Střízlivé a elegantní kamenné průčelí s přímými liniemi a vzezřením vážného chrámu. Je to jeden z nejoblíbenějších kostelů ve Valladolidu, a to ani ne tak pro svou velikost jako pro to, co uchovává uvnitř, a pro to, co znamená pro město s jedním z nejpůsobivějších Svatých týdnů na světě.
Ozvěna El Escorialu
Postaven byl na konci XVI. století a dokončen kolem roku 1604 podle projektu architekta Juana de Nates, jednoho z mistrů klasicistního slohu, který tehdy v Kastilii slavil úspěch, slohu, který prchá před ozdobami a hledá sílu v holosti.
Ta střídmost není náhodná: kopíruje vkus, který prosadil El Escorial. Když Filip II. stavěl svůj velký klášter rukama Juana de Herrery, stal se tento přísný sloh na celá desetiletí oficiální módou celé Kastilie.
Proto toto průčelí zní stejně jako katedrála, kterou Herrera navrhl osobně. Chrámy, paláce a náměstí v celém kraji se po dvě generace naplnily touž zdrženlivostí.
Jenže tady není důležitá architektura: důležité jsou emoce. Tento kostel je srdcem jednoho z nejstarších a nejuctívanějších kajícnických bratrstev ve městě, založeného v roce 1536.
Virgen de los Cuchillos, Panna Maria nožů
Uvnitř je Virgen de las Angustias, Panna Maria Bolestná, kterou Juan de Juni vyřezal kolem roku 1561, lidově známá jako Virgen de los Cuchillos, Panna Maria nožů, podle sedmi mečů, které jí probodávají hruď, symbolu jejích sedmi bolestí.
Je to jeden z vrcholů španělského procesního sochařství a jedna z nejpůsobivějších soch, jaké lze ve Španělsku vidět. Výraz tváře a zkroucení těla jsou čistá manýristická dramatičnost.
Valladolid má jeden z nejpůsobivějších Svatých týdnů na světě, vyhlášený za slavnost mezinárodního turistického zájmu, a z těchto dveří vycházejí procesí, při kterých běhá mráz po zádech.
Důvodem je, že právě tady se v XVI. a XVII. století vyřezávalo to nejlepší ve Španělsku z polychromovaného dřeva: tímto městem prošli Alonso Berruguete, Juan de Juni a především Gregorio Fernández, kteří dokázali, aby kus dřeva vypadal jako trpící tělo. Velká část těch děl je uložena v Národním muzeu sochařství a o Svatém týdnu vychází do ulic.
Nenechte si ujít
Dokončen kolem roku 1604
Dílo Juana de Nates v přísném klasicistním slohu, který El Escorial prosadil v celé Kastilii.
Panna Maria nožů
Od Juana de Juni, z doby kolem roku 1561, se sedmi meči, které jí probodávají hruď kvůli jejím sedmi bolestem.
Bratrstvo z roku 1536
Jedno z nejstarších ve městě. Tytéž rodiny vynášejí jeho procesní sousoší z generace na generaci.
Svatý týden mezinárodního zájmu
Valladolid vyřezal v XVI. a XVII. století to nejlepší ve Španělsku z polychromovaného dřeva.
Jak zapadá do tvé návštěvy Valladolidu
Stojí v historickém centru, vedle Teatro Calderón a náměstí Portugalete, pár minut od Plaza Mayor.
Prohlídka zabere zhruba dvacet minut. Ověř si otevírací dobu: v kostele se slouží bohoslužby a otevírací doba se jim přizpůsobuje.
Pokud cestuješ o Svatém týdnu, je to jeden z klíčových kostelů procesní trasy. A pokud ne, Národní muzeum sochařství soustřeďuje to nejlepší z téže školy.
Časté dotazy
Odkdy trvá úcta k tomuto kostelu?
Skoro pět staletí. Kajícné bratrstvo, které tu má svůj domov, bylo založeno v roce 1536, v plné renesanci. Uvědom si, že od té doby, generace za generací, vynášejí tytéž rodiny těmito dveřmi své pasos, procesní sousoší, a dědí své místo v řadě, jako se dědí příjmení. Proto když vidíš vycházet procesí, nevidíš podívanou: vidíš staletí víry celého lidu.
Proč se Valladolidu říká hlavní město sochařství?
Protože v XVI. a XVII. století se tady vyřezávalo to nejlepší ve Španělsku z polychromovaného dřeva. Tímto městem prošli Alonso Berruguete, Juan de Juni a hlavně Gregorio Fernández, kteří dokázali, aby kus dřeva vypadal jako trpící tělo. Velká část těch divů je dnes uložena v Museo Nacional de Escultura, Národním muzeu sochařství, přímo tady, nejlepším na světě ve svém oboru. Pasos, která tě ve Svatém týdnu rozechvějí, vzešla z těchto rukou.
Proč je průčelí tak vážné a bez ozdob?
Napodobuje totiž vkus, který prosadil El Escorial. Když Filip II. stavěl svůj velký klášter rukou Juana de Herrery, ten přísný styl se na desítky let stal oficiální módou celé Kastilie a chrámy, paláce i náměstí se naplnily touž střídmostí. Proto ti toto průčelí připomíná mnoho dalších v kraji: všechna pijí z téhož pramene. Čistý kastilský zlatý věk.
