Celá tahle harmonie červených fasád a nekonečných podloubí se zrodila z tragédie. V noci 21. září 1561 pohltil požár centrum Valladolidu: shořelo přes čtyři sta čtyřicet domů a město bylo tři dny jedinou hranicí.
Město ze dřeva
Tehdejší Valladolid byl z velké části ze dřeva a hrázděných stěn: natěsnané domy, trámy, arkýře, které se z jedné strany přeúzkých ulic skoro dotýkaly druhé. Vzplálo to jako louč a oheň přeskakoval ze střechy na střechu, aniž by ho kdokoli dokázal zastavit.
Proto se při obnově zavedla nová pravidla: širší ulice, regulované výšky a méně hořlavé materiály. Požár byl katastrofou a zároveň spouštěčem první velké akce moderního urbanismu ve Španělsku.
Dvůr se usadil v Madridu jen pár měsíců předtím, ale Filip II. — který se narodil v tomto městě, v Palacio de Pimentel — se nespokojil s tím, aby se obnovovalo jakkoli.
Projekt svěřil Franciscu de Salamanca a od roku 1562 vztyčil něco, co v Evropě neexistovalo: uzavřené, pravidelné náměstí, celé lemované podloubím, pojaté jako jediný urbanistický celek.
A o dva roky dřív něco horšího
Pod tak uspořádaným klidem Plaza Mayor pulzuje mnohem tvrdší vzpomínka. Dva roky před požárem, v roce 1559, zažilo toto náměstí nejproslulejší autodafé španělské inkvizice.
Byla namířená proti skupině valladolidských protestantů v čele s doktorem Cazallou, který býval dvorním kazatelem. Odsoudili je a popravili před davem, s královskou rodinou přítomnou na balkonech.
Ta autodafé ve Valladolidu a v Seville znamenala okamžik, kdy se monarchie rozhodla vymýtit jakýkoli zárodek protestantismu ve Španělsku. Byla stejně tak politickým jako náboženským poselstvím.
Na této půdě se konaly trhy a slavnosti, to ano, ale také býčí zápasy, provolání králů a veřejné popravy, s lidmi natlačenými na balkonech, jako by sledovali představení. Tahle dlažba viděla skoro všechno.
Nenechte si ujít
Ta noc z 21. září roku 1561
Shořelo přes 440 domů a město bylo tři dny jedinou hranicí.
Hořelo tak rychle kvůli dřevu
Natěsnané domy, trámy a arkýře, které se z jedné strany ulice skoro dotýkaly druhé.
Filip II. udělal něco nového
Zadal Franciscu de Salamanca uzavřené a pravidelné náměstí, do té doby v Evropě nevídané.
A o dva roky dřív autodafé
V roce 1559, proti protestantům doktora Cazally, s královskou rodinou na balkonech.
Jak zapadá do tvé návštěvy Valladolidu
Dějištěm je Plaza Mayor, přesně ve středu města. Je ji vidět přímo ze zastávky a stojí za to obejít ji celou, abys ocenil pravidelnost celku.
Zastávka zabere patnáct nebo dvacet minut čtení náměstí tímto klíčem. Přístup je volný a kdykoli.
Odtud vychází všechno: katedrála, Mercado del Val a čtvrť tapas, a opačným směrem San Pablo a čtvrť paláců.
Časté dotazy
Stalo se tu něco ještě horšího než požár?
Uf, ano, a naskakuje z toho husí kůže. Dva roky před požárem, v roce 1559, zažilo toto náměstí nejslavnější autodafé španělské inkvizice, proti skupině valladolidských protestantů v čele s doktorem Cazallou, který býval dvorním kazatelem. Odsoudili je a popravili před davem. A druhého, toho říjnového, se osobně zúčastnil sám Filip II., právě přijíždějící z Flander. Je těžké si ho představit, jak kráčí po týchž dlaždicích, viď?
Proč to shořelo tak rychle?
Protože tehdejší Valladolid byl z velké části ze dřeva a hrázděného zdiva: natěsnané domy, trámy, arkýře, které se skoro dotýkaly z jedné strany na druhou přes nesmírně úzké ulice. Vzplálo to jako louč a oheň přeskakoval ze střechy na střechu, aniž by ho kdokoli dokázal zastavit. Proto se při obnově prosadil jiný způsob stavění, s více kamenem a cihlou. Město se tu lekci naučilo tím, že přišlo skoro o všechno.
