Barcelona · Co vidět

La Pedrera

Kamenné průčelí zvlněné odshora dolů, bez jediného pravého rohu, s balkony z krouceného železa jako řasy vytržené ze dna moře. Oficiálně je to Casa Milà, poslední civilní stavba Antoniho Gaudího, postavená v letech 1906 až 1912. Nikdo jí tak ale neříká: pro všechny je to La Pedrera, „lom“, posměšná přezdívka, kterou jí dali tehdejší Barcelonané, jimž připadala jako ošklivý balvan postavený na jejich nejelegantnější třídě. Dnes stojí fronty, aby se dostali dovnitř.

Budova bez nosných zdí

Novinka není v průčelí, je za ním. La Pedrera nemá nosné zdi: celá budova stojí na konstrukci z pilířů a trámů a kamenné průčelí na ní visí jako kůže, bez nosné funkce. To znamená, že vnitřní stěny se daly libovolně přesouvat.

Je to volný půdorys, princip, který definoval architekturu XX. století, použitý v roce 1906 architektem, kterého dodnes považují za dekorativního výstředníka. Gaudí se k tomu nedostal kvůli módě: dostal se k tomu proto, že počítal konstrukce jako nikdo jiný a protože chtěl zakřivená průčelí, která se s nosnými zdmi vyřešit nedala.

Přidal navíc rampu, aby automobily mohly sjíždět do jednoho z prvních podzemních parkovišť ve městě, v době, kdy tu auta skoro nebyla. A naplánoval korunovat budovu sousoším a sochou Panny Marie Růžencové, což majitel zrušil po Tragickém týdnu roku 1909, kdy po celé Barceloně hořely kostely. Gaudí tehdy málem stavbu opustil.

Střešní terasa válečníků

Střecha je důvod, proč se platí vstupné. Komíny a větrací výdechy jsou pojaté jako sochy: torza s přilbami, zkroucené tvary, povrchy pokryté trencadísem a střepy z lahví od cavy. Říká se jim válečníci a traduje se, že se jimi George Lucas inspiroval při navrhování přileb imperiálních vojáků, i když to patří spíš k městským legendám než k doložené historii.

Prohlídka vede i podkrovím pod střechou: dvě stě sedmdesát cihlových řetězovkových oblouků tvoří prostor, který vypadá jako hrudní koš velryby. Je tu instalován Espai Gaudí s modely a vysvětlením jeho konstrukční metody, včetně funikulárního modelu z provázků a závaží.

A Pis de la Pedrera, rekonstruovaný byt s dobovým nábytkem, ukazuje, jak v roce 1910 žila měšťanská rodina mezi těmi zvlněnými zdmi. Všechny tři úrovně — byt, podkroví a střešní terasa — jsou v jedné vstupence.

Nenechte si ujít

Střešní terasa válečníků

Komíny proměněné v sochy s přilbami, obložené trencadísem a sklem z lahví od cavy.

Ani jedna nosná zeď

Volný půdorys v roce 1906. Průčelí visí na konstrukci jako kůže: vnitřní stěny se daly přesouvat.

270 oblouků v podkroví

Cihlový hrudní koš velryby, dnes sídlo Espai Gaudí a jeho modelů.

Garáž z roku 1906

Rampa, aby auta mohla sjíždět do suterénu, když auto skoro nikdo neměl.

Jak to zapadá do tvé návštěvy Barcelony

Stojí na Passeig de Gràcia, pět minut pěšky od Illa de la Discòrdia — kde se soustředí Casa Batlló, Casa Amatller a Casa Lleó Morera — a deset minut od Palau Baró de Quadras, nahoru směrem k Diagonal.

Vyplatí se vědět, že existuje noční prohlídka s osvětlenou střešní terasou a projekcí na komíny. Stojí víc než denní a vyprodá se dřív, ale střešní terasa v noci, s rozsvíceným Eixample kolem dokola, je úplně jiný zážitek.

Jestli chceš na Passeig de Gràcia vidět jen jeden Gaudího dům a váháš mezi tímhle a Casa Batlló: Batlló víc ohromí interiérem a barevným průčelím; La Pedrera vyhrává konstrukcí, podkrovím a střešní terasou. Jestli tě zajímá, jak věci drží pohromadě, tenhle. Jestli tě zajímá barva, ten druhý.

Časté dotazy

Čemu přesně se lidé tehdy smáli?

Všemu, a bez slitování. Satirický tisk té doby si na ní smlsl: kreslil ji jako hangár pro vzducholodě, jako napůl hotový dort, jako úkryt obřího hada. Vtipy si z ní dělali celé roky. Kolovala dokonce posměšná poznámka, že dámy nenajdou rovné záclony na tak zvlněná okna. To, že se tytéž posměšky proměnily v obdiv, mi připadá jako nejlepší Gaudího pomsta.

Je pravda, že nahoře měla stát Panna Maria?

Ano, a je to hořký příběh. Gaudí, velmi zbožný, plánoval korunovat budovu velkým sousoším a sochou Panny Marie Růžencové. Jenže v roce 1909 vypukl Tragický týden, vzpoura, během níž hořely kostely a kláštery po celém městě, a majitel, vyděšený, rezolutně odmítl umístit tak viditelný náboženský symbol. Gaudího to tak rozladilo, že málem stavbu opustil. Z toho snu zůstal jen zlatý nápis na římse.

Je pravda, že sem mohla vjíždět auta?

Pravda, i když tehdy je skoro nikdo neměl. Gaudí pojal Casa Milà jako něco revolučního i zevnitř: navrhl rampu, aby automobily mohly vjet a sjet do jednoho z prvních podzemních parkovišť ve městě. Představ si to, plánovat garáž, když na ulici ještě vládly koňské povozy. Garáž promyšlená pro budoucnost, která na ulici ještě nevykoukla.

Objevte Barcelona a poslouchejte vlastním tempem

Projděte ji s místními průvodci, vlastním tempem a offline.

Aplikace Viavoy

Další místa v Barcelona

MACBA a Plaça dels Àngels

Mercat de la Barceloneta

Mercat de Santa Caterina

Mirador de Colom

Picassovo muzeum

Palau Baró de Quadras