Mercado Central
Pořád funguje jako tržnice, s téměř třemi sty stánky a veselým pokřikem každý den. Vystup na schodiště a podívej se na průčelí s vědomím toho, co tyhle zdi viděly 25. května 1938 uprostřed dopoledne.

Poslední velké republikánské město, které padlo, bombardování, které se celá desetiletí zamlčovalo, a anglická loď, která zachránila 2638 lidí. Dvouhodinová trasa, kterou skoro nikdo nejde.
🎧 Na trase Explanáda, přístav a pláž PostiguetAlicante bylo posledním velkým městem republiky, které padlo, v březnu 1939, a proto se stalo místem, kam se stáhlo všechno, co prchalo. Jeho centrum uchovává čtyři dějiště tohoto příběhu, kolem kterých se dnes denně chodí a nikdo se na ně nepodívá: tržnici, náměstí, býčí arénu a přístavní molo.
Toho dne dopoledne vzlétly ze svých základen na Mallorce italské bombardéry Legionářského letectva, které Mussolini dal k dispozici Frankovi, přeletěly moře a shodily bomby na centrum Alicante. Přiletěly nečekaně a na vyhlášení poplachu nezbyl skoro žádný čas.
Zasáhly Mercado Central, plnou lidí, kteří nakupovali, a zelinářský trh na sousedním náměstí Balmes. Výsledkem byl masakr: víc než tři sta mrtvých, mezi nimi deset dětí, a téměř tisíc raněných.
Je to jedno z nejkrvavějších bombardování civilního obyvatelstva za celou válku ve Španělsku, a přesto se v obecném vyprávění o konfliktu skoro neobjevuje. Diktatura ho celá desetiletí vydávala za nehodu a právě to zamlčování vysvětluje, proč chybí v kolektivní paměti.
Uznání přišlo velmi pozdě: náměstí bylo v roce 2010 přejmenováno, aby neslo vyrytý ten den, a v roce 2013, k sedmdesátému pátému výročí, byl do dlažby vsazen památník. Každý 25. květen se tam sousedé scházejí.
Pořád funguje jako tržnice, s téměř třemi sty stánky a veselým pokřikem každý den. Vystup na schodiště a podívej se na průčelí s vědomím toho, co tyhle zdi viděly 25. května 1938 uprostřed dopoledne.
Dřív se jmenovalo náměstí Balmes a býval tu zelinářský trh. Památník je v dlažbě, dílo Eleny Albajar a Ruth Céspedes, vsazený v roce 2013. Až budeš náměstí přecházet, podívej se pod nohy.
Stáhněte si aplikaci a objevte Alicante offline, kdykoli budete chtít. Projděte pěší trasu Explanáda, přístav a pláž Postiguet s místním průvodcem v uchu.
Zjistěte více o Viavoy →Když už byl zbytek Španělska obsazený, Alicante se pořád bránilo a k jeho přístavu se hrnuli všichni, kdo prchali. Přicházeli z půlky Španělska jen s tím, co měli na sobě, s dětmi v náručí, a doufali, že se nalodí dřív, než dorazí vojska.
Jenže lodě nepřijížděly. Tisíce lidí se celé dny tlačily na molech, bez jídla, bez spánku, s očima upřenýma k obzoru. 28. března se jedna objevila: Stanbrook, stará britská uhelná loď, jejíž kapitán, Velšan Archibald Dickson, se rozhodl neuposlechnout rozkazy a naložit všechny lidi, kolik se jich vejde.
Té noci vyplula s 2638 lidmi namačkanými až v uhelném podpalubí, tak hluboko ponořená, že to vypadalo, že se potopí. Byla poslední, které se podařilo vyplout. Doplula do Oranu ve francouzském Alžírsku, kde úřady nechaly cestující skoro měsíc natěsnané na palubě a nedovolily jim vystoupit.
Dickson zemřel o několik měsíců později, když jeho loď i s celou posádkou torpédovali. Když se ta zpráva dostala do exilových táborů, uprchlíci, které zachránil, za něj drželi minutu ticha.
Dnes je to používaná přístavní zóna s pamětním monumentem, na který se čekalo celá desetiletí. Vidíš jen kus klidné vody: a právě v tom kontrastu je celý jeho význam.
Ty, kdo zůstali na břehu, desítky tisíc lidí, pochytali a natěsnali do jakéhokoli volného areálu. Býčí aréna sloužila jako koncentrační tábor hluboko do roku 1939, a stejně tak hrad San Fernando na vrcholu vrchu Tossal.
Nejsmutněji proslul improvizovaný tábor za městem, pod mandloněmi, kde tisíce lidí celé týdny trpěly pod širým nebem hladem a žízní. Do literatury se zapsal díky Maxi Aubovi, který mu věnoval román s názvem právě „Campo de los almendros“.
Takové využití sportovních areálů a památek jako masových vězení nebylo jen alicantskou výjimkou, ale tady bylo soustředění lidí obzvlášť husté, protože to byl poslední bod odporu a cíl všech, kdo prchali.
Celá trasa — Mercado Central, náměstí Plaza del 25 de Mayo, býčí aréna, přístavní mola a podle chuti i hrad San Fernando — se dá ujít pěšky asi za dvě hodiny a nestojí nic.
Jedna z nejstarších dosud stojících býčích arén Valencijského společenství, znovu otevřená v roce 1888 s Lagartijem a Guerritou. A v roce 1939 koncentrační tábor. To, že místo určené pro slavnost skončilo jako vězení poražených, o těch letech dost vypovídá.
Italské bombardéry Legionářského letectva se základnou na Mallorce nečekaně zaútočily dopoledne na centrum města a zasáhly Mercado Central a nedaleký zelinářský trh. Zemřelo víc než tři sta lidí, mezi nimi deset dětí, a téměř tisíc jich bylo raněno. Bylo to jedno z nejkrvavějších bombardování civilistů za celou válku.
Protože jeho rozsah je srovnatelný s bombardováním Guerniky, ale ohlas byl naopak skoro nulový. Diktatura ho celá desetiletí vydávala za pouhou nehodu a právě to zamlčování vysvětluje, proč se v obecném vyprávění o konfliktu skoro neobjevuje. Památník byl vsazen v roce 2013, sedmdesát pět let poté.
Stará britská uhelná loď, jejíž kapitán, Velšan Archibald Dickson, se rozhodl neuposlechnout rozkazy a naložit v alicantském přístavu všechny lidi, kolik se jich vejde. Vyplula v noci 28. března 1939 s 2638 lidmi namačkanými až v uhelném podpalubí. Byla to poslední loď, které se podařilo vyplout.
Zemřel o několik měsíců později, když jeho loď potopila ponorka i s celou posádkou na palubě. Když se ta zpráva dostala do exilových táborů v severní Africe, uprchlíci, které zachránil, za něj drželi minutu ticha.
Improvizovaný zajatecký tábor za městem, pod mandloněmi, kde tisíce lidí zajatých po pádu Alicante celé týdny trpěly pod širým nebem hladem a žízní. Do literatury se zapsal díky Maxi Aubovi, který mu věnoval román s právě takovým názvem.
Asi dvě hodiny pěšky, všechno v centru a úplně zdarma: Mercado Central, náměstí Plaza del 25 de Mayo, býčí aréna a přístavní mola. Pokud ji chceš doplnit, hrad San Fernando na vrchu Tossal také sloužil jako koncentrační tábor a je odtud půl hodiny pěšky.
Stáhněte si Viavoy a projděte Alicante offline, kdykoli budete chtít.
