazy
Proč odsud nakonec jezuity vyhnali?
Byla to věc krále Karla III. a byla to tvrdá rána. V roce 1767 nařídil jedním tahem pera vyhnat jezuity nejen ze Španělska, ale z celé říše, a to během jediné noci: vytáhli je z jejich domů a nalodili je směrem do Itálie skoro bez zavazadel. Důvod? Svalili na ně, právem či neprávem, vinu za Esquilachovu vzpouru, která o několik let dřív obrátila Madrid vzhůru nohama, a osvícený král je viděl jako nepohodlnou moc. Tisíce jezuitů naráz do vyhnanství.
Skrývá se za rodinou San Vítores nějaký příběh?
A takový, ze kterého vstávají vlasy na hlavě! Z tohoto burgoského rodu San Vítores, který zaplatil tento chrám, vzešel Diego Luis de San Vítores, narozený tady v roce 1627. Stal se jezuitou a odešel na druhý konec světa, na Mariany, uprostřed Tichého oceánu, evangelizovat. Tam založil první kostel na Guamu a tam ho také zabili, jako mučedníka, v roce 1672. O staletí později, v roce 1985, ho papež Jan Pavel II. blahořečil. Z Burgosu do Pacifiku: nepřipadá ti to jako obrovský příběh?
