San Sebastián · Co vidět

El Peine del Viento

Tři tvary z kroucené oceli ukotvené ve skále na konci zálivu, tam, kde město končí a začíná otevřené Kantabrijské moře. Socha je dílem Eduarda Chillidy a stupňovité náměstí z růžového kamene, které ji obklopuje, navrhl architekt Luis Peña Ganchegui. Dílo bylo slavnostně otevřeno v roce 1977 a od té doby neexistuje pohlednice San Sebastiánu, která by se tudy nevydala.

Není to jedna socha, ale tři, a nejsou tu proto, aby ses na ně díval

Nejčastější chybou je hledat jeden kus a najít ho. Jsou to tři ocelové hřebeny rozmístěné po skalách, každý jiného tvaru a v jiné poloze, a abys je viděl všechny, musíš se po plošině pohybovat. Žádný z nich nestojí na místě, odkud by byl pohodlný výhled.

Chillida svůj záměr vyslovil jasně: umístil je tam, aby česaly vítr, který se zvedá od Kantabrijského moře, ne aby je návštěvník obdivoval z lavičky. Dílo vede dialog s mořem, skálou a obzorem, a on sám dokonce prohlásil, že není jeho, ale že je to pocta větru.

Všimni si, jak se tu železo, nejtužší materiál, jaký v sochařství existuje, ohýbá, jako by to byla látka rozevlátá poryvem větru. Každý hřeben váží zhruba deset tun a byl vykován ve slévárně Patricia Echeverríi v Legazpi, v samém srdci kraje starých železářů, než ho ukotvili přímo do živé skály.

Náměstí, které je také součástí díla

Peña Ganchegui vyřešil terén stupňovitou plošinou z růžového kamene, která jako by vyrůstala ze skály a sestupuje k vodě v nepravidelných stupních. Není to dlažba: je to ta část celku, která ti dovolí přiblížit se k moři bez zábradlí a pocítit měřítko toho místa.

V plošině jsou v kameni vyhloubené kruhové otvory a právě v nich se skrývá detail, kterého si skoro nikdo nevšimne. Když moře vnikne dovnitř s velkou silou, voda se v dutinách pod nimi stlačí a vystřelí těmi otvory v pěnových sloupech s temným hukotem. Je to dílo, které zní a stříká, a funguje samo.

Proto nejlepší chvíle není klidný slunečný den, ale den s rozbouřeným mořem. Při bouři se plošina z bezpečnostních důvodů uzavírá, ale za vysokých vln a větru dělá celek přesně to, k čemu byl vymyšlen, a nepodobá se žádné jiné veřejné soše ve Španělsku.

Nenechte si ujít

Jsou to tři kusy

Rozmístěné po skalách a v různých polohách. Abys je viděl všechny, musíš se po plošině pohybovat.

Otvory v kameni

Při rozbouřeném moři jimi voda vystřeluje v pěnových sloupech. Dílo samo zní a stříká.

Každý váží deset tun

Vykované ve slévárně Patricia Echeverríi v Legazpi a ukotvené přímo do živé skály.

Pocta větru

Chillida je tam nedal proto, aby se na ně lidé dívali, ale aby česaly vzduch, který se zvedá od Kantabrijského moře.

Jak zapadá do tvé návštěvy San Sebastiánu

Najdeš ho na konci promenády, na nejzápadnějším cípu, za pláží Ondarreta, zhruba pětadvacet minut chůze z centra po okraji zálivu. Celá cesta vede po rovině podél vody a sama o sobě je jednou z nejhezčích procházek ve městě.

Hned nad ním je náměstí s lanovkou, která vyjíždí na horu Igueldo, takže je logické spojit obojí: nejdřív hřeben, potom lanovka a na závěr panorama zálivu shora. Když scházíš dolů po třídě, projdeš kolem paláce Miramar.

Ideální chvíle je západ slunce, kdy slunce zapadá přímo naproti a ocel se rýsuje proti vodě. Tehdy je tu ale také nejvíc lidí, takže jestli chceš fotku bez nikoho, přijď brzy ráno nebo za špatného počasí.

Časté dotazy

Kým byl Eduardo Chillida, než se stal sochařem?

I když tě to překvapí, fotbalovým brankářem. Jako mladík chytal v bráně Real Sociedad, našeho týmu, a hodně sliboval. Ale vážné zranění kolena mu kariéru utnulo. Odešel do Madridu studovat architekturu, nechal ji napůl a nakonec zjistil, že jeho je železo a kámen. Takže tatáž ruka, která chytala míče, nakonec ukovala jedno z nejobdivovanějších děl umění XX. století. Z brány do věčnosti, to není maličkost.

Jak se jim podařilo dostat to železo na skály?

Nebylo to vůbec snadné. Každý ze tří hřebenů je ocelový kolos o hmotnosti zhruba deseti tun, ukovaný ve slévárně Patricio Echeverría v Legazpi, v baskickém kraji železářů odjakživa. Potom bylo třeba ty obrovské kusy dopravit až sem a ukotvit je přímo do živé skály, v zápase s mořem a přílivem. Pomysli na to, až je příště uvidíš tak lehké, jako by s nimi mohl pohnout vítr: každý váží jako náklaďák.

Je pravda, že existuje „Peine del Viento číslo patnáct“?

Ano, a tohle je právě on. Chillida se skoro třicet let točil kolem téže myšlenky, hřebene, který by rozmlouval s větrem, a během života vytvořil celou sérii. Ten, který máš před sebou, je patnáctý, „Peine del Viento XV“, a pro něj to bylo jako uzavřít kruh: zasadit vyvrcholení toho hledání do skal svého vlastního města, s výhledem na moře, u kterého vyrůstal. Není to osamocený rozmar; je to konec dlouhé cesty.

Objevte San Sebastián a poslouchejte vlastním tempem

Projděte ji s místními průvodci, vlastním tempem a offline.

Aplikace Viavoy

Další místa v San Sebastián

Socha Nejsvětějšího Srdce

Katedrála Dobrého pastýře

Pomník královny Marie Kristiny

Kongresový palác Kursaal

Palác Miramar

Holubice míru