Bronzový muž v životní velikosti stojící na rohu, s brýlemi s tlustými obroučkami, zmačkaným sakem a výrazem, jako by se právě chystal pronést nějakou duchaplnost. Stojí tu od roku 2003 a příběh o tom, jak newyorský filmař skončil v bronzu v Oviedu, je na tom to nejlepší.
Pochvala, kterou mu město vrátilo v bronzu
V říjnu 2002 přijel Allen do Teatro Campoamor převzít Cenu prince asturského za umění, a místo aby pronesl pár zdvořilostních vět, rozplýval se chválou.
Řekl, že Oviedo je lahodné, exotické, krásné, čisté, poklidné město, jako by nepatřilo do tohoto světa, jako by neexistovalo. Obyvatele Ovieda to chytilo za srdce a město se rozhodlo mu kompliment oplatit tím, že ho odlilo do bronzu. Sochu vytvořil Vicente Santarúa.
A nezůstalo jen u hezkých slov: o pár let později, v roce 2008, se Allen vrátil a natočil tu část filmu Vicky Cristina Barcelona. Hrdinky si v příběhu odskočí na pár dní do Ovieda, takže se město objeví na plátně pod svým vlastním jménem, což je v jeho filmech mimo New York docela vzácné.
Je tu jeden detail, který místní moc baví: téhle soše už brýle ukradli a rozbili víckrát, než se dá spočítat. Každou chvíli se objeví bez nich a musí se nasadit nové, jako by je dobrák Woody ztrácel při všech těch procházkách.
Muzeum bez střechy a bez vstupenek
Tahle socha není sama: Oviedo má přes sto soch pod širým nebem rozesetých po ulicích a náměstích, většinu z nich instalovaných od devadesátých let.
Proto se říká, že staré město je muzeum bez střechy a bez vstupenek: jdeš a, aniž bys chtěl, potkáváš jednu za druhou. Je to dlouhodobá politika radnice a svým rozsahem docela neobvyklá.
Pro mnoho lidí je nejslavnější Maternidad (Mateřství) od Fernanda Botera, mohutná bronzová žena ležící od poloviny devadesátých let na náměstí Plaza de la Escandalera, vedle Campo de San Francisco. Je to místo setkání obyvatel Ovieda par excellence.
Dalšími povinnými zastávkami jsou Regenta před katedrálou, Mafalda na své lavičce v parku a drzý Culis Monumentalibus, čtyři metry bronzového zadku naproti divadlu.
Nenechte si ujít
Instalovaná v roce 2003
Dílo Vicenta Santarúy poté, co tu Allen převzal Cenu prince asturského.
Za nezapomenutelnou pochvalu
Řekl, že Oviedo je „lahodné, exotické, krásné, čisté, poklidné, jako by nepatřilo do tohoto světa“.
A vrátil se sem točit
Část filmu Vicky Cristina Barcelona, v roce 2008, kde se město objevuje pod svým vlastním jménem.
Pořád mu kradou brýle
Každou chvíli se objeví bez nich a musí se nasadit nové.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Ovieda
Stojí v ulici Calle Milicias Nacionales, kousek od Calle Uría a pár minut od starého města.
Zastávka trvá pět minut: povinná fotka s rukou na jeho rameni, na to tu je a nikdo se nezlobí.
Zapadá do trasy po sochách města, kterou zvládneš celou za dobrou hodinu a která je jedním z nejlepších způsobů, jak projít Oviedo bez honby za památkami.
Časté dotazy
A jaký film tady Allen natočil?
Část filmu Vicky Cristina Barcelona, v roce 2008. V příběhu si hrdinky na pár dní odskočí do Ovieda, takže se město objeví na plátně pod vlastním jménem, což je u Allenových filmů mimo New York dost vzácné.
Je tenhle bronzový pán ve městě sám?
Ani zdaleka. Oviedo má přes stovku soch pod širým nebem rozmístěných po ulicích a náměstích, většinou postavených od devadesátých let. Proto se říká, že staré město je muzeum bez střechy a bez vstupenek: jdeš a bezděčně je potkáváš jednu za druhou. Dívej se pozorně, protože dnes jich pár potkáš.
Která socha je ze všech nejslavnější?
Pro mnoho lidí Mateřství od Fernanda Botera: plná bronzová žena ležící na náměstí Plaza de la Escandalera od poloviny devadesátých let, vedle parku San Francisco. Je to místo setkání obyvatel Ovieda par excellence.
