Široká, rovná, s domy s prosklenými galeriemi, které se lesknou, když mezi mraky vykoukne slunce. Je to obchodní tepna Ovieda a výkladní skříň města, kam se chodí na procházku, dívat se a ukázat se: obyvatelé Ovieda na to mají vlastní sloveso, „dar la vuelta“ (udělat kolečko).
Ulice vytyčená, aby se dostala k vlaku
Tohle všechno je poměrně mladé. Ulici vytyčil inženýr Salustio González Regueral podle projektu schváleného v roce 1868, a to s velmi jasnou myšlenkou: spojit staré město s novým nádražím Estación del Norte, které přivádělo vlak a pokrok.
Stavěla se ve dvou úsecích; první byl hotový v roce 1874, aby navázal na nádraží. Jinými slovy je to ulice-nástroj: existuje proto, aby propojila historické město s infrastrukturou, která ho měla proměnit.
Jméno nese po Josém Franciscu Uríovi, rodákovi z Asturie, který z čela správy veřejných prací prosazoval železnici v provincii. Třída ctí muže, který pomohl přivést koleje, a ústí přímo u nádraží. Nic tu není náhoda.
Koncem padesátých let se ulice rozšířila a přišla o mnoho z oněch prvních budov, takže to, co vidíš, je mozaika různých období. Stačí zvednout hlavu a je to znát: každý úsek vypráví o jiné chvíli města.
Prosklené galerie
Prvkem, který tyhle fasády definuje nejvíc, jsou prosklené galerie, ty dřevěné a skleněné skříně vysunuté nad ulici. Jsou asturskou odpovědí na déšť a na nedostatek světla.
Fungují jako malý skleník přilepený k fasádě: zachytí teplo slunce, když vykoukne, chrání před větrem a dovolují dívat se na ulici, aniž bys zmokl. Ve městě se srážkami, jaké má Oviedo, to není luxus, ale zdravý rozum.
Na severu poloostrova se z měšťanského luxusu staly znakem architektonické identity a opakují se v A Coruñi, Gijónu, Santanderu nebo Bilbau. Velký podíl na jejich zdokonalení měli lodní tesaři — ti, kteří vyráběli okna lodí.
A kousek odsud stojí socha Woodyho Allena, umístěná poté, co si filmař ve městě převzal cenu a prohlásil, že mu Oviedo připadá rozkošné, exotické a jako by nepatřilo do tohoto světa.
Nenechte si ujít
Vytyčená, aby se dostala k vlaku
Projekt schválený v roce 1868, který měl spojit staré město s novým nádražím Estación del Norte.
Jméno ctí muže železnice
José Francisco Uría, který ze správy veřejných prací prosazoval vlak v provincii.
Prosklené galerie
Asturská odpověď na déšť: skleník přilepený k fasádě, aby ses mohl dívat a nezmokl.
Mozaika různých období
V padesátých letech se rozšířila a přišla o mnoho původních budov. Každý úsek je jiný.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Ovieda
Vede novým městem z doby rozšíření od okolí Campo de San Francisco až k nádraží Estación del Norte. Je to osa Ovieda XIX. a XX. století.
Projít ji bez zastavení trvá patnáct minut. S obchody a zastávkami u soch dobrou hodinu.
Je to kloub mezi starým městem a moderním městem: na jednom konci jsou Teatro Campoamor a park, na druhém nádraží a severní čtvrti.
Časté dotazy
Proč má tolik budov prosklené galerie?
Je to asturská odpověď na déšť a nedostatek světla: galerie funguje jako malý skleník přilepený k průčelí, chytá teplo slunce, když vykoukne, a dovoluje dívat se na ulici, aniž bys zmokl. Na severu se z buržoazního luxusu staly poznávacím znamením, a proto je uvidíš opakovat se po celém městě.
Věděl jsi, že Woody Allen má kousek odsud sochu?
V ulici Milicias Nacionales, velmi blízko Uría, stojí bronzový Woody Allen se svými kostěnými brýlemi. Postavili ho poté, co tu filmař převzal cenu a řekl to známé, že mu Oviedo připadá jako město rozkošné, exotické a jako by nepatřilo do tohoto světa. Ta věta se tak líbila, že si ji město nechalo.
