Zahneš za roh a změní se teplota: ulice se zúží, slunce sotva dopadne na dlažbu a po obou stranách se otevírají obrovské brány do stinných dvorů s otevřenými kamennými schodišti. Carrer de Montcada je v Barceloně ulicí světské gotiky par excellence a za těmi fasádami je pět muzeí, pár velkolepých dvorů a velmi konkrétní příběh: tady žili kupci, kteří středověké město zbohatili.
Ulice postavená pro nové boháče
Ulice vznikla ve XII. století na pozemcích udělených rodu Montcada, jednomu z nejmocnějších rodů středověkého Katalánska, seneschalům králů. Jistý Guillem de Montcada padl v roce 1229 při dobývání Mallorky po boku Jakuba I.: lidé takové váhy dávají jméno těmhle kamenům.
Měla spojovat starou obchodní čtvrť Bòria s Vilanova del Mar, námořnickým předměstím, které rostlo u přístavu. Kolem této osy vznikla celá čtvrť Ribera a od XIII. století si velké kupecké rody zbohatlé na námořním obchodu vybíraly k stavění právě tuhle ulici.
Během generací se z těch domů staly paláce. Schéma se opakuje a na první pohled je poznat: brána s obloukem, vnitřní dvůr a otevřené schodiště, které jedním ramenem stoupá do hlavního patra. Je to katalánská světská gotika v čisté podobě a celek je tak výjimečný, že v roce 1947 byla celá ulice prohlášena historicko-uměleckou památkou.
Co je za kterou bránou
Museu Picasso zabírá pět těchto paláců propojených uvnitř. Naproti sídlí v Palau Nadal a Palau Marquès de Llió Museu de Cultures del Món se sbírkami z Afriky, Asie, Ameriky a Oceánie a se vstupným o dost levnějším než do Picassova muzea.
Palau Dalmases skrývá překvapení: barokní schodiště pokryté reliéfy s únosem Europy a průvodem tritónů, v gotické ulici naprosto nečekané. Dnes slouží jako místo pro koncerty a flamenková představení, takže se dá dovnitř dostat, když si něco objednáš.
A na koncích ulice dvě instituce čtvrti: El Xampanyet, vinárna z roku 1929 se stěnami obloženými dlaždicemi, kde se ve stoje objednává cava a ančovičky, a Casa Gispert, obchod s ořechy a sušeným ovocem otevřený od roku 1851, s původní pecí na dřevo vzadu. Ani jeden z nich není kulisa: jsou tu od dob, kdy ještě žádný turismus neexistoval.
Nenechte si ujít
Dvůr s otevřeným schodištěm
Brána, dvůr a jediné rameno schodiště do hlavního patra. Schéma se opakuje bránu za bránou.
Schodiště Palau Dalmases
Barokní, s únosem Europy a průvodem tritónů, ukryté v gotické ulici.
El Xampanyet, 1929
Dlaždice až do stropu, cava a ančovičky ve stoje. Byl tu dávno před turismem.
Casa Gispert, 1851
Ořechy pražené v původní peci na dřevo, která dál stojí vzadu v obchodě.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Barcelony
Ulice je osou Bornu. Jedním koncem ústí k Via Laietana a k Mercat de Santa Caterina; druhým k Passeig del Born, k Santa Maria del Mar a k El Born Centre de Cultura i Memòria.
Projdeš ji za pět minut a zaslouží si dvacet: kouzlo je v nahlížení do dvorů, které mají přes den mříž obvykle otevřenou. Žádná cedule tě k tomu nezve a žádný vrátný ti v tom nezabrání.
Přijď brzy ráno nebo po sedmé večer. Dopoledne je ulice trychtýřem skupin, a protože je úzká a bez chodníků, mění se v husí pochod, ze kterého nemáš vůbec nic. Za soumraku, s rozsvícenými světly ve dvorech, je to jiná ulice.
Časté dotazy
Kdo to vlastně byli Montcadové?
Jeden z nejmocnějších rodů středověkého Katalánska, seneschalové králů, skoro dynastie ve stínu trůnu. Jistý Guillem de Montcada padl v roce 1229 při dobývání Mallorky, když bojoval po boku krále Jakuba I. Lidé takového kalibru nakonec dali jméno kamenům, po kterých šlapeš.
Co je dnes za těmi velkými vraty?
Víc, než si představuješ. Několik z těchto paláců jsou dnes muzea: kromě Picassova muzea sídlí v Palau Nadal a Palau Marquès de Llió Museu de Cultures del Món, s uměním z Afriky, Asie a Ameriky. A v Palau Dalmases se skrývá velkolepé barokní schodiště pokryté mytologickými reliéfy. Stojí za to nahlédnout do pár vchodů: za těmi tmavými dveřmi je skoro vždycky dvůr, ze kterého se ti zatočí hlava.
