Není to obyčejné náměstí: je to velké čestné nádvoří obklopené monumentálním kostelem a několika paláci, které na sebe navzájem hledí. To byla vždycky jeho úloha, slavnostní jeviště moci, a v letech 1601 až 1606 bylo politickým centrem španělské monarchie.
Jeviště moci
Když byl Valladolid hlavním městem, bylo toto prostranství politickým centrem jedné říše. Tudy defilovali vyslanci, konala se tu provolávání a dvorské slavnosti a z balkonů těchto paláců sledovala podívanou královská rodina a šlechta.
Náměstí vzniklo kdysi za hradbami středověkého města a během staletí se z předměstí klášterů stalo nejaristokratičtější čtvrtí Valladolidu.
Skoro všechno, co ho obklopuje, bylo postaveno, aby to ohromilo: opracované kameny, věže, obrovské portály kostela San Pablo a Colegio de San Gregorio. Byl to způsob, jak beze slov říct, kdo vládne.
Kolem stojí navíc Královský palác, kde sídlil dvůr, a Palacio de Pimentel, kde se narodil Filip II.
Cervantes, jedno poselstvo a novorozený král
Miguel de Cervantes žil ve Valladolidu právě v těchto letech dvora, v letech 1604 až 1606, kdy právě vydal první díl Dona Quijota, ve skromném domě, který je dnes muzeem.
A tady se dostal do pěkné šlamastyky: jedné noci byl přede dveřmi jeho domu smrtelně zraněn jeden šlechtic a spravedlnost nakonec uvěznila jeho i ženy z jeho rodiny jen proto, že byli sousedé.
V roce 1605 přijelo do města velké anglické poselstvo, stovky lidí, aby po letech války odpřisáhlo mír mezi Španělskem a Anglií. Shodlo se to s narozením budoucího Filipa IV. a Valladolid vyšel do ulic: týdny slavností, býčích zápasů a průvodů, o kterých mluvila celá Evropa.
To všechno trvalo pět let. V roce 1606 se dvůr vrátil do Madridu a toto náměstí zůstalo takové, jaké zůstalo: nádherná kulisa pro představení, které se už nehraje.
Nenechte si ujít
Čestné nádvoří, ne náměstí
Monumentální kostel a paláce, které na sebe hledí, jako slavnostní jeviště moci.
Bylo centrem jedné říše
V letech 1601 až 1606, kdy byl Valladolid hlavním městem španělské monarchie.
Cervantes bydlel pár minut odsud
V letech 1604 až 1606, právě když vydal první díl Dona Quijota.
1605: anglické poselstvo a novorozený král
Týdny slavností, o kterých mluvila celá Evropa.
Jak zapadá do tvé návštěvy Valladolidu
Je deset minut od Plaza Mayor a je srdcem čtvrti paláců, nejpůsobivějšího památkového souboru Valladolidu.
Zastávka zabere dvacet minut, kdy se pomalu otáčíš, abys obsáhl celý soubor, plus čas, který věnuješ budovám kolem.
Na celou oblast si vyhraď půl dne: San Pablo, San Gregorio s Národním muzeem sochařství, Villena s neapolským betlémem a Casa del Sol.
Časté dotazy
Bydlela tu nějaká slavná osobnost?
No ano, a jedna z největších: Miguel de Cervantes žil ve Valladolidu právě v těchto letech dvora, mezi lety tisíc šest set čtyři a tisíc šest set šest, kdy právě vydal svého Dona Quijota. A tady se zapletl do pěkné šlamastyky: jedné noci smrtelně zranili rytíře u dveří jeho domu a Cervantese na pár dní zadrželi, než se věc vyjasnila. Nakonec byl samozřejmě propuštěn, ale představ si otce Dona Quijota, jak tím prochází dva kroky od místa, kde stojíš.
Co nejvíc rozruchu se tu kdy stalo?
Povím ti o jedné věci, o které mluvila celá Evropa. V roce tisíc šest set pět přijelo do města velké anglické poselstvo, stovky lidí, aby odpřisáhlo mír mezi Španělskem a Anglií po letech války. Shodou okolností se to sešlo s narozením budoucího Filipa IV., a Valladolid vyrazil do ulic: týdny oslav, býčích zápasů, ohňostrojů a hostin, po kterých se pokladny jen třásly. Ten mír, zpečetěný s takovou okázalostí v těchto palácích, vydržel zhruba dvacet let.
