Chodit na tapas v Seville není levný způsob, jak se navečeřet: je to formát s vlastními pravidly a většina cestovatelů je porušuje, aniž by o tom věděla. Jí se vestoje. Objednává se málo od mnoha věcí. Stůl se neokupuje dvě hodiny. A místo se mění: kouzlo je v tom obejít za odpoledne tři nebo čtyři bary, ne se v jednom usadit. Když navíc dodržíš časy — oběd od 14:00 do 16:00, večeře od 21:00 — město se ti otevře celé. Když ne, skončíš v jediném podniku, který podává v sedm, a ten nikdy nebývá ten dobrý.
Účet se v mnoha klasických barech píše křídou přímo na dřevěný pult. Není to folklor pro turisty: tak se to dělalo odjakživa a pořád to funguje.
Čtyři pravidla sevillských tapas
Za prvé: vládne bar. V klasických podnicích nejsou stoly s ubrusem, a pokud jsou, slouží k něčemu jinému. Jí se vestoje, opřený o pult nebo s pivem na sudu přímo na ulici, loket na lokti s tím, kdo přišel dřív. Není to nepohodlí, které se snáší, je to celý plán.
Za druhé: objednává se v krátkých kolech. Jedna nebo dvě tapas, malé pivo a pak se rozhoduje, co přijde dál. Objednat osm věcí najednou dělá jen cizinec, a navíc všechno vychladne.
Za třetí: bar se mění. Každý bar má dvě nebo tři věci, které dělá líp než kdokoli jiný, a zbytek dělá slušně. Celé tapas spočívá v tom, řetězit právě ty dvě nebo tři věci od podniku k podniku.
Za čtvrté: mezi tapou, poloviční porcí a celou porcí je skutečný rozdíl, a nejde jen o velikost, ale i o cenu za sousto. Pro dva jsou nejlepší tapas; pro čtyři vycházejí líp poloviční porce a dají se sdílet bez hádek.
Trojúhelník s nejvyšší hustotou dobrých barů na metr čtvereční v celém městě.
Tohle je klasická oblast tapas a má logistickou výhodu: bary jsou tak blízko u sebe, že jich za hodinu a půl obejdeš čtyři a nepotřebuješ taxi. Plaza del Salvador a Plaza de la Alfalfa fungují jako dva póly a mezi nimi leží roj uliček s bary všeho druhu.
Jméno Alfalfa prozrazuje, čím místo bývalo: tady se v muslimské době a ještě po staletí prodávala vojtěška a píce pro dobytek. Byl tu súk, tržnice s potravinami a dokonce náměstí, kde se v neděli prodávali ptáci. Tenhle kus města je už přes tisíc let místem obchodu a ruchu skoro bez přestávky. Mění se, co se prodává; hluk ne.
1
El Rinconcillo
📍 Calle Gerona, 40
Otevřeno v roce 1670: je to nejstarší dosud fungující taverna v Seville, která obsluhuje už přes tři a půl století. Bar z tmavého mahagonu, staré stropy, všude azulejos a visící šunky. Pokrm, který nesmíš vynechat, je špenát s cizrnou, skromný recept arabského původu, jemný a kořeněný, hvězdná tapa podniku. S tím a trochou ibérica se najíš báječně. Účet se tu dodnes píše křídou na pult.
Jeden z nejživějších barů centra a jeden z těch, které formát vystihují nejlépe: malý, hlučný, s lidmi, kteří se přelévají až na náměstí. Funguje hlavně brzy odpoledne, kdy se čtvrť začíná plnit a k baru se dá ještě dostat. Je to dobré místo pro začátek trasy, protože odtud je všechno ostatní do pěti minut chůze.
Není to tapas bar, ale povinná sladká zastávka, a je otevřená od roku 1885: déle, než stojí Eiffelova věž. Založil ji mistr Antonio Hernández a vede ji už čtvrtá generace. Dřevěné pulty, vitríny s pusinkami a secesní štuky s andílky na stropě. Dej si yemu de San Leandro — kuličky z žloutku a cukru, čistá sevillská klášterní tradice — nebo tocino de cielo. Byla dodavatelem královského dvora a chlubí se tím zlatým erbem na zdi.
Nejtypičtější obchodní ulice Sevilly, pěší, bez jediného auta, a taková je, co město pamatuje. V létě zvedni oči: od fasády k fasádě se klenou velké látkové plachty, které ulici halí do svěžího zlatavého stínu. Natahují se každý rok od poloviny XIX. století a procházet se pod nimi v srpnu je jedna z těch drobných moudrostí, které má tohle město proti horku. Sierpes ústí na náměstí Plaza de la Campana, kde začíná každá trasa po tapas, která něco znamená.
Tapas bývalé židovské čtvrti jsou na jídelním lístku už tisíc let.
V Santa Cruz je potřeba vybírat pečlivě, protože hustota turistických pastí je tu nejvyšší ve městě. Praktické pravidlo: když má podnik u dveří fotky jídel nebo zalaminovaný lístek v šesti jazycích, jdi dál.
Vyplatí se vědět, co jíš. Špenát s cizrnou a smažený lilek s třtinovým medem mají kořeny v andaluské a sefardské kuchyni, v kuchyni muslimů a Židů, kteří žili právě v této čtvrti. Lilek byl se španělskými Židy spjatý tak úzce, že je skoro označoval. A ten třtinový med není včelí med, ale sirup z cukrové třtiny, další sladkost zděděná po al-Andalusu. Jíš historii, aniž si toho všimneš.
4
Bodega Santa Cruz „Las Columnas“
📍 Calle Rodrigo Caro, 1
Jeden z nejlegendárnějších barů města a jeden z nejhlučnějších. Stoly s ubrusem tu nejsou: jí se vestoje, u baru nebo s pivem opřeným o sud přímo na ulici, Sevillané a návštěvníci pomíchaní dohromady. Dej si montadito de pringá — dušené maso z cocida přimáčknuté v teplém chlebu —, špenát s cizrnou nebo smažený lilek s třtinovým medem. Objednej si málo od mnoha věcí, pořádně vychlazené pivo a zůstaň stát venku: přesně v tom je to kouzlo.
Otevřela v roce 1870 a je to jedna z nejstarších a nejoblíbenějších taveren Sevilly. Jako první tě zasáhne vůně šunky: strop je souhvězdím zavěšených kýt, které provoňují vzduch nad mramorovým barem, staré fotky a plakáty z býčích zápasů. Co si dát, je jasné: tapu ibérské šunky krájené na místě a dobře natočené pivo. Ulice se jmenuje po svaté Terezii od Ježíše, která nedaleko v roce 1575 založila karmelitánský klášter během těžkého období, které ve městě strávila.
Kousek od katedrály a s architektonickým překvapením uvnitř: podnik zabírá bývalé arabské lázně z XII. století a klenby se světlíky ve tvaru hvězd vyšly najevo při nedávné rekonstrukci. Jí se tu slušně a pije dobře, ale chodí se sem hlavně kvůli stropu. Je to jedno z mála míst v památkové zóně, kde má zastávka smysl i jinak než kvůli blízkosti.
Pokud máš víc než dva dny, tohle je ta část, která odlišuje turistickou návštěvu od dobré návštěvy. Na sever od centra se na Alameda de Hércules a v ulici Feria soustřeďují bary, kam chodí na tapas město bez náhodných kolemjdoucích. Na druhé straně řeky má Triana vlastní okruh, víc ryb a smaženého.
Ulice Feria navíc skrývá zajímavost, která stojí za zajížďku: každý čtvrtek dopoledne se její chodník pokryje dekami a stolky se starými krámy, knihami, mincemi a obrazy. To je El Jueves, nejstarší bleší trh Sevilly: písemně se poprvé objevuje v roce 1292, kdy jeho konání upravil Sancho IV. Sedm set let týdenního trhu, a pořád trvá.
Alameda zase není jen tak nějaké náměstí: vznikla v roce 1574, a je tedy nejstarší dochovanou veřejnou zahradou a stromořadím ve Španělsku a jednou z nejstarších v Evropě. Čtyři a půl století lidí, kteří se procházejí pod stejnými stromy, a dnes navíc bohémské srdce města.
7
Eslava
📍 Calle Eslava, 3 · u kostela San Lorenzo
Pro spoustu lidí nejlepší tapas v Seville. Zvenku nevypadá nijak zvláštně, a právě proto tu bývá fronta — hlavně Sevillanů. Dej si vejce na hříbkovém piškotu, žloutek, který se rozlije po krémovém houbovém piškotu s nádechem vína a který před lety vyhrál cenu za nejlepší tapu města. A neodcházej bez žeber v medu, šťavnatých, rozpadajících se. Když je u baru místo, tím líp; když ne, počkej, protože to stojí za to.
Tradiční putyka s vermutem a manzanillou, kde hosté postávají na ulici, protože dovnitř se nikdo nevejde. Není to místo na večeři, ale na skleničku vína a tapu vestoje, než se jde dál. Leží přímo v ulici Feria, takže se skvěle hodí ke čtvrtečnímu dopoledni, kdy chodník zabírá bleší trh.
Typická sousedská zastávka v Trianě, uprostřed oblasti starých hrnčířských dílen. Azulejos až ke stropu, číšníci, kteří tu jsou odjakživa, a krátký lístek, který se nemění, protože nemusí: žampiony na plotně, špička svíčkové, sépie. Sem chodí lidé ze čtvrti, když nechtějí přemýšlet. Rezervace nedělají a obvykle se chvíli čeká vestoje.
Zvenku nenápadná a jedno z míst, kde se v celém El Arenal jí nejlépe, což ví půlka města: skoro vždycky je tu fronta nebo je lepší rezervovat. Tapas moderní kuchyně s nápady, ale bez přehnané chytrosti. Krémové rizoto s houbami a sýrem si budeš chtít dát znovu; když máš chuť na maso, vepřové líčko dušené do rozpadnutí nebo kachní confit. Se třemi nebo čtyřmi tapas a sklenkou bílého se najíš víc než dost.
Začni studeným, zatímco se rozhoduješ: marinované olivy, tapa ibérské šunky krájené na místě, škvarky chicharrones. Slouží k tomu, abys měl něco v ruce, zatímco si prohlížíš tabuli, protože právě tam je v dobrých podnicích skutečný jídelní lístek.
Pokrm s největší historií ve městě je špenát s cizrnou, recept andaluského původu, který zůstává vlajkovou tapou podniku El Rinconcillo. S ním a se smaženým lilkem s třtinovým medem máš celou andaluskou osu. Když si k tomu dáš montadito de pringá, máš i lidovou osu: dušené maso z cocida přimáčknuté v teplém chlebu, tedy to, co se dělalo se zbytky z hrnce.
U ryb hraje město o pověst ve smaženém. Cazón v marinádě, sépie, ančovičky a malé kalamáry puntillitas se objednávají v malé porci, jedí se hned z oleje a nesnesou čekání: když přijdou vlažné, něco se pokazilo. Nejlépe to zvládá Triana.
K pití tři místní možnosti a žádná složitá: dobře natočené pivo, manzanilla ze Sanlúcaru nebo fino z Jerezu. Manzanilla, hodně vychlazená a v malé skleničce, se ke smaženému a k šunce hodí nejlépe. V létě je osvěžující alternativou rebujito, manzanilla se sodovkou, které se pije na Feria.
A dezert skoro nikdy není u baru: jde se pro něj jinam. Yemas de San Leandro a tocino de cielo z La Campana jsou klasický způsob, jak odpoledne zakončit, a leží po cestě skoro ke všemu.
Časté dotazy
V kolik se v Seville chodí na tapas?
Oběd se podává od 14:00 do 16:00 a večeře od 21:00 a tato okna se dodržují dost přísně. Mezi nimi mnoho kuchyní zavírá, i když bary dál podávají pití a něco studeného. Pokud jsi ze země, kde se jí dřív, zaslouží si to varování: večeřet v Seville v sedm znamená odsoudit se k nejhoršímu podniku ve čtvrti.
Která taverna je v Seville nejstarší?
El Rinconcillo v Calle Gerona, otevřené v roce 1670: přes tři a půl století obsluhy bez přerušení. Zachovává si mahagonový bar, azulejos a zvyk psát účet křídou na pult. Jeho vlajkovou tapou je špenát s cizrnou, recept arabského původu, který zůstává nejobjednávanějším jídlem podniku.
Které tapas v Seville musíš ochutnat?
Čtyři nezbytnosti: špenát s cizrnou, s andaluskými kořeny; smažený lilek s třtinovým medem, což je sirup z cukrové třtiny, ne včelí med; montadito de pringá, dušené maso z cocida přimáčknuté v teplém chlebu; a smažené ryby — cazón v marinádě, sépie, puntillitas —, kterými tu město hraje o pověst. Na dezert yemas de San Leandro.
Jí se líp v centru, nebo ve čtvrtích?
Ve čtvrtích, skoro vždycky. Centrum a Santa Cruz mají nejvyšší hustotu turistických pastí ve městě, i když také některé z nejlepších klasických barů. Alameda de Hércules, ulice Feria a Triana mají méně náhodných kolemjdoucích a lepší poměr ceny a kvality. Praktické pravidlo: když jsou u dveří fotky jídel, jdi dál.
Co se pije k tapas?
Dobře natočené pivo, manzanilla ze Sanlúcaru nebo fino z Jerezu. Manzanilla, hodně vychlazená a v malé skleničce, se ke smaženému a k šunce hodí nejlépe. V létě a na Feria se pije rebujito, tedy manzanilla se sodovkou. Červené víno se objednává méně a ke smaženým rybám skoro nikdy.
Je potřeba na tapas rezervovat?
Prakticky nikdy: formát je u baru a v pořadí, jak kdo přijde. Jasnou výjimkou je La Brunilda v El Arenal, kde je lepší rezervovat, nebo se smířit s frontou. Ani v Eslava a Las Golondrinas rezervace nedělají, takže strategie je přijít brzy, nebo čekat vestoje, což k tomu patří.
Praktické informace
ČasyOběd od 14:00 do 16:00, večeře od 21:00. Mimo tato okna mnoho kuchyní zavírá.
FormátVestoje u baru. Tapa pro dva, poloviční porce pro čtyři.
Kolik to stojíSe třemi nebo čtyřmi tapas a dvěma pivy se v kterémkoli klasickém baru najíš víc než dost.
RezervaceJen v La Brunilda. Jinde se obsluhuje v pořadí, jak kdo přijde.
OblastiCentrum (Alfalfa-Salvador-Sierpes), Santa Cruz, Alameda a ulice Feria, Triana a El Arenal.
S ViavoyTrasa s názvem Tapasy po centru: Sierpes, Spasitel a Alfalfa propojuje bary a památky, které leží mezi nimi.
🎧 S Viavoy
Projděte Seville a poslouchejte vlastním tempem
Stáhněte si Viavoy a projděte Seville offline, kdykoli budete chtít.
od 2,99 €· jednorázová platba
City Pass · 9,99 €3 dní, všechny prohlídky v Seville