Zvenku nic neohlašuje: řada gotických vrat v úzké ulici v Bornu. Za nimi je pět paláců z XIII. až XV. století propojených uvnitř a víc než čtyři tisíce Picassových děl. Sbírka je na světě jedinečná, protože se nesoustředí na slavného Picassa, ale na toho, který se teprve formoval: na dospívajícího chlapce, který bydlel deset minut odsud a ještě se podepisoval jako Pablo Ruiz. Muzeum sám prosadil a daroval mu velkou část fondu, ale nikdy do něj nevkročil.
Muzeum, které nesmělo nést jeho jméno
Muzeum bylo otevřeno v roce 1963 jako první věnované Picassovi ještě za umělcova života. Nejmenovalo se ale Museu Picasso: vzniklo jako Col·lecció Sabartés, na počest Jaumeho Sabartése, malířova blízkého přítele a tajemníka, který věnoval svou osobní sbírku, aby se mohlo rozjet.
Důvod toho jména byl čistě politický. Picasso byl otevřený komunista, namaloval Guernicu proti režimu a byl jedním z mezinárodních symbolů odporu proti Francovi. Dát jeho příjmení na průčelí v Barceloně roku 1963 bylo nemyslitelné. Muzeum dostalo jméno, jaké mělo mít, až o roky později.
Picasso odešel ze Španělska před koncem války a přísahal, že se nevrátí, dokud bude vládnout Franco. Dodržel to: zemřel ve Francii v roce 1973, dva roky před diktátorem. Tohle muzeum nikdy neviděl, i když mu až do konce posílal díla, včetně obrovských darů.
Co tu uvidíš a co ne
Je dobré jít sem s vědomím, že tu není Guernica — je v Madridu — ani velké kubistické dílo. Je tu cesta jeho formování a právě to dělá sbírku neopakovatelnou. Uvidíš kresby z dětství, akademické studie a hlavně Ciencia y caridad, obrovské a dokonale akademické plátno, které dokončil v patnácti letech a se kterým získal oficiální ceny.
Vidět ten obraz a vědět, kým se později stal, je ústřední zážitek muzea. Rozchod s tradicí nebyl neznalostí řemesla: bylo to rozhodnutí člověka, který ho už v patnácti letech celé ovládal.
Druhým velkým dílem je kompletní série padesáti osmi variací na Velázquezovy Las Meninas, namalovaných v roce 1957 a darovaných Picassem celé a pohromadě. Je to jediné místo na světě, kde se dá celá série vidět kompletní, v pořadí, a zabírá několik sálů.
Nenechte si ujít
Ciencia y caridad
Akademické plátno dokončené v patnácti letech. Pozdější rozchod nebyl proto, že by neuměl malovat.
58 variací Las Meninas
Kompletní série z roku 1957, darovaná celá. Pohromadě ji nikde jinde na světě neuvidíš.
Col·lecció Sabartés
Muzeum se otevřelo, aniž by smělo použít jeho příjmení: v roce 1963 byl Picasso otevřeným nepřítelem režimu.
Pět gotických paláců
Nádvoří, otevřená schodiště a kazetové stropy z XIII. až XV. století, přímo na trase prohlídky.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Barcelony
Leží na Carrer de Montcada, ulici gotických paláců v Bornu, pět minut od Santa Maria del Mar a tři minuty od El Born Centre de Cultura i Memòria.
Rezervuj online. Patří k nejžádanějším muzeím ve městě a fronty u pokladny jsou dlouhé po celý rok. Jsou tu časy s volným vstupem — odpoledne v některé dny a jedna neděle v měsíci —, které vyžadují rezervaci a rychle se vyprodají. Počítej s hodinou a půl až dvěma hodinami.
Detail, který se málo využívá: samotné budovy jsou součástí návštěvy. Nádvoří, otevřená schodiště a kazetové stropy paláců máš na očích, zatímco procházíš sály, takže vidíš zároveň katalánskou světskou gotickou architekturu a malbu XX. století. Občas zvedni hlavu.
Časté dotazy
Proč se od začátku nejmenovalo Museu Picasso?
Dobrá otázka, a odpověď je čistá politika. Picasso byl v té době otevřeným komunistou a nepřítelem Franka: namaloval Guernicu proti režimu, a dát jeho příjmení na průčelí bylo choulostivé. Muzeum se tedy zrodilo s jiným nápisem, „Col·lecció Sabartés“, na počest Jaumeho Sabartése, přítele na život a na smrt a malířova tajemníka, jehož dar ho umožnil. Teprve po Frankově smrti se na něm konečně, beze strachu, objevilo příjmení Picasso.
Navštívil Picasso někdy své muzeum?
Nenavštívil, nikdy do něj nevkročil, a bolí na to myslet. Picasso odešel ze Španělska před válkou a přísahal, že se nevrátí, dokud bude vládnout Franco. Dodržel slovo: zemřel ve Francii v roce 1973, dva roky před diktátorem. Nikdy neviděl toto muzeum ve městě svého mládí, i když mu až do konce posílal díla. Daroval Barceloně svou paměť na dálku, s vědomím, že už se jí sám nikdy neprojde.
Je pravda, že tu uchovávají jeho díla z mládí?
Ano, a je tu jeden kus, který na tebe udělá dojem: „Věda a milosrdenství“ (Ciencia y caridad), obrovské akademické plátno, které dokončil, když mu bylo teprve patnáct let, a se kterým už získal důležité ceny. Vidět ho a vědět, kým se později stal, tě přiměje přemýšlet: génius avantgardy začínal malovat jako staří mistři, a uměl to lépe než mnozí dospělí.
