Carrer de la Força
Osa čtvrti a trasa staré římské cesty, která protínala město od severu k jihu. Po obou stranách se otevírá labyrint uliček, oblouků a schodišť, skoro všech slepých, díky kterému je Call jiné než kterákoli jiná stará čtvrť.

Jedna z nejlépe zachovaných židovských čtvrtí v Evropě, kabalistická škola, která ji proslavila v celém Středomoří, a náhodný mechanismus, který ji zachránil před zbořením.
🎧 Na trase Monumentální Girona: katedrála, židovské Call a domy nad OnyaremSkoro všechny španělské židovské čtvrti zmizely. Byly zbořeny, přestavěny nebo se rozplynuly v síti ulic, až z nich zbyl jen název jedné ulice. Ta v Gironě je výjimkou, a ne kvůli rozhodnutí ji chránit, ale právě naopak: protože po roce 1492 se o ni pět století nikdo nestaral.
Židovská komunita v Gironě je doložena od IX. století a stala se jednou z nejvýznamnějších v Aragonském království. Žila v srdci starého města, na trase staré římské cesty, a měla synagogu, školu, rituální řeznictví, lázeň a vlastní hřbitov na hoře Montjuïc v Gironě.
Výjimečná byla svou intelektuální úrovní. Ve XIII. století byla Girona jedním z velkých center kabaly, mystického proudu judaismu, s vlastní školou, jejíž prestiž sahala po celém Středomoří. Psaly se a komentovaly se tu texty, které jsou v této tradici dodnes ústřední.
Její největší postava se v těchto ulicích narodila kolem roku 1194: Moixè ben Nahman, zvaný Nachmanides, nebo mezi křesťany Bonastruc ça Porta. Byl rabínem, lékařem, filozofem a kabalistou a uznávanou autoritou i mimo svou komunitu.
Osa čtvrti a trasa staré římské cesty, která protínala město od severu k jihu. Po obou stranách se otevírá labyrint uliček, oblouků a schodišť, skoro všech slepých, díky kterému je Call jiné než kterákoli jiná stará čtvrť.
Stáhněte si aplikaci a objevte Girona offline, kdykoli budete chtít. Projděte pěší trasu Monumentální Girona: katedrála, židovské Call a domy nad Onyarem s místním průvodcem v uchu.
Zjistěte více o Viavoy →V roce 1263 povolal Jakub I. Bonastruca ça Portu do Barcelony k veřejné disputaci, v níž měl hájit judaismus proti křesťanským teologům, a předsedal jí sám král. Byla to klasická institucionální past: komunita nemohla odmítnout, ale ani vyhrát nebylo bezpečnou možností.
Udělal to tak skvěle, že se jeho postavení stalo neudržitelným. Místo odměny musel nakonec odejít do exilu, do Svaté země, kde zemřel. Je to epizoda, která dobře shrnuje situaci židovských komunit pod královskou ochranou: podmíněná a vždy odvolatelná tolerance.
Úpadek se potom zrychlil. Protižidovské útoky roku 1391, které se přehnaly půlkou poloostrova, zasáhly s velkou krutostí i židovskou čtvrť v Gironě a její obyvatelé se museli uchýlit do Torre Gironella, nahoře na hradbách, odkud shora sledovali, jak jejich čtvrť hoří.
Od té doby byla komunita čím dál víc uzavřená, s ulicemi zazděnými a životem pod dohledem. Mnohé z průchodů a oblouků, kterými se dnes prochází, jsou fyzickým důsledkem tohoto postupného uzavírání, ne původního urbanismu.
Sem se během útoků roku 1391 uchýlili girónští Židé a shora sledovali, jak hoří čtvrť, kterou právě opustili. Dnes je to nejlepší vyhlídka ve městě, s volným přístupem po hradebním ochozu.
Výnos o vyhnání z roku 1492 čtvrť vyprázdnil. Domy byly obsazeny, vstupy zazděny a Call bylo téměř pět set let pohlceno křesťanskou zástavbou, schované pod omítkami a příčkami. Když se ho ve XX. století začalo obnovovat, objevilo se nedotčené.
Dnes se jím prochází volně a bez vstupenky. Klíčem je nezůstat jen v ulici Carrer de la Força: musíš zabočit do postranních uliček, které jsou úzké, stupňovité a skoro všechny slepé, a kde si čtvrť uchovává své původní měřítko.
Muzeum historie Židů, ve stejné ulici Carrer de la Força, zabírá jednu z budov bývalého Callu a uspořádá všechno, co vidíš venku: každodenní život, řemesla, kabalistickou školu a konec. Uchovává navíc sbírku náhrobních kamenů z hřbitova na Montjuïcu.
A vyplatí se vrátit v noci. S rozsvícenými lampami, bez skupin a s ozvěnou kroků v uličkách funguje Call způsobem, který je v poledne a mezi lidmi nemožný.
Ve stejném starém městě a ze stejné doby jako Call v jeho nejlepších časech: fungovaly už v roce 1194. Nebyly židovské ani arabské, postavili je křesťané, kteří kopírovali nejlepší dostupný vzor, a tahle praktičnost dost vypovídá o tom, jak středověké soužití skutečně fungovalo.
Díky zapomnění. Po vyhnání roku 1492 byly domy obsazeny, průchody zazděny a čtvrť zůstala skoro pět století pohlcená pod omítkami a příčkami. Protože to nebyla živá část města, neprošla přestavbami, které by smazaly její strukturu. Je to stejný mechanismus, který chrání archeologické naleziště.
Obvykle se vysvětluje z hebrejského qahal, které znamená komunita nebo shromáždění: čtvrť byla doslova komunitou. Jiná etymologie ho spojuje s latinským callis, úzká ulička. Obě dobře popisují to, čím procházíš, a obě se používají bez rozdílu.
Křesťanské jméno Moixèho ben Nahmana, neboli Nachmanida, narozeného v Callu kolem roku 1194: rabín, lékař, filozof a kabalista a uznávaná autorita daleko za hranicemi své komunity. V roce 1263 ho Jakub I. povolal k barcelonské disputaci, aby hájil judaismus proti křesťanským teologům, a skončil ve vyhnanství ve Svaté zemi.
Veřejná debata konaná v roce 1263 před Jakubem I., v níž měl Bonastruc ça Porta hájit judaismus proti křesťanským teologům. Byla to institucionální past: komunita nemohla odmítnout, ale ani vítězství nebylo bezpečné. Udělal to tak skvěle, že se jeho postavení stalo neudržitelným a musel odejít do exilu.
Vlna protižidovských útoků se přehnala půlkou poloostrova a s velkou krutostí zasáhla i židovskou čtvrť v Gironě. Její obyvatelé se uchýlili do Torre Gironella, nahoře na hradbách, a shora sledovali, jak čtvrť hoří. Od té doby byla komunita čím dál víc uzavřená, s ulicemi zazděnými a životem pod dohledem.
Jako taková se nezachovala. Muzeum historie Židů zabírá jednu z budov bývalého Callu, na pozemku spojeném s posledním synagogálním centrem, a vysvětluje život komunity, řemesla a kabalistickou školu a navíc uchovává sbírku náhrobních kamenů z židovského hřbitova města.
Stáhněte si Viavoy a projděte Girona offline, kdykoli budete chtít.
