Založil ji Alfons IX. v roce 1218 a je to nejstarší dosud fungující univerzita ve Španělsku a jedna z nejstarších na světě. Co ale ohromí, když vejdeš, nejsou data: je to kamenná posluchárna s dlouhými lavicemi z hrubého dřeva, bez opěradel, ošoupanými generacemi studentů, kteří si psali poznámky na kolenou. Jmenuje se Aula Fray Luis de León a je přesně taková, jaká byla.
„Decíamos ayer“
V téhle posluchárně učil Fray Luis de León, teolog a básník, dokud ho inkvizice na skoro pět let neuvěznila za to, že přeložil Píseň písní do kastilštiny, což bylo tehdy zakázané. Když byl zproštěn viny a vrátil se do tohoto sálu, podle tradice začal přednášku dvěma slovy: „Decíamos ayer“, tedy „Říkali jsme včera“.
Ta věta je pravděpodobně apokryfní a v soudobých pramenech se neobjevuje, ale stala se heslem univerzity a docela dobře shrnuje, co o sobě instituce chce říct: kontinuita nad všemi přerušeními.
Posluchárna je naprosto strohá: dřevěné lavice bez opěradel, vyvýšená katedra a dřevěný strop. Není tu žádná výzdoba. Právě tahle prostota ji dělá působivou, protože je jasné, že to důležité se odehrávalo ve vzduchu, ne na zdech.
Salamanská škola a knihovna
V XVI. století skupina teologů a právníků této univerzity — Francisco de Vitoria, Domingo de Soto, Francisco Suárez — tady formulovala myšlenky, které stojí u zrodu moderního mezinárodního práva: že všechny národy mají práva bez ohledu na své náboženství, že válka potřebuje spravedlivý důvod a že žádná moc si nemůže přivlastnit obydlené země jen proto, že je objevila.
Tyto teze se předložily uprostřed sporu o dobývání Ameriky a měly skutečné právní důsledky. Je to pravděpodobně nejdůležitější intelektuální přínos, který vzešel ze španělské univerzity, a stalo se to v těchto posluchárnách.
Návštěva zahrnuje i starou knihovnu, Biblioteca Antigua, na kterou se díváš ode dveří, aniž bys mohl vejít: dřevěné regály až ke stropu, kolem čtyřiceti tisíc starých svazků a atmosféra, která budí respekt. A ambit se schodištěm univerzity a jeho reliéfy se světskými náměty, nezvyklými v budově takového charakteru.
Nenechte si ujít
Aula Fray Luis de León
Dlouhé lavice bez opěradel, ošoupané generacemi. Je přesně taková, jaká byla, bez jakékoli výzdoby.
Salamanská škola
Vitoria a Suárez tady během sporu o dobývání Ameriky formulovali základy mezinárodního práva.
Biblioteca Antigua
Kolem čtyřiceti tisíc starých svazků v regálech až ke stropu. Díváš se na ni ode dveří, bez vstupu.
Rudé vítores
Nápisy na zdech oslavují doktoráty a malovaly se býčí krví smíchanou s olejem.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Salamanky
Vchází se z Patio de Escuelas, pod platereskním průčelím, na kterém je žába. Vstupenka platí na ambit, historické posluchárny, kapli a knihovnu a návštěva zabere asi čtyřicet minut.
Naproti jsou Escuelas Menores s Nebem Salamanky a obvykle jsou zahrnuté ve stejné vstupence. Kousek odtud je Palacio de Anaya a obě katedrály.
Detail, který vidíš všude a který je potřeba umět přečíst: rudé nápisy namalované na zdech, se slovem „Víctor“ a s iniciálami. Jsou to vítores, rudé nápisy, které oslavovaly studenta, jenž dosáhl doktorátu, a malovaly se býčí krví smíchanou s olejem.
Časté dotazy
Je pravda to rčení, že Salamanca nepůjčí, co příroda nedá?
Ha, ano, a říkáme ho s hrdostí a špetkou šibalství. Latinsky zní dokonale: „Quod natura non dat, Salmantica non praestat“. Znamená zhruba, že tahle univerzita tě naučí všechno, co se chceš naučit, všechny vědy světa... ale když přijdeš bez hlavy, ani Salamanca ti ji nenasadí. Jinými slovy: talent si musíš přinést z domova; zbytek ti dáme my. Osm století stejné lekce s jiskrou v oku.
K čemu sloužila první gramatika kastilštiny?
Tady je jedna krásná scéna. Vypráví se, že když dílo předložili královně Isabele, zeptala se, k čemu proboha je dobré uspořádat jazyk, kterým už všichni mluví. A odpověděli jí, že jazyk byl vždycky společníkem impéria: ustálit ho a učit ho byl způsob, jak ho pevně přenést do nových zemí, které se otevíraly za mořem. Ta knížečka nebyla rozmar učenců, byla to státní nástroj.
Mohly v té době ženy studovat nebo učit?
Skoro nikdy, a proto mě tenhle případ fascinuje. Kolem roku 1508 je zpráva o mladé ženě, Luise de Medrano, která přednášela na této univerzitě; pro mnoho historiků první žena, která učila na evropské univerzitě. Jeden dvorský humanista ji slyšel a zanechal písemně, ohromen, jak krásná a nesmírně výmluvná byla. Zářivá výjimka ve světě, který tvořili jen muži a sutany.
