Chrám valladolidské kultury s datem vrytým navždy: otevřen byl 28. září 1864 hrou Zalamejský rychtář od samotného Calderóna de la Barca. A každý podzim se stává srdcem Seminci, jednoho z nejstarších filmových festivalů ve Španělsku.
Na místě paláce admirálů
Postavil ho architekt Jerónimo de la Gándara v elegantním eklektickém slohu, na pozemku starého paláce z XV. století: paláce kastilských admirálů, mocného rodu Enríquezů, spřízněného ni více ni méně než s králi — matka Ferdinanda Katolického byla z rodu Enríquezů.
Když se v polovině XIX. století rozhodli postavit divadlo, tu šlechtickou rezidenci zbořili. Je to zásah velmi typický pro tu dobu: nepoužívaný aristokratický palác nahrazený měšťanským kulturním zařízením.
Uvnitř je to klenot: vestibul, sál v italském stylu s přízemím, jeviště s oponou, patra až po galerii a ze stropu visící obrovský lustr o váze kolem tisíce kilogramů a s třiceti tisíci skleněných dílů.
Jméno ctí Pedra Calderóna de la Barca, velkého dramatika zlatého věku, a hra zvolená k otevření — Zalamejský rychtář — patří k jeho nejhranějším.
Seminci, která vznikla jako náboženský film
Každý podzim hostí toto jeviště Mezinárodní filmový týden ve Valladolidu, Seminci, jeden z nejstarších a nejuznávanějších festivalů ve Španělsku, kde se uděluje vytoužený Zlatý klas.
Jeho původ každého překvapí: vznikl v roce 1956 jako Týden náboženského filmu, přehlídka určená pro zbožné a povznášející filmy v samém poválečném období.
S léty se ale postupně uvolňoval a otevíral se nejlepšímu evropskému autorskému filmu, až se stal náročným a prestižním festivalem, jakým je dnes. Je to dokonalý příklad toho, jak se instituce může nakonec stát opakem toho, k čemu byla vytvořena.
Po tomto koberci prošla prakticky všechna velká jména evropského autorského filmu posledních desetiletí a pro Valladolid je to událost roku.
Nenechte si ujít
Slavnostně otevřeno 28. září 1864
Hrou Zalamejský rychtář od samotného Calderóna de la Barca.
Na místě paláce z XV. století
Paláce kastilských admirálů, rodu Enríquezů, spřízněného s králi.
Lustr o váze tisíc kilogramů
S třiceti tisíci skleněných dílů, visící nad přízemím sálu.
Seminci vznikla jako náboženský film
V roce 1956, pro zbožné filmy. Dnes je jedním z nejprestižnějších autorských festivalů ve Španělsku.
Jak zapadá do tvé návštěvy Valladolidu
Stojí v historickém centru, vedle náměstí Portugalete a pár minut od Plaza Mayor.
Prohlídka interiéru s průvodcem trvá zhruba čtyřicet minut a stojí za to kvůli sálu a kvůli lustru. Ověř si program a otevírací dobu: je to divadlo v provozu.
Zapadá do trasy centrem mezi katedrálou a tržnicí Mercado del Val, s kostelem Las Angustias co by kamenem dohodil.
Časté dotazy
Jak začala Seminci?
No, s původem, který dnes překvapí každého: zrodila se v roce 1956 jako Týden náboženského filmu, přehlídka určená zbožným a povznášejícím filmům v plné poválečné době. Ale s léty se postupně uvolňovala a otevírala nejlepšímu evropskému autorskému filmu, až se stala náročným a prestižním festivalem, jakým je dnes. Od toho svatouškovského týdne k oceňování velkých jmen světového filmu: to je ale cesta, co?
Co tu bylo před divadlem?
Palác jak se patří: palác admirálů Kastilie, mocného rodu Enríquezů, spřízněného dokonce s králi; matka Ferdinanda Katolického byla z rodu Enríquezů. Když se rozhodli postavit divadlo, v polovině XIX. století, strhli tu starou šlechtickou rezidenci, aby mu udělali místo. Líbí se mi představa, že místo nikdy neztratilo svůj nádech velikosti: kde dřív vládli admirálové a přijímala se poselstva, tam dnes vládne umění a přijímají se filmové hvězdy.
