Není to jedna socha, ale tři, není udělaná k tomu, aby se na ni někdo díval, a nejlépe funguje za špatného počasí. Všechno, co je potřeba vědět, než sejdeš dolů ke skalám, včetně otvorů, kterých si skoro nikdo nevšimne.
Je to nejfotografovanější místo San Sebastiánu a nejspíš to nejhůř pochopené. Většina návštěvníků přijde, najde kus oceli na skále, vyfotí ho a odejde. Jenže kusy jsou tři, ne jeden; náměstí, po kterém se chodí, je součástí díla; a celek je navržený tak, aby fungoval právě v ty dny, kdy se k němu skoro nikdo nepřiblíží.
Nejlepší den, kdy sem přijít, není ten slunečný a klidný: je to ten, kdy je moře rozbouřené. Při neklidném moři vystřeluje voda otvory v plošině v pěnových sloupech. Při silné bouři se z bezpečnostních důvodů zavírá.
Tři kusy, ne jeden
A žádný z nich neumístěný tam, kde by to bylo pohodlné.
Nejčastější chybou je hledat jednu sochu a najít ji. Jsou to tři ocelové hřebeny rozmístěné po skalách na konci zálivu, každý jiného tvaru a v jiné poloze: jeden ukotvený v útesu, druhý na osamělé skále a třetí dál, viditelný jen z určitých úhlů. Abys je viděl všechny, musíš se po plošině pohybovat.
Každý kus váží zhruba deset tun a byl vykován ve slévárně Patricia Echeverríi v Legazpi, v samém srdci kraje baskických železářů. Dopravit je sem a ukotvit přímo do živé skály, v boji s přílivem a odlivem, byla značná inženýrská operace.
Chillida se o svém záměru vyjádřil jasně: neumístil je tam proto, aby je divák obdivoval, ale aby česaly vítr, který se zvedá od Kantabrijského moře. Dokonce řekl, že to dílo není jeho, že je to pocta větru. Ta věta, která zní jako umělecká skromnost, je ve skutečnosti návod k použití.
Všimni si, co dělá materiál. Železo je to nejtužší, co v sochařství existuje, a tady se ohýbá, jako by to byla látka rozevlátá poryvem větru. Celá Chillidova kariéra se točí kolem tohoto napětí mezi tvrdostí kovu a tvary, které naznačují pohyb.
Slavnostně odhalený v roce 1977 a známý jako Peine del Viento XV: Chillida na stejné myšlence pracoval téměř třicet let v dlouhé sérii a právě tento kus uzavřel kruh, postavený ve městě, kde se narodil. Volný přístup zdarma, v kteroukoli hodinu.
Promenáda, která vede až k Peine, s jemným pískem, klidnou vodou a stinnými zahradami vzadu. Je to přirozená cesta: dvacet minut po rovině z centra podél okraje zálivu, jedna z nejlepších městských procházek ve Španělsku.
Terén vyřešil architekt Luis Peña Ganchegui stupňovitou plošinou z růžového kamene, která jako by vyrůstala ze skály a sestupuje k vodě v nepravidelných stupních. Není to přístupová dlažba: je to polovina celku a bez ní by sochy zůstaly nedosažitelné.
V té plošině jsou v kameni vyhloubené kruhové otvory a právě v nich je to, co skoro nikdo nepozná. Pod nimi jsou dutiny spojené s mořem: když dovnitř vniknou vlny, voda se stlačí a vystřelí těmi otvory v pěnových sloupech, doprovázených temným hukotem.
Jinými slovy, dílo zní a stříká, a dělá to samo, bez jakéhokoli mechanismu. Peña Ganchegui navrhl zvukovou sochu s využitím fyziky toho místa a tento detail mění vyhlídku ve fyzický zážitek. Při klidném moři jsou otvory jen díry v zemi.
Proto je rada ohledně času opačná, než bývá obvyklé. Zářivý den s hladkým mořem dá nejlepší fotografii a nejhorší návštěvu; šedý den s rozbouřeným mořem dá pravý opak. Při silné bouři se plošina z bezpečnostních důvodů zavírá, takže ideální bod leží někde uprostřed.
Jak se tam dostat a co na to navázat
Leží na konci promenády podél zálivu, na západním okraji, zhruba dvacet pět minut chůze z centra a celou cestu po rovině. Do Ondarrety jezdí také několik linek městského autobusu, pět minut pěšky od místa.
Trasa, která dává smysl, vede od východu na západ: zahrady paláce Miramar s nejlepším výhledem na záliv; pomník královny Marie Kristiny na úpatí pahorku; pláž Ondarreta; a Peine na konci. Projitá v tomto pořadí procházka vysvětluje, jak se stavělo moderní město.
Hned nad Peine je náměstí s lanovkou na Igueldo, která jezdí od roku 1912 a vyváží na vyhlídku, odkud je vidět celý záliv s ostrovem uprostřed. Spojit obojí je logické a zabere to půl odpoledne.
Na fotografii západ slunce: slunce zapadá přímo naproti a ocel se rýsuje proti vodě. Je to ale také doba, kdy je tu nejvíc lidí. Pokud chceš snímek bez nikoho, jdi brzy ráno nebo využij den se špatným počasím, kdy navíc dílo funguje.
První zastávka západní trasy. Jeho zahrady jsou zdarma a z pahorku je na jedné straně vidět La Concha a na druhé Ondarreta, s ostrovem Santa Clara naproti. Skoro nikdo sem nevystoupá: většina obchází pahorek tunelem pobřežní promenády.
Jezdí od roku 1912 a za pár minut vyveze na vyhlídku s klasickým panoramatem zálivu. Je hned nad Peine del Viento, takže spojit obojí nestojí žádný přesun navíc.
Tři, rozmístěné po skalách na konci zálivu v různých polohách a s různými tvary: jedna ukotvená v útesu, druhá na osamělé skále a třetí dál. Abys je viděl všechny, musíš se po plošině pohybovat, protože z jednoho místa nikdy neuvidíš všechny tři.
Kdy je nejlepší chvíle k návštěvě?
Při neklidném moři. Kamenná plošina má otvory spojené s dutinami pod skálou: když dovnitř vniknou vlny, voda jimi vystřeluje v pěnových sloupech s temným hukotem. Při klidném moři tento efekt neexistuje. Při silné bouři se z bezpečnostních důvodů zavírá, takže ideální je rozbouřené moře.
Je vstup zdarma?
Ano, je to veřejný prostor s volným přístupem v kteroukoli hodinu, bez vstupenky a bez otevírací doby. Jediné, co může vstup znemožnit, je uzavření z bezpečnostních důvodů v bouřlivých dnech, kdy vlny přelévají plošinu. I tehdy je ale vidět z horní promenády, z určité vzdálenosti.
Kdo vytvořil Peine del Viento?
Socha je dílem Eduarda Chillidy, rodáka ze San Sebastiánu, a stupňovité náměstí z růžového kamene, které ji obklopuje, navrhl architekt Luis Peña Ganchegui. Pracovali spolu a celek byl slavnostně otevřen v roce 1977. Je to Peine del Viento XV: Chillida rozvíjel stejnou myšlenku téměř třicet let v dlouhé sérii.
Jak se sem dostanu z centra?
Pěšky, zhruba dvacet pět minut po promenádě podél zálivu, celou cestu po rovině a u vody, po jedné z nejlepších městských procházek ve Španělsku. Do Ondarrety jezdí také několik linek městského autobusu, pět minut pěšky od místa. Auto není potřeba a pohodlné parkování tu není.
Co dalšího je v okolí?
Hned nad ním je náměstí s lanovkou na Igueldo, která od roku 1912 vyváží na vyhlídku s klasickým panoramatem zálivu. A cestou z centra se prochází bezplatnými zahradami paláce Miramar, nejlepším výhledem na záliv bez výstupu na horu, a pláží Ondarreta.
Praktické informace
KdeKonec promenády Ondarreta, západní okraj zálivu.
Jak se tam dostat25 minut pěšky z centra, celou cestu po rovině. Městský autobus do Ondarrety.
CenaVolný přístup zdarma, v kteroukoli hodinu.
KdyPři rozbouřeném moři, ne při klidném. Při silné bouři se plošina zavírá.
Na fotkuZápad slunce, se sluncem přímo před sebou. Je to také doba, kdy je tu nejvíc lidí.
Spoj sZahrady Miramar předtím, lanovka na Igueldo potom. Všechno za půl odpoledne.
Na mapě
🎧 S Viavoy
Projděte San Sebastián a poslouchejte vlastním tempem
Stáhněte si Viavoy a projděte San Sebastián offline, kdykoli budete chtít.
od 2,99 €· jednorázová platba
City Pass · 9,99 €3 dní, všechny prohlídky v San Sebastián