Padesát jedna metrů osmibokého kamene, které jsou symbolem Valencie a zároveň geometrickou kuriozitou: věž je prakticky stejně vysoká, jako má obvod u paty. Jméno pochází od jejího největšího zvonu, Micaletu, posvěceného na svátek svatého Michaela; po staletí odbíjel zákaz vycházení, požár i bouři. Vystoupá se po dvou stech sedmi točitých schodech a nahoře je nejlepší výhled na staré město.
Věž, která zůstala nedostavěná
Začala se stavět v roce 1381 a dokončena byla v roce 1429 a původní projekt počítal s tím, že ji zakončí gotická jehlice, se kterou by byla mnohem štíhlejší. Ta se nikdy nepostavila: došly peníze nebo chuť a věž zůstala s plochou terasou, kterou má dodnes. Horní zvonice se zakončením z oblých linií přibyla v XVIII. století.
To, že zůstala useknutá, se ukázalo jako štěstí pro návštěvníka, protože ta plochá terasa je dnes jednou z nejlepších vyhlídek ve městě. Shora je vidět celé staré město, v dálce moře a zelené koryto staré Turie, které obepíná město jako prstenec.
Ta geometrie je kuriózní a pravdivá: věž má osmiboký půdorys, výšku asi 51 metrů a přibližně stejný obvod u paty, což z ní v praxi dělá dokonalý válec převlečený za osmiúhelník. Není to náhoda, je to záměrná proporce.
Zvoníci, kteří rozhoupávají ručně
Micalet je zvon, který odbíjí hodiny, a rozhoupávají se zvony ze zvonice. Ve Valencii dodnes existuje skupina zvoníků, kteří na ně o velkých svátcích zvoní ručně a rozhoupávají zvony vážící stovky kilogramů technikou, která se předává ústně.
Ruční zvonění je od roku 2022 zapsané UNESCO jako nehmotné kulturní dědictví lidstva a Valencia patří k místům, kde se zachovalo nejlépe. Pokud tvoje návštěva vyjde na velký svátek, zůstaň dole a poslouchej: nepodobá se to ničemu automatizovanému.
Výstup je úzký, točitý a v šeru a dvě stě sedm schodů se pozná. Není tu výtah ani jiná možnost, takže to není pro každého. Lidé, kteří stoupají a sestupují, se míjejí ve velmi těsném prostoru, a proto se vyplatí přijít hned ráno.
Nenechte si ujít
Válec převlečený za osmiúhelník
Je skoro stejně vysoký, jako má obvod u paty. Ta proporce je záměrná.
Jehlice, která se nikdy nepostavila
Plochá terasa je výsledkem nedokončené stavby. Díky tomu tu je vyhlídka.
Ruční zvonění
Ruční rozhoupávání zvonů vážících stovky kilogramů, nehmotné dědictví lidstva od roku 2022.
207 schodů bez výtahu
Úzké točité schodiště v šeru. Není pro každého, a v poledne je to ještě horší.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Valencie
Věž přiléhá ke katedrále, ale má vlastní dveře z ulice a vlastní vstupné, levnější. Dá se na ni vystoupat bez návštěvy katedrály a naopak.
Je to nejlepší výchozí bod, jak se ve městě zorientovat, pokud je to tvůj první den: shora poznáš Lonja, Mercado Central, Torres de Serranos, koryto Turie a za jasného dne v dálce i Město umění.
Vystoupej hned ráno nebo v posledním časovém úseku. V poledne se schodiště změní v úzké hrdlo a terasa, která je malá, se zaplní. A počítej s tím, že polední výhled, se sluncem kolmo nad hlavou, je na fotografování ze všech nejhorší.
Časté dotazy
Proč se jmenuje Micalet?
Podle svého zvonu, to už víš, ale hezké je pochopit, proč se tak jmenuje zvon. Vypráví se, že ho požehnali v den svatého Michaela, 29. září, a odtud mu zůstalo jméno: Miquel, Micalet. A věž nakonec zdědila jméno svého vlastního zvonu. Všimni si, jací jsme Valencijští: něčemu tak obrovskému a slavnostnímu říkáme zdrobnělinou, Micalet, se vší láskou na světě. Co se tady má rádo, to se zmenšuje.
Proč věž končí plochá, bez špičky?
Protože zůstala nedokončená, i když to tak nevypadá. Původní plán byl zakončit ji jehlou, gotickou špicí, která by ji vytáhla ještě výš k nebi. Nikdy se nepostavila: došla chuť nebo peníze, a proto máš nahoře tu plochou terasu místo ostré špičky. Malou zvonici, která ji korunuje, přidali o staletí později. Takže Micalet čeká na své zakončení přes pět set let, úplně klidně, a nikdo si ho už jinak nedokáže představit.
