Za dlouhým a střídmým průčelím v Barrio del Carmen jsou dva tiché ambity, jeden gotický a druhý renesanční, s pomerančovníky, studnou a kamennými oblouky. Je to bývalý karmelitánský klášter, dnes centrum současného umění, a vstup je volný. Skoro nikdo, kdo jde kolem po ulici, neví, co je uvnitř, a je to nejspíš nejpříjemnější místo ve starém městě Valencie, kde půl hodiny nedělat nic.
Z kláštera do kasáren a zase zpátky
Karmelitánský klášter byl založen ve XIII. století, krátce po dobytí, a celá staletí se rozrůstal, až zabral celý tento blok. Z toho nashromáždění zůstaly dva velmi odlišné ambity: gotický, ze XIV. století, s lomenými oblouky a vyřezávanými hlavicemi, a renesanční, z XVI. století, s klidnějšími proporcemi.
V roce 1836 vyhnala Mendizábalova desamortizace mnichy: stát, zatížený dluhy, zabavil velkou část církevního majetku, aby ho prodal. Ta operace naráz vyprázdnila kláštery v celém Španělsku a vysvětluje, proč tolik církevních budov skončilo jako muzea, kasárna nebo byty.
Tenhle prošel skoro vším. Byl Akademií krásných umění San Carlos, byl prvním sídlem Muzea krásných umění ve Valencii a sloužil dokonce jako kasárna. Teprve na konci XX. století byl obnoven jako kulturní prostor a od roku 2016 funguje jako Centre del Carme Cultura Contemporània.
Co je dnes uvnitř
Program tvoří současné umění, instalace, design a tvorba mladých, s několika výstavami najednou a častým střídáním. Je to veřejné centrum s volným vstupem, takže se dá vejít, aniž bys věděl, co tam je, a po deseti minutách odejít, pokud tě to nezaujme.
Ale i když úplně pomineš, co se vystavuje, oba ambity návštěvu ospravedlní. Gotický je malý a velmi uzavřený; renesanční, prostornější, má pomerančovníky a lavičky a patří k místům, kde teplota při vstupu klesne o tři stupně. Ve městě, jako je Valencia, to v červenci není málo.
Zachoval se navíc klášterní kostel a několik kaplí se zbytky nástěnných maleb, které občas slouží jako výstavní sál. Spojení současné instalace a gotické zdi funguje překvapivě dobře.
Nenechte si ujít
Dva ambity a žádná fronta
Jeden gotický ze XIV. století a druhý renesanční z XVI. století, s pomerančovníky, studnou a volným vstupem.
Desamortizace z roku 1836
Vyhnala mnichy a udělala z kláštera akademii, muzeum, a dokonce kasárna.
O tři stupně méně
V červenci je renesanční ambit jedním z mála chladných míst ve starém městě.
Pouliční umění kolem
Carmen má jednu z největších hustot nástěnných maleb ve Španělsku. Je na ulici a zdarma.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Valencie
Stojí v srdci Barrio del Carmen, pět minut od IVAM a deset od Torres de Serranos a Torres de Quart. Je ústřední zastávkou trasy po čtvrti.
Carmen je nejstarší čtvrť Valencie a zároveň ta nejpomalovanější: její ulice mají jednu z největších hustot pouličního umění ve Španělsku, se zdmi od Blu, Escifa a Julieta XLF a dalších. Projít se od jedné věže k druhé vnitřkem čtvrti je nejlepší způsob, jak to vidět.
A jedna poznámka k rytmu: Carmen má dva životy. Ve dne je klidná, s dílnami, knihkupectvími a malými terasami; v noci se tu soustředí velká část nočního života centra a atmosféra se úplně změní. Obě verze stojí za návštěvu, ale nejsou stejné.
Časté dotazy
Co to bylo za vyvlastňování, které odsud vyhnalo mnichy?
Byl to jeden z velkých otřesů XIX. století. Kolem roku 1836 rozhodl ministr jménem Mendizábal, že si stát, zatížený dluhy, ponechá velkou část církevního majetku, aby ho prodal a získal peníze. Najednou se vyprázdnily stovky klášterů, jako je tenhle: mniši museli odejít a budovy přešly do jiných rukou. Díky tomu, paradoxně, přestal být tento ambit uzavřený a nakonec patří všem. Dějiny někdy dělají takové obraty.
