Tři kamenné monolity zaražené do chodníku, zakončené erby a s nápisovou deskou uprostřed. Označují místo, kam tradice umístila dům Rodriga Díaze de Vivar ve městě. Z budovy nezbylo nic, ale zajímavé je samo to gesto.
Pamětní deska domovu válečníka
Postavil ho umělec José Cortés v roce 1784, dlouho po všem, když chtěl Burgos s hrdostí označit kout, kde měl podle všeho žít jeho hrdina.
V zemi plné pomníků králům a světcům tady město věnovalo pamětní desku domovu válečníka, jako když se označují dveře slavného souseda. Je to neobvyklé gesto a hodně vypovídá o vztahu Burgosu k Cidovi.
Erby vyprávějí příběh v kameni: na prostředním je Cidův znak s nápisem, který připomíná, kde se narodil a kde zemřel; na jedné straně erb města Burgosu, které si ho nárokuje jako svého; na druhé erb kláštera San Pedro de Cardeña.
Ten třetí erb má své vysvětlení: Cardeña, za městem, byla pro Cida skoro druhým domovem. Když odcházel do vyhnanství, nemohl vzít rodinu s sebou za dobrodružstvím, a tak svěřil péči tamních mnichů svou ženu, doñu Jimenu, a své dvě malé dcery.
Devítiletá holčička
Nejpamátnější scéna vyhnanství se odehrála právě v těchto ulicích a patří k nejněžnějším ve španělské literatuře. Píseň o Cidovi vypráví, že král listem zakázal, aby Cidovi kdokoli poskytl nocleh nebo mu prodal jídlo.
Dveře se před ním ze strachu zavíraly. Tehdy vyšla devítiletá holčička a s pláčem mu vysvětlila, že mu nemohou pomoct, že to král zakázal pod trestem ztráty všeho, a poprosila ho, aby šel dál svou cestou.
Cid to pochopil a šel dál. Tahle scéna — hrdina odmítnutý vlastním městem a holčička, která mu dává vysvětlení — je citovým začátkem Písně a jednou z nejcitovanějších stránek kastilské epiky.
Píseň o Cidovi, z XII. nebo XIII. století, je první velkou epickou básní v kastilštině a velká část jejího začátku se odehrává tady. Burgos si Cida nenárokuje kvůli marketingu: nárokuje si ho, protože zakladatelský text španělské literatury začíná v těchto ulicích.
Nenechte si ujít
Tři monolity z roku 1784
Postavil je umělec José Cortés tam, kam tradice umístila Cidův dům ve městě.
Tři erby, tři příběhy
Cidův znak, erb města Burgosu a erb kláštera San Pedro de Cardeña.
Cardeña opatrovala jeho rodinu
Když odcházel do vyhnanství, nechal tam doñu Jimenu a své dvě dcery v péči mnichů.
Tady vyšla devítiletá holčička
Scéna z Písně, v níž s pláčem vysvětluje, že král zakázal poskytnout mu nocleh.
Jak zapadá do tvé návštěvy Burgosu
Stojí v horní části starého města, nedaleko Arco de Fernán González, na cestě, která stoupá k hradu.
Zastávka zabere pět nebo deset minut: přistoupit, přečíst si erby a pokračovat. Je to veřejné prostranství, přístupné kdykoli.
Je součástí cidovské trasy městem, se sochou Cida u řeky, Santa Águeda a hrobem hrdiny v katedrále.
Časté dotazy
Co se stalo, když Cid odcházel z Burgosu do vyhnanství?
Jedna z nejněžnějších scén naší literatury, a odehrála se tady. Píseň o Cidovi vypráví, že král listem zakázal, aby kdokoli Cidovi poskytl nocleh nebo mu prodal jídlo. Dveře se před ním ze strachu zavíraly. Tehdy vyšla devítiletá holčička a s pláčem mu vysvětlila, že mu nemohou pomoct, že by jim král vzal i oči, kdyby to udělali. A ten obr válečník bez odmlouvání pochopil a pokračoval v cestě. Touhle scénou začíná jeho legenda.
Proč se tu objevuje erb kláštera?
Kvůli San Pedro de Cardeña, který byl pro Cida skoro druhým domovem. Když odcházel do vyhnanství, nemohl vzít rodinu s sebou do dobrodružství, a tak svěřil do péče tamních mnichů to nejposvátnější, co měl: svou ženu, doñu Jimenu, a své dvě malé dcery. Tam je měl v bezpečí, zatímco on riskoval život na cestách pohraničí. Proto se město i klášter cítí být součástí jeho příběhu a sdílejí tady, s Burgosem, erby.
