Postavili ho v roce 1813, uprostřed války za nezávislost, aby posílil obranu města proti Francouzům. A teď to nejlepší: nikdy z něj nepadl jediný výstřel. Stavěl se ve spěchu a dost špatně, a když byl hotový, hrozba už pominula. Narodil se starý, zbytečný a nesmírně drahý.
Pevnost pro válku, která nikdy nepřišla
Projekt je dílem vojenského inženýra Pabla Ordovás y Sastre a záměr byl dvojí: posílit pozemní obranu Alicante a zároveň sloužit jako vězení. Dostal jméno po Ferdinandovi VII., králi, který tehdy vládl.
Ten křest nebyl náhodný. Během války proti Napoleonovi nazývali Španělé Ferdinanda VII. Toužebně očekávaným, protože si přáli, aby se vrátil na trůn, ze kterého ho sesadil Francouz, jenž ho držel jako vězně ve Francii. Pojmenovat po něm pevnost bylo politické prohlášení.
Jenže Francouzi Alicante nikdy nedobyli. Město odolalo obléhání v roce 1812, aniž byl hrad dokončen, a když dokončen byl, válka už končila. Je to učebnicový případ vojenské stavby, která zastarala dřív, než ji otevřeli.
Temná kapitola a to, čím je dnes
Jeho nejtvrdší využití přišlo mnohem později. Po skončení občanské války, v roce 1939, se z něj stal koncentrační tábor pro republikánské vězně, natěsnané tady nahoře ve velmi tvrdých podmínkách.
Nebyl ve městě jediný: stejnou funkci měla býčí aréna a za městem vznikl narychlo tábor pod mandloněmi. Alicante bylo posledním velkým republikánským městem, které padlo, a zůstalo plné lidí v pasti, což vysvětluje, proč se tu tolik objektů proměnilo ve vězení.
Dnes je to otevřená a klidná vyhlídka, prohlášená za památku, kde je slyšet prakticky jen vítr. Shora obsáhneš jedním pohledem moře, přístav i celé město rozložené pod tebou.
A odsud vidíš naproti ten druhý hrad, ten slavný: hrad Santa Bárbara na hoře Benacantil. Vidět oba najednou, jeden muslimského původu s tisíciletou historií a druhý, který nikdy k ničemu nesloužil, je lekce o tom, co rozhoduje, na kterých stavbách záleží.
Nenechte si ujít
Nikdy z něj nepadl výstřel
Postavili ho v roce 1813 proti Francouzům, a když byl hotový, hrozba už pominula.
Toužebně očekávaný
Nese jméno Ferdinanda VII., kterému se tak říkalo, protože ho Napoleon držel jako vězně ve Francii.
Koncentrační tábor v roce 1939
Jako býčí aréna a tábor pod mandloněmi. Alicante zůstalo plné lidí v pasti.
Prázdná vyhlídka
Volný vstup, bez otevírací doby a skoro nikdy tu nikdo není. Klidná alternativa k Santa Bárbaře.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Alicante
Korunuje vrch Tossal, západně od centra, a dojdeš sem pěšky přes park Monte Tossal nebo výstupem ze čtvrti. Je to zhruba dvacetiminutová procházka do kopce z horní části města.
Vstup je volný a zdarma, bez otevírací doby. Uvnitř není co navštívit: přichází se sem za panoramatem a za tichem, a obojí je zaručené, protože nahoru skoro nikdo nechodí.
Je to klidná alternativa k hradu Santa Bárbara, kde je v hlavní sezoně dost rušno. Tady je naopak normální, že nepotkáš nikoho.
Časté dotazy
A ten velký hrad, který je vidět naproti?
To je ten druhý, ten slavný: Castillo de Santa Bárbara, hrad svaté Barbory, usazený na hoře Benacantil, ten velký masiv, který vévodí celému městu. Jeho základy pocházejí z muslimské doby, z doby před více než tisíci lety, a je jedním z velkých symbolů Alicante. Vypráví se, že mu zůstalo jméno svaté Barbory, protože ho křesťané dobyli v den této světice, 4. prosince. Takže když otočíš hlavu, máš na očích oba hrady města jedním pohledem.
Proč dostal jméno po Ferdinandovi VII.?
Protože to byl tehdejší král a hlavně král, za kterého se bojovalo. Během války proti Napoleonovi říkali Španělé Ferdinandovi VII. „el Deseado“, Toužebně očekávaný, protože si přáli, aby se vrátil na trůn, ze kterého ho Francouz sesadil a držel ho ve Francii jako vězně. Pojmenovat tak pevnost bylo skoro vlasteneckým výkřikem. Ironie přišla až potom: když se konečně vrátil, vládl jako tvrdý absolutista a zklamal půlku Španělska.
