Dvě kulaté a mohutné věže po stranách brány: to je první, co vidí skoro každý, kdo vstupuje do Gotické čtvrti, a u čeho se zastaví nejméně lidí. Jsou římské, ze IV. století, a označovaly hlavní vstup do Barcina, opevněného města, které se celé vešlo do toho, co se dnes projde za dvacet minut. Náměstí před nimi se jmenuje Plaça Nova, „Nové náměstí“, a je, s velmi barcelonskou ironií, nejstarším doloženým náměstím ve městě.
Hradby postavené ze strachu
Barcino bylo založeno za Augusta, kolem roku 10 před naším letopočtem, s nekonečně dlouhým jménem: Colonia Iulia Augusta Faventia Paterna Barcino. Byla to malá kolonie s několika tisíci obyvateli, bez velkého strategického významu, a během prvních staletí žila bez potřeby vážné obrany.
To se změnilo ve IV. století. Kvůli nestabilitě říše a hrozbě nájezdů se město obehnalo impozantními hradbami: obvod asi 1300 metrů, výška 8 až 9 metrů a sedmdesát osm věží. Stavěly se ve spěchu, a právě v tom je detail, který je prozrazuje.
Všimni si spodní části zdí: jsou tu znovu použité bloky, náhrobní desky, zlomky nápisů a kusy vylámané ze starších pomníků, vsazené bez jakékoli péče jako obyčejná výplň. Barcelona zazdila jména svých vlastních mrtvých do hradeb, které ji chránily. Je to recyklace vystrašené říše a dá se na ni sáhnout rukou.
Na co se na náměstí dívat
Mezi oběma věžemi vedl decumanus, hlavní ulice římského města, dnes Carrer del Bisbe. Akvadukt, který zásoboval Barcino, vstupoval do města právě tudy: na zdi vlevo se zachovaly dva rekonstruované oblouky, ve výšce očí, které skoro nikdo nepozná jako to, čím jsou.
Naproti se budova Col·legi d'Arquitectes vymyká všemu. Její vlys z bílých linií vyrytých do betonu navrhl Pablo Picasso na začátku šedesátých let, s obry, sardanami a dětmi se slavnostními větvemi. Picasso se po válce do Španělska už nikdy nevrátil: tyhle vlysy nakreslil ve Francii a provedli je tady jiní.
Ten kontrast je celým smyslem tohohle náměstí: hradby ze IV. století, gotická katedrála vpravo, Picasso naproti a ve čtvrtek bleší trh se starožitnostmi. Čtyři vrstvy města na padesáti metrech a žádná se nenamáhá skrývat ty ostatní.
Nenechte si ujít
Náhrobní desky ve zdi
Pohřební bloky použité jako výplň. Město pohřbilo jména svých mrtvých do vlastní obrany.
Oblouky akvaduktu
Rekonstruované ve výšce očí, vlevo. Skoro nikdo neví, na co se dívá.
Picassův vlys
Obři a sardany nakreslené ve Francii malířem, který se do Španělska už nikdy nevrátil.
„Nové“ náměstí z roku 1355
Jmenuje se Nova, protože nové bylo ve XIV. století. Je to nejstarší doložené náměstí v Barceloně.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Barcelony
Je to přirozená vstupní brána do Gotické čtvrti. Třicet metrů odsud je katedrála; po Carrer del Bisbe, pod slavným novogotickým mostem, dojdeš za tři minuty na Plaça de Sant Jaume; a když pokračuješ směrem k moři, objeví se Call, středověká židovská čtvrť.
Jestli tě zajímá římská Barcelona, tohle je první bod trasy, která pokračuje v Temple d'August — čtyři sloupy schované na nádvoří v Carrer Paradís —, na Plaça del Rei a hlavně pod zemí: MUHBA uchovává čtyři tisíce metrů čtverečních ulic, barvíren a dílny na garum z římského Barcina.
Přijď brzy ráno. Od jedenácti je tohle náměstí místem setkání všech skupin, které začínají prohlídku Gotické čtvrti, a atmosféra se úplně změní. V devět ráno slyšíš ozvěnu vlastních kroků o hradby.
Časté dotazy
Proč se jmenuje Plaça Nova, když je tak stará?
Tady je ta ironie, kterou zbožňuji: říkají mu „nové“, ale je to nejstarší doložené náměstí Barcelony, s jménem zapsaným už v roce 1355. „Nova“ bylo, když ho otevřeli před římskou branou a získali prostor na úkor hradby; pak čas plynul, po celém městě vznikala náměstí, a tohle si nechalo jméno nováčka, i když o staletí předběhlo všechna ostatní. „Nové“, které je čistý veterán.
Odkud pochází jméno Barcino?
Založili ji Římané, za vlády císaře Augusta, kolem roku deset před Kristem, s nekonečně dlouhým jménem: Colonia Iulia Augusta Faventia Paterna Barcino. Z toho posledního kousku, Barcino, vzniklo během staletí „Barcelona“. A je tu krásná legenda, která ji spojuje s kartáginským rodem Barkovců, rodem Hannibala; historici tomu nevěří, ale my Barcelonští ji rádi vyprávíme.
A ten moderní vlys naproti?
Zvedni oči k budově Col·legi d'Arquitectes, přímo naproti římským věžím: ten vlys z bílých linií navrhl Pablo Picasso na začátku šedesátých let, s obry, sardanami a dětmi se slavnostními ratolestmi. Po válce se do Španělska už nikdy nevrátil, takže ho nakreslil ve Francii a vytesali ho sem pískovým paprskem. Dva tisíce let vzdálenosti, které si hledí do tváře na jediném náměstí.
