Je to salon čtvrti Malasaña a jedno z nejlepších sousedských náměstí v Madridu: děti na pískovišti, židle teras, někdo ladí kytaru a pivo, které vydrží dvě hodiny. Ten cihlový oblouk uprostřed není ozdoba: je to jediný pozůstatek kasáren Cuartel de Monteleón a pod ním hledí v bronzu se zuřivým výrazem kapitáni Daoíz a Velarde. Tady 2. května 1808 povstal lid Madridu proti Napoleonovým vojskům s tím, co měl po ruce: s noži, nůžkami, zavíracími noži a kameny.
Ze šlechtické zahrady bojištěm
Než tu byly terasy a pouliční lampy, rozkládaly se tu zahrady paláce Palacio de Monteleón, rekreačního sídla jednoho šlechtického rodu, skoro na okraji tehdejšího Madridu. Armáda využila rozlehlý pozemek a zřídila tu svůj dělostřelecký park, daleko od centra z bezpečnostních důvodů: kvůli střelnému prachu. Z paláce nezbylo nic; z kasáren jen ten kus brány.
2. května 1808, kdy Madrid okupovala napoleonská vojska, neuposlechli kapitáni Luis Daoíz a Pedro Velarde rozkaz zůstat v kasárnách, otevřeli brány a rozdělili děla mezi sousedy, ženy a kluky. Celé hodiny vzdorovali nejmocnější armádě Evropy. Daoíz padl přímo tam; Velarde po výstřelu do hrudi. Bitvu prohráli, ale zažehli válku, která změnila Španělsko.
Dnešní pomník se zachovaným obloukem a dvěma bronzovými sochami byl postaven v XIX. století, aby uchoval památku toho dne. Náměstí, upravené až později, dostalo jméno podle data. A celá čtvrť nakonec nese příjmení další oběti toho dne: Manuela Malasaña, sedmnáctiletá vyšívačka.
Náměstí dnes
Kontrast je to nejlepší, co má. Kolem pomníku je pískoviště s hrajícími si dětmi, stolky teras, které jsou vždycky plné, a lidé, kteří za hezkého počasí leží na zemi. Madrid je přesně tohle: tragédie a všední život na stejném metru čtverečním. Nikdo se na oblouk nedívá slavnostně, a to je možná nejlepší způsob, jak ho uctít.
Klíčovým dnem je neděle v poledne, v čase vermutu, kdy se náměstí stává místem setkání celé čtvrti. Je to také jedno z nejlepších míst v Madridu, kde se dá pozorovat a nic nedělat: rodiny, party přátel, muzikanti, kteří improvizují, a všude kolem psi.
2. května, kdy je v autonomním společenství Madrid svátek, se na náměstí konají vzpomínkové akce, hraje hudba a panuje sváteční atmosféra: je to nejlepší den v roce, kdy ho vidět, a také ten nejplnější. A na jaře zaplní sousedský festival Pinta Malasaña průčelí a rolety okolních ulic pouličním uměním tvořeným naživo.
Kolem náměstí začínají tři ulice, které čtvrť vystihují nejlépe: ulice Palma s pekárnami, obchody s vinyly a legendárním barem El Penta; ulice Espíritu Santo s nástěnnými malbami; a ulice Manuela Malasaña, nejpříjemnější na posezení.
Nenechte si ujít
Oblouk Monteleón
Jediné, co zbylo z dělostřeleckých kasáren, kde začala válka za nezávislost.
Daoíz a Velarde
Dva kapitáni, kteří neuposlechli, navždy zachycení v bronzu uprostřed boje.
Nedělní vermut
Náměstí se mění v salon čtvrti: nejlepší chvíle vidět ho takové, jaké opravdu je.
Pinta Malasaña
Jarní sousedský festival, který okolní průčelí zaplní pouličním uměním tvořeným naživo.
Jak zapadá do tvé procházky po čtvrti Malasaña
Toto náměstí je přirozeným výchozím bodem každé procházky čtvrtí. Odtud dojdeš za deset minut pěšky do ulice Fuencarral — velké obchodní tepny, která odděluje Malasañu od Chuecy — a do Museo de Historia de Madrid s barokním portálem od Pedra de Ribery a modelem města z roku 1830; obě návštěvy jsou zdarma.
Na jih sejdeš za patnáct minut ke Gran Vía a na Plaza del Callao; na východ na náměstí Chueca a k jeho tržnici San Antón se střešní terasou. Celá čtvrť se vejde do něco málo přes kilometr čtvereční a projdeš ji za dobré dvě hodiny i se zastávkami na skleničku.
Trasa Viavoy nazvaná Malasaña a La Movida začíná právě na tomto náměstí a s místní průvodkyní v uchu vypráví o dvou vzpourách čtvrti — té z roku 1808 a té z osmdesátých let —, zatímco jdeš vlastním tempem a bez připojení.
Časté dotazy
Co tu bylo, než vzniklo náměstí?
Než tu byly zahrádky kaváren a lucerny, to všechno byly zahrady paláce Palacio de Monteleón, rekreační usedlost toho šlechtického rodu, skoro na okraji tehdejšího Madridu. Armáda využila ten rozlehlý pozemek, aby tu zřídila své dělostřelecké skladiště, a proto střelný prach skončil právě v tomto koutě, daleko od centra. Z paláce nezbylo nic; z kasáren jen ten kus brány. Zvláštní, jak se panská zahrada nakonec stala dějištěm bitvy.
