Banco de España zabírá nejslavnostnější roh Madridu: kolos z kamene a kovaného železa, který uzavírá Plaza de Cibeles z jihu a který byl doslova navržen tak, aby nikdo nevešel. Otevřena byla v roce 1891 a pod zemí ukrývá trezor, kde se střeží zlaté rezervy země, chráněný legendou, kterou Madrid opakuje už sto let. Zvenku je jedním z mistrovských děl španělského eklekticismu; uvnitř skrývá sbírku umění, k níž patří portréty, které namaloval Goya.
Banka postavená jako pevnost
Když se Banco de España rozhodla opustit své staré sídlo a postavit budovu hodnou svého poslání, vybrala si nejviditelnější roh města: křižovatku Paseo del Prado s ulicí Alcalá, přímo naproti fontáně Cibeles. Stavba začala v roce 1884 podle projektu Eduarda de Adaro a Severiana Sáinze de la Lastra a budova byla otevřena v roce 1891.
Sloh je eklektický, ona tak typická směs XIX. století mezi akademickým klasicismem a duchem velkých evropských bank, se špetkou italské renesanční architektury. Mistrovským kusem je zkosené nároží, to, které hledí k fontáně: rotunda zakončená hodinami a vitráží, která se stala jedním z nejfotografovanějších rohů Madridu. Všimni si také mříží z kovaného železa, které jsou skutečnou zlatnickou prací, a kamenické práce na kvádrech.
Budova rostla po etapách víc než sto let, s postupnými přístavbami směrem k ulici Alcalá a k Paseo del Prado, které respektovaly jazyk původní stavby. Výsledkem je celý blok z kamene, který funguje jako vizuální hranice: tady končí Madrid muzeí a začíná finanční Madrid ulice Alcalá.
Zlato, příkop a další legendy
Pod tvýma nohama, několik pater hluboko, je trezor, kde jsou uloženy španělské zlaté rezervy. Legenda, kterou zná každý Madriďan, říká, že trezor obklopuje příkop, který se může během několika sekund zaplavit podzemní vodou, kdyby se ho někdo pokusil vylomit: kdo by vnikl dovnitř, utopil by se dřív, než by se dotkl jediného slitku. Banka to nikdy nepotvrdila ani nevyvrátila, a díky tomu je ten příběh mnohem lepší.
Co je naopak doloženo, je nejhořčí kapitola tohoto domu. V roce 1936, krátce po začátku občanské války, se vláda republiky rozhodla vyvézt většinu rezerv ze země: asi pět set tun zlata odjelo do Sovětského svazu jako platba za zbraně a zásoby. Je to takzvané „moskevské zlato“ a nikdy se nevrátilo. Téměř devadesát let poté je ta věc stále předmětem velmi vášnivých sporů.
Třetí poklad budovy je umělecký a mnohem méně známý. Banka uchovává prvotřídní sbírku malířství s několika portréty, které podepsal Goya — zakázky guvernérů a ředitelů instituce —, a k tomu díla dalších velkých mistrů. Nejsou vystavena denně, ale čas od času se ukazují na dočasných výstavách a při prohlídkách s průvodcem, které instituce příležitostně pořádá.
Nenechte si ujít
Zkosené nároží
Rotunda hledící k Cibeles, s hodinami a vitráží: nejfotografovanější průčelí budovy.
Mříže z kovaného železa
Zlatnická práce z konce XIX. století, u které se jen málokdo zastaví a podívá se zblízka.
Zlatý trezor
Pod ulicí, s legendou o zaplavitelném příkopu, kterou banka nikdy nevyvrátila.
Skrytí Goyové
Portréty aragonského malíře ve sbírce instituce, k vidění jen na příležitostných výstavách.
Jak zapadá do tvé návštěvy Madridu
Banco de España je zastávka zvenku: obdivuje se z chodníku a obejdeš ji za pět minut. Přímo naproti máš Plaza de Cibeles s fontánou z roku 1782 a Palacio de Cibeles, dnes radnici, jejíž vyhlídka ve věži nabízí nejlepší pohled na Paseo del Prado. Ulicí Alcalá nahoru, dvě minuty odtud, je Círculo de Bellas Artes a jeho střešní terasa; směrem dolů začíná osa muzeí, která vede k Museo Thyssen-Bornemisza a k Museo del Prado.
Nejlepší chvíle k prohlídce je pozdní odpoledne, kdy zapadající slunce dopadá na kámen a zkosené nároží se rozzáří. V noci z ní architektonické osvětlení dělá jednu z nejdivadelnějších budov města, a teprve tehdy pochopíš, že tenhle roh byl navržen, aby ohromoval.
Pokud chceš celý kontext — kdo co postavil, proč se Madrid na začátku XX. století zaplnil těmito kolosy a co se tu dělo za války —, trasa Viavoy s názvem Gran Vía a moderní Madrid začíná přesně na tomto rohu a stoupá ulicí Alcalá až na Gran Vía s místní průvodkyní, která ti to cestou vypráví.
Časté dotazy
Co se stalo s tím zlatem, které odjelo do Moskvy?
Je to jedna z velkých ran našich dějin. V roce 1936, kdy válka už byla tady, poslala republika do Sovětského svazu asi pět set tun, skoro tři čtvrtiny veškerého zlata země, aby je dala do bezpečí. Posloužilo k zaplacení zbraní a zásob a už nikdy se nevrátilo. Dodnes se mu říká „moskevské zlato“ a pořád vyvolává velmi vášnivé spory.
Je pravda, že banka uchovává obrazy od Goyi?
Přesně tak, jak to slyšíš. Za těmi mřížemi banka opatruje prvotřídní uměleckou sbírku s několika portréty, které namaloval sám Goya, a k tomu díla dalších velikánů. Veřejnosti nejsou přístupné každý den, ale čas od času je lze vidět při prohlídkách a na výstavách. Banka, která kromě zlata drží pod zámkem i muzejní malířství.
