Muzeum Néstor
Báseň Atlantiku, Báseň Země a zbytek jeho díla. Levné vstupné a čtyřicet pět minut, které si žádají klid.

Symbolistický malíř a racionalistický architekt si předsevzali vytvořit pro ostrovy vlastní estetiku. Velká část toho, co se dnes v Las Palmas fotografuje, je jejich dílo.
🎧 Na trase Ciudad Jardín, park Doramas a Pueblo CanarioNéstor Martín-Fernández de la Torre byl malíř a jeho bratr Miguel architekt a společně vymodelovali moderní tvář Las Palmas. Obytná čtvrť, velký park, obnovené divadlo a tradiční vesnice, která nikdy neexistovala: to všechno vzešlo z téže dvojité hlavy.
Néstor byl symbolistický a modernistický malíř, cestoval po Evropě, slavil úspěchy v Madridu, Barceloně a Londýně a vrátil se na svůj ostrov s jednou posedlostí: vytvořit pro kanárskou kulturu vlastní estetickou identitu, odlišnou jak od turistické malebnosti, tak od napodobování pevniny.
Jeho nejambicióznějšími obrazy jsou Poema del Atlántico (Báseň Atlantiku) a Poema de la Tierra (Báseň Země), v nichž se moře a krajina ostrovů stávají skoro mytologií: těla a vlny propletené v sytých barvách, se zdrženlivou erotikou a směsí fantazie a kořenů, která se nepodobá ničemu jinému.
Báseň Atlantiku není jednotlivý obraz, ale cyklus pojatý jako symfonie moře, s oceánem v různých náladách. Potom chtěl totéž udělat se zemí, ale dokončit stihl jen ten první: zemřel v roce 1938, krátce před svými jednapadesátými narozeninami, a Báseň Země zůstala nedokončená.
A byl mnohem víc než malíř stojanových obrazů: navrhoval kostýmy, divadelní scény a nábytek a pokusil se vymyslet vlastní architektonický styl, neocanario, aby domy a hotely na ostrově měly svůj rukopis. To všechno je dnes vidět v Muzeu Néstor.
Báseň Atlantiku, Báseň Země a zbytek jeho díla. Levné vstupné a čtyřicet pět minut, které si žádají klid.
Vymyšlená tradiční vesnice: v roce 1937 ji navrhl Néstor a postavil jeho bratr Miguel. V neděli tu bývá folklor v krojích, které navrhl.
Stáhněte si aplikaci a objevte Las Palmas offline, kdykoli budete chtít. Projděte pěší trasu Ciudad Jardín, park Doramas a Pueblo Canario s místním průvodcem v uchu.
Zjistěte více o Viavoy →Miguel Martín-Fernández de la Torre vystudoval v Madridu, byl prvním městským architektem Las Palmas a přinesl na ostrov moderní architekturu. Jeho podpis je po celém městě.
Od roku 1922 navrhoval Ciudad Jardín podle vzoru anglických zahradních měst (garden cities), která si na konci XIX. století představil Ebenezer Howard: jedno- nebo dvoupatrové domy se zahradou vpředu i vzadu, stromořadí, zkosená nároží a náměstíčka se stromy.
Jeho je také Park Doramas, otevřený v roce 1950, když radnice koupila od Angličanů do té doby soukromé zahrady, aby je otevřela všem lidem.
A jeho je i obnova Divadlo Pérez Galdós po požáru v roce 1918, dokončená v letech 1925 až 1928. Tam oba bratři pracovali společně nejviditelněji: on dodal budovu a Néstor fresky, vitráže a plátna salonu Saint-Saëns.
Ve Španělsku je těžké najít jiný srovnatelný případ dvou bratrů, kteří by takhle vymodelovali tvář města, každý ze svého oboru a se společným estetickým projektem.
Dílem, které projekt shrnuje nejlépe, je Pueblo Canario: vybílené zdi, balkony ze dřeva tea, dřevěné mřížoviny a dlážděné náměstí, které vypadají jako z tradiční vesnice. Nejsou. Je to dokonalá kulisa, vymyšlená vesnice.
Néstor ji v roce 1937 navrhl jako „živou výstavu“ kanárských zvyků a Miguel ji postavil ve stylu neocanario, se směsí lidové, sakrální a vojenské architektury z celého souostroví. Nenapodobuje žádnou skutečnou vesnici: zhušťuje mnoho z nich, aby vytvořila ideální obraz.
Néstor se jejího dokončení nedožil: zemřel v roce 1938 a soubor se otevřel až v roce 1956. Skoro dvacet let mezi nápadem a skutečností.
A pořád žije: mnoho nedělí na tom náměstí tančí folklorní soubory isu, folíu a malagueñu za zvuku timple, v tradičních krojích, které navrhl sám Néstor. Přesně to chtěl: aby kanárská kultura nebyla věcí do vitríny, ale něčím, co se tančí a zpívá.
Tentýž jazyk je vidět na Hotel Santa Catalina, pár metrů odtud, jehož dnešní budova je přestavbou ze třicátých let s věžemi, balkony a dvory v regionalistickém duchu.
Tady oba bratři pracovali společně: Miguel obnovil budovu po požáru v roce 1918 a Néstor podepsal fresky, vitráže a plátna.
Navrhl ho Miguel a otevřel se v roce 1950, když radnice koupila od Angličanů soukromé zahrady, aby je otevřela lidem.
Pravděpodobně nejvýznamnější kanárský umělec XX. století: symbolistický a modernistický malíř, který slavil úspěchy v Madridu, Barceloně a Londýně a vrátil se na svůj ostrov s posedlostí vytvořit pro kanárskou kulturu vlastní estetickou identitu. Kromě malování navrhoval kostýmy, scény a nábytek a vymyslel architektonický styl neocanario.
Architektonický jazyk, který chtěl dát domům a hotelům na ostrovech vlastní rukopis, se směsí prvků lidové, sakrální a vojenské architektury souostroví: vybílené zdi, balkony ze dřeva tea, mřížoviny, věže. Vymyslel ho Néstor, stavěl jeho bratr Miguel a jeho nejucelenějším příkladem je Pueblo Canario.
Není, a právě v tom je jeho zajímavost. Je to vymyšlená vesnice: Néstor ji v roce 1937 navrhl jako „živou výstavu“ kanárských zvyků a postavil ji jeho bratr Miguel, který zhustil prvky z mnoha skutečných vesnic, aby vytvořil ideální obraz. Néstor zemřel v roce 1938 a soubor se otevřel až v roce 1956.
Dva nejambicióznější Néstorovy malířské cykly. První je pojatý jako symfonie moře, s oceánem v různých náladách, od klidu po bouři; druhý chtěl totéž udělat s krajinou souše, ale dokončit stihl jen ten první: zemřel v roce 1938, krátce před svými jednapadesátými narozeninami, a Báseň Země zůstala nedokončená.
Byl prvním městským architektem Las Palmas a přinesl na ostrov moderní architekturu. Jeho je plán Ciudad Jardín od roku 1922, inspirovaný anglickými zahradními městy, Parque Doramas z roku 1950, Pueblo Canario a obnova Teatro Pérez Galdós po požáru v roce 1918.
Nejviditelněji v Teatro Pérez Galdós: Miguel obnovil budovu v letech 1925 až 1928 po požáru v roce 1918 a Néstor podepsal vnitřní výzdobu, s freskami na stropě, modernistickými vitrážemi a plátny salonu Saint-Saëns. A také v Pueblo Canario, které jeden vymyslel a druhý postavil.
Isa, veselá a poskakující; folía, pomalá a procítěná, skoro nářek; a malagueña, s tím nádechem přišlým z jihu pevniny, který si tu osvojili. To všechno za zvuku timple, malého kanárského pětistrunného nástroje s vypouklým tělem. Kroje, které soubory nosí, navrhl sám Néstor.
Stáhněte si Viavoy a projděte Las Palmas offline, kdykoli budete chtít.

Čtěte dál



