Zavři na chvíli oči na Plaza de Lavapiés a poslouchej: tady se nemluví jediným jazykem. Doléhá k tobě bengálština kluků, kteří hrají improvizovaný kriket, wolofština dvou sousedů, kteří se zdraví, zpěvavá španělština babičky s nákupní taškou na kolečkách. Jsi v srdci nejrozmanitější čtvrti Madridu, kde na pár blocích domů žijí vedle sebe lidé více než osmdesáti národností, a v bodě, odkud se celá čtvrť rozbíhá jako vějíř z kopce dolů k řece.
Čtvrť těch, kdo přicházejí
Celá staletí tu byla hranice města: místo, kde žil ten, kdo se nevešel za hradby. Řemeslníci, švadleny, lidé na cestě. A je tomu tak dodnes, jen ten „kdo se nevejde jinam“ teď přichází z Dakaru, z Dháky, z Quita nebo ze Šanghaje. Bangladéšská komunita patří k nejviditelnějším — je jednou z největších ve Španělsku — a je to znát na telefonních hovornách, v obchodech s látkami a sárí, v restauracích s kari a ve stáncích s ovocem otevřených dlouho do večera.
Původ jména je předmětem sporů. Nejšťavnatější legenda tvrdí, že tu bývala středověká židovská čtvrť a že si Židé v kašně na tomto náměstí myli nohy (lavar los pies), než vstoupili do synagogy. Nejspíš je to opravdu jen pěkná legenda, ale ten obraz zůstane: voda, nohy, hranice. Čtvrť těch, kdo přicházejí.
S tou židovskou čtvrtí se pojí ještě jeden krásný příběh. Vypráví se, že Židé, kteří konvertovali ke křesťanství, si při křtu obvykle volili jméno Manuel, aby dokázali svou novou víru; jejich dětem a vnukům se začalo říkat „manolos“ a „manolas“, a tak se prý zrodil archetyp chulapa, ryzího madridského fešáka s karafiátem a frajeřinou, toho, kterého uvidíš na každé madridské lidové slavnosti, verbeně. Od Lavapiés až k samotné přezdívce ryze madridské duše.
Co si na náměstí prohlédnout
Zaprvé zem pod nohama: všimneš si, že náměstí je nakloněné, protože celá čtvrť klesá k řece, a proto se zdá, že všechny její ulice utíkají dolů. Tento neustálý sklon je poznávacím znamením Lavapiés a díky němu je procházka čtvrtí pokaždé jiná podle toho, kterým směrem jdeš.
Zadruhé zajímavý urbanistický detail: mnoho laviček je otočeno k podloubím, ne do středu. Život se tu odehrává na okrajích, na terasách, ve dveřích. Posaď se na chvíli a čtvrť ti o sobě vypráví sama.
A zatřetí Teatro Valle-Inclán, mohutná stavba z červených cihel, která náměstí vévodí s jistým nádechem kulturní pevnosti. Nese jméno dona Ramóna, spisovatele, který vynalezl esperpento, ten způsob pohledu na Španělsko jako v pokřiveném zrcadle z pouti, a do čtvrti, která měla vždycky v sobě něco z pouličního divadla, zapadá dokonale. Při jeho stavbě se objevily pozůstatky starého hřbitova a domů z habsburského Madridu: doslova šlapeš po několika městech navrstvených na sobě. Dnes uvádí současné divadlo, často v několika jazycích.
Tato čtvrť je jevištěm už po staletí. Už v XVIII. století zaplnil dramatik Ramón de la Cruz své sainety, krátké lidové frašky, postavami manolů, maj a chisperů z těchto ulic a zachycoval jejich hádky, žárlivosti a slavnosti. Potom přišly zarzuely a dívaly se sem dál.
Nenechte si ujít
Teatro Valle-Inclán
Současné divadlo, často vícejazyčné, postavené na pozůstatcích starého hřbitova a habsburského Madridu.
Víc než 80 národností
V jediném činžovním domě mohou žít vedle sebe senegalská rodina, madridský důchodce a pár z Bangladéše.
Corraly
Činžovní domy kolem dvora s průběžnými pavlačemi; ten v ulici Mesón de Paredes je chráněný jako památka.
Street art v Embajadores
Obří nástěnné malby, které se každý rok mění, na tepně, jež klesá k jihu.
Jak zapadá do tvé procházky po Lavapiés
Náměstí je přesným středem čtvrti a nejlepším výchozím bodem. Nahoru dojdeš za pět minut do Calle de Argumosa, ulice teras ve stínu, a k Cine Doré, sídlu Filmoteca Española. Dolů, také za pět minut, k Mercado de San Fernando; a dál k La Tabacalera a La Casa Encendida, už na jižní hranici čtvrti.
Cestou si nenech ujít dvě věci. Zaprvé corraly: domy s centrálním dvorem a průběžnými pavlačemi, kde dveře všech bytů ústí na společný balkon. Nejslavnější z nich, v ulici Mesón de Paredes, je chráněná jako památka a dnes je tak dobře vidět, protože strhli sousední domy a její vnitřní průčelí zůstalo odkryté jako otevřené jeviště. Tyto dvory inspirovaly tak populární zarzuely jako „La Revoltosa“. A zadruhé pouliční umění v ulici Embajadores, ose obřích nástěnných maleb, které se rok od roku mění.
Trasa Viavoy nazvaná Multikulturní Lavapiés prochází tímto náměstím i celou čtvrtí a místní průvodkyně ti o nich vypráví, zatímco jdeš, bez skupiny, bez pevného času a bez připojení. Je to procházka z kopce dolů na něco přes hodinu, kterou si můžeš protáhnout na celé odpoledne.
Časté dotazy
Inspirovala tahle čtvrť divadelní hry?
Spoustu. Už v XVIII. století dramatik Ramón de la Cruz zaplnil své sainetes, ty krátké lidové komedie, postavami manolů, maj a chisperos právě z těchto ulic. Vylíčil jejich hádky, žárlivosti a slavnosti s ohromným vtipem. Pak přišly zarzuely a dál se dívaly sem. Takže tohle náměstí je už staletí, samo o sobě, jevištěm: Madrid zdola, který vypráví sám o sobě.
