Štíhlá věž na rybářském molu, na druhé straně vody, kterou si skoro všichni pletou se zvonicí. Není to zvonice: byla postavena v roce 1772 jako maják, jeden z prvních v západním Středomoří, a víc než století byl její plamen to poslední, co námořníci viděli při vyplutí, a to první, co poznali při návratu. Když zastarala, nezbourali ji: vzali jí světlo a dali jí hodiny se čtyřmi ciferníky. Maják začal odměřovat hodiny čtvrti.
Maják před elektřinou
Představ si vjezd do přístavu bez jediného elektrického světla na celém pobřeží. Lodě, které připlouvaly v noci, hledaly vjezd poslepu a najet na vlnolam bylo skutečné a časté riziko. Věž vznikla právě kvůli tomu, s lucernou napájenou nejdřív olejem a pak jinými palivy.
Její stavba v roce 1772 se kryje s velkou bourbonskou přestavbou barcelonského nábřeží, tou samou operací, která o několik let dřív vytvořila Barcelonetu. Celý tenhle kus města — čtvrť, kostel, mola a maják — je osvícenský vojenský projekt uskutečněný během několika desetiletí.
Na začátku XX. století byl na hoře Montjuïc postaven nový a mnohem silnější maják, s lepším dosahem a lepší polohou. Tenhle zůstal bez funkce. Místo zbourání do něj nainstalovali hodiny se čtyřmi ciferníky, na každé straně jeden, a čtvrti sloužil dál jinak.
Rybářské molo
U paty věže je Moll dels Pescadors a stále funguje: odtud vyplouvá na lov malá flotila, která Barceloně zbyla, několik desítek lodí oproti stovkám před sto lety. Je to poslední, co zbylo z činnosti, která dala vzniknout celé čtvrti.
Když se pozdě odpoledne vracejí, vykládají se bedny a ryby se draží prakticky přímo u lodi. Není to představení pro nikoho: je to fungující rybí burza a vidět ji zvenku je jedna z nejautentičtějších věcí, které se dají na nábřeží zažít.
Samotná věž se navštívit nedá: je v přístavní zóně s omezeným přístupem. Je ale dobře vidět z promenády na Moll de la Barceloneta, z Port Vell a z terasy Palau de Mar, což je asi nejlepší místo, odkud ji vyfotit se čtvrtí v pozadí.
Nenechte si ujít
Maják z roku 1772
Jeden z prvních v západním Středomoří, s olejovou lucernou. Vedl lodě, když kolem nesvítilo jediné elektrické světlo.
Čtyři ciferníky místo plamene
Když mu Montjuïc vzal práci, dali mu hodiny. Nezbourali ho.
Flotila, která zbyla
Několik desítek lodí dál vyplouvá ze sousedního mola. Před sto lety jich byly stovky.
Dražba přímo u lodi
Pozdě odpoledne, když se vracejí. Skutečná rybí burza, ne představení.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Barcelony
Je to zastávka na dívání, ne na vstup, a zapadá do procházky z Port Vell na pláž podél vody. Je vidět z několika míst trasy a vyplatí se ji poznat, protože jinak ji přejdeš jako obyčejnou věž.
Procházka po Moll de la Barceloneta, s věží a loděmi na jedné straně a střechami čtvrti na druhé, patří k nejpříjemnějším a nejméně rušným procházkám ve městě: skoro všichni chodí po plážové promenádě, která je na druhé straně bloku.
Jestli tě tahle vrstva námořní historie zajímá, doplň ji v Drassanes Reials, vedle Mirador de Colom: v gotických loděnicích ze XIII. století, kde se stavěly galéry, je uvnitř replika královské galéry od Lepanta ve skutečné velikosti.
Časté dotazy
Jsou na tom molu pořád ještě rybáři?
Ano, i když jich je čím dál méně. U paty té věže je rybářské molo a odtamtud pořád vyplouvá za prací malá flotila, která Barceloně zůstala. Když se k večeru vracejí, vyloží bedny a čerstvé ryby se dražší skoro přímo u lodi, jak se to dělalo odjakživa. Je hezké pomyslet, že v tak velkém a tak turistickém městě ještě zůstává pár mužů a žen, kteří se živí vytahováním ryb ze stejného moře, které máš před sebou.
