Park Canalejas
Hledej dva páry kamenných psů a lvů, kteří hlídají promenádu: pocházejí ze starého panského statku za městem. A fontánku s chlapcem, který hraje na flétnu, nenápadnou, ale roztomilou.

Staleté australské fíkovníky, kopec s hradem, který nikdy nevystřelil, a nejlepší panoramata města bez vstupného a bez fronty.
🎧 Na trase Canalejas, San Fernando a parkyVe městě, kde slunce pálí osm měsíců v roce, je stín infrastrukturou. Alicante má hrstku parků se staletými stromy a pár bezplatných a skoro prázdných vyhlídek, které vyřeší polední hodiny mnohem lépe než jakékoli muzeum, a proto si zaslouží místo v itineráři.
Park Canalejas je nejstarší ve městě: navrhli ho v roce 1886 na místě starých loděnic, na okraji, kde Alicante hledělo na moře, a proto má ten protáhlý a úzký tvar souběžný s vodou.
Jeho čtyři řady fíkusů si nahoře podávají ruce a tvoří katedrální loď z listí. Jsou to australské fíkovníky, Ficus macrophylla, přivezené z druhého konce světa před víc než sto lety, a některé jsou starší než sto let.
Velkolepými je dělá to, že z větví i z kmene vypouštějí vzdušné kořeny: když dosáhnou země, zdřevnatí a promění se v nové podpěry. Proto kmen vypadá jako spleť sloupů a proto kořeny zvedají dlaždice.
Pár minut odtud je náměstí Gabriela Miró s dalšími staletými fíkusy zapsanými mezi chráněné stromy a s fontánou Fuente de la Aguadora uprostřed. Tekoucí voda a hustý stín vytvářejí skutečné mikroklima: je to nejchladnější kout centra uprostřed srpna.
Hledej dva páry kamenných psů a lvů, kteří hlídají promenádu: pocházejí ze starého panského statku za městem. A fontánku s chlapcem, který hraje na flétnu, nenápadnou, ale roztomilou.
Obyvatelé Alicante mu říkají plaza de Correos, náměstí pošty, podle budovy, která nad ním dominuje. Bronzová Aguadora z roku 1918 představuje skutečné řemeslo: nošení vody z veřejných fontán do domů, dveře za dveřmi.
Stáhněte si aplikaci a objevte Alicante offline, kdykoli budete chtít. Projděte pěší trasu Canalejas, San Fernando a parky s místním průvodcem v uchu.
Zjistěte více o Viavoy →Park Monte Tossal zabírá šedesát tři tisíc metrů čtverečních, které šplhají po svahu osmdesát sedm metrů vysokého kopce západně od centra. Otevřeli ho v roce 1995 a za ním je příběh plný klopýtnutí.
V devadesátých letech tu chtěli postavit regulérní zábavní park. Jenže terén to nevydržel: začaly sesuvy a odvaly a park se musel rozebrat skoro dřív, než byl dokončený. Příroda vyhrála a na tom nezdaru se postavilo něco mnohem rozumnějšího.
Dnes má stezky, vyhlídky, minigolf, pétanque, obří šachy, bruslařskou dráhu a lezeckou stěnu. Je to městský park s největší nabídkou na odpoledne s dětmi a je zdarma.
A nahoře stojí hrad San Fernando, který korunuje kopec a završuje procházku. Slovo tossal je mimochodem valencijské a znamená kopec: říkat mu park Monte Tossal znamená říct totéž dvakrát.
Hrad San Fernando byl postaven v roce 1813, uprostřed války za nezávislost, aby posílil obranu města. A nikdy z něj nepadl jediný výstřel: stavěl se ve spěchu, a než byl hotový, francouzská hrozba pominula. Narodil se starý, zbytečný a nesmírně drahý.
Dnes je to otevřená vyhlídka, zdarma, bez otevírací doby a prakticky prázdná, kde je slyšet jen vítr. Shora obsáhneš moře, přístav a celé město rozprostřené pod sebou a naproti vidíš hrad Santa Bárbara na jeho skále.
Vidět oba najednou je lekce o tom, co rozhoduje o tom, které stavby jsou důležité: jedna muslimského původu s tisíciletou historií a neustálými návštěvami; druhá, která nikdy k ničemu nesloužila, prázdná.
Skrývá i temnou kapitolu: po skončení občanské války sloužil jako koncentrační tábor pro republikánské vězně, stejně jako býčí aréna. Je to další zastávka na trase po místech paměti války ve městě.
Volný přístup, bez otevírací doby a bez interiéru k prohlídce. Chodí se sem za panoramatem a tichem a obojí je zaručené, protože skoro nikdo nahoru nechodí. Dvacet minut výstupu parkem.
Park Canalejas, nejstarší, navržený v roce 1886 na místě starých loděnic. Jeho čtyři řady staletých australských fíkovníků tvoří katedrální loď z listí a jejich vzdušné kořeny zvedají dlaždice. V létě patří k nejchladnějším místům centra.
Protože jsou to Ficus macrophylla, australské fíkovníky, které z větví i z kmene vypouštějí vzdušné kořeny. Když tyto kořeny dosáhnou země, zdřevnatí a promění se v nové nosné podpěry stromu. Proto kmen vypadá jako spleť sloupů a dlažba se nakonec zdeformuje.
Na hradě San Fernando, na vrchu Tossal západně od centra. Je volně přístupný, zdarma, bez otevírací doby a prakticky nikdy tam nikdo není. Nahoru se jde pěšky parkem Monte Tossal asi dvacet minut a shora je vidět moře, přístav a naproti hrad Santa Bárbara.
Protože se postavil v roce 1813, ve spěchu a dost špatně, aby bránil město před Francouzi, a než byl hotový, hrozba pominula: Francouzi Alicante nikdy nedobyli. Narodil se starý, zbytečný a nesmírně drahý, pevnost pro válku, která nepřišla.
Je to valencijské slovo, které znamená kopec, pahorek nebo návrší, a denně se používá v celém alicantském kraji, kde je krajina plná takových vyvýšenin. Nazvat park „del Monte Tossal“ doslova znamená říct totéž dvakrát.
Nejlepší odpovědí jsou parky a jsou zdarma: Canalejas a náměstí Gabriela Miró v centru mají hustý stín staletých fíkusů a na náměstí navíc tekoucí vodu, která vytváří skutečné mikroklima. Klimatizovanou alternativou jsou muzea, s MACA zdarma a s MARQ na severu.
Stáhněte si Viavoy a projděte Alicante offline, kdykoli budete chtít.
