Oviedo · Co vidět

Calle Uría

Široká, rovná, s domy s prosklenými galeriemi, které se lesknou, když mezi mraky vykoukne slunce. Je to obchodní tepna Ovieda a výkladní skříň města, kam se chodí na procházku, dívat se a ukázat se: obyvatelé Ovieda na to mají vlastní sloveso, „dar la vuelta“ (udělat kolečko).

Ulice vytyčená, aby se dostala k vlaku

Tohle všechno je poměrně mladé. Ulici vytyčil inženýr Salustio González Regueral podle projektu schváleného v roce 1868, a to s velmi jasnou myšlenkou: spojit staré město s novým nádražím Estación del Norte, které přivádělo vlak a pokrok.

Stavěla se ve dvou úsecích; první byl hotový v roce 1874, aby navázal na nádraží. Jinými slovy je to ulice-nástroj: existuje proto, aby propojila historické město s infrastrukturou, která ho měla proměnit.

Jméno nese po Josém Franciscu Uríovi, rodákovi z Asturie, který z čela správy veřejných prací prosazoval železnici v provincii. Třída ctí muže, který pomohl přivést koleje, a ústí přímo u nádraží. Nic tu není náhoda.

Koncem padesátých let se ulice rozšířila a přišla o mnoho z oněch prvních budov, takže to, co vidíš, je mozaika různých období. Stačí zvednout hlavu a je to znát: každý úsek vypráví o jiné chvíli města.

Prosklené galerie

Prvkem, který tyhle fasády definuje nejvíc, jsou prosklené galerie, ty dřevěné a skleněné skříně vysunuté nad ulici. Jsou asturskou odpovědí na déšť a na nedostatek světla.

Fungují jako malý skleník přilepený k fasádě: zachytí teplo slunce, když vykoukne, chrání před větrem a dovolují dívat se na ulici, aniž bys zmokl. Ve městě se srážkami, jaké má Oviedo, to není luxus, ale zdravý rozum.

Na severu poloostrova se z měšťanského luxusu staly znakem architektonické identity a opakují se v A Coruñi, Gijónu, Santanderu nebo Bilbau. Velký podíl na jejich zdokonalení měli lodní tesaři — ti, kteří vyráběli okna lodí.

A kousek odsud stojí socha Woodyho Allena, umístěná poté, co si filmař ve městě převzal cenu a prohlásil, že mu Oviedo připadá rozkošné, exotické a jako by nepatřilo do tohoto světa.

Nenechte si ujít

Vytyčená, aby se dostala k vlaku

Projekt schválený v roce 1868, který měl spojit staré město s novým nádražím Estación del Norte.

Jméno ctí muže železnice

José Francisco Uría, který ze správy veřejných prací prosazoval vlak v provincii.

Prosklené galerie

Asturská odpověď na déšť: skleník přilepený k fasádě, aby ses mohl dívat a nezmokl.

Mozaika různých období

V padesátých letech se rozšířila a přišla o mnoho původních budov. Každý úsek je jiný.

Jak to zapadá do tvé návštěvy Ovieda

Vede novým městem z doby rozšíření od okolí Campo de San Francisco až k nádraží Estación del Norte. Je to osa Ovieda XIX. a XX. století.

Projít ji bez zastavení trvá patnáct minut. S obchody a zastávkami u soch dobrou hodinu.

Je to kloub mezi starým městem a moderním městem: na jednom konci jsou Teatro Campoamor a park, na druhém nádraží a severní čtvrti.

Časté dotazy

Proč má tolik budov prosklené galerie?

Je to asturská odpověď na déšť a nedostatek světla: galerie funguje jako malý skleník přilepený k průčelí, chytá teplo slunce, když vykoukne, a dovoluje dívat se na ulici, aniž bys zmokl. Na severu se z buržoazního luxusu staly poznávacím znamením, a proto je uvidíš opakovat se po celém městě.

Věděl jsi, že Woody Allen má kousek odsud sochu?

V ulici Milicias Nacionales, velmi blízko Uría, stojí bronzový Woody Allen se svými kostěnými brýlemi. Postavili ho poté, co tu filmař převzal cenu a řekl to známé, že mu Oviedo připadá jako město rozkošné, exotické a jako by nepatřilo do tohoto světa. Ta věta se tak líbila, že si ji město nechalo.

Objevte Oviedo a poslouchejte vlastním tempem

Projděte ji s místními průvodci, vlastním tempem a offline.

Aplikace Viavoy

Další místa v Oviedo

Campo de San Francisco

Radnice a Plaza de la Constitución

Katedrála San Salvador v Oviedu

Culis Monumentalibus

Socha La Regenty

Socha Mafaldy