Skromný dům v ulici Calle del Rastro, kde Miguel de Cervantes žil mezi lety 1604 a 1606, když se dvůr Filipa III. přestěhoval do Valladolidu. Právě tehdy vyšel první díl Dona Quijota. A tady se stalo něco, o čem skoro nikdo nemluví: skončil ve vězení, protože byl soused.
Ta noc z 27. června roku 1605
Té noci padl u vedlejších dveří šlechtic Gaspar de Ezpeleta, raněný bodnutím kordem. Za dva dny zemřel a spravedlnost dala zavřít Cervantese i ženy z jeho rodiny jen proto, že byli sousedy toho, co se stalo.
Pustili je, ale díky tomu soudnímu procesu dnes s jistotou víme, že tohle byl dům autora Dona Quijota: spis zaznamenává jména, výpovědi a přesnou adresu.
Je to jedna z ironií dějin: dokumentaci, která nám dovoluje určit dům největšího španělského spisovatele, vytvořilo trestní vyšetřování, v němž byl on vedlejším podezřelým.
Cervantes se tu se svou rodinou usadil v malé místnosti, protože se dvůr přestěhoval do Valladolidu a s ním všichni, kdo žili ze soudních sporů, žádostí a známostí. On se už léta snažil vymoci dluhy a získat nějaké místo.
Proč tu byl dvůr
Několik let bylo tohle hlavním městem Španělska. V roce 1601 všemocný vévoda z Lermy, oblíbenec Filipa III., přesvědčil krále, aby přesunul dvůr z Madridu.
A někteří tvrdí, že to neudělal z lásky k Valladolidu, ale proto, že skoupil půl Valladolidu a doufal, že na zhodnocení zbohatne. V roce 1606 se dvůr vrátil do Madridu, poté co i Madrid předložil své nabídky.
Dům se zachoval a stal se muzeem díky markýzi de la Vega-Inclán, aristokratovi zamilovanému do památek, který byl na počátku XX. století jedním z vynálezců turismu ve Španělsku. Zachránil také Casa del Greco v Toledu.
Uvnitř čeká vstupní síň se studnou, Biblioteca Cervantina, salon s pódiem, pokoj, kde spisovatel žil, a ložnice s postelí s červeným baldachýnem, všechno zařízené v duchu doby.
Nenechte si ujít
Tady žil Cervantes v letech 1604 až 1606
Právě když vyšel první díl Dona Quijota.
Skončil ve vězení, protože byl soused
U vedlejších dveří zemřel ubodaný šlechtic a spravedlnost ho zavřela i s rodinou.
Díky tomu víme, že to byl jeho dům
Soudní spis zaznamenává jména, výpovědi a přesnou adresu.
Dvůr byl tady
Vévoda z Lermy ho přesunul v roce 1601, a někteří říkají, že proto, že skoupil půl Valladolidu.
Jak zapadá do tvé návštěvy Valladolidu
Stojí v ulici Calle del Rastro, pár minut od Plaza Mayor a Campo Grande.
Prohlídka trvá zhruba čtyřicet pět minut, vstup je placený a za mírnou cenu. Ověř si otevírací dobu a dny se vstupem zdarma.
Tvoří dvojici s Casa Museo de Colón: dva muži, kteří změnili svět a zanechali v tomhle městě svou stopu, jeden tím, že ho popsal, druhý tím, že ho objevil.
Časté dotazy
Proč byl dvůr tehdy ve Valladolidu?
V tom je ta zajímavost: po několik let bylo tohle hlavní město Španělska. V roce 1601 přesvědčil všemocný vévoda z Lermy, oblíbenec Filipa III., krále, aby přestěhoval dvůr z Madridu, a někteří tvrdí, že to neudělal z lásky k mému městu, ale proto, že skoupil půlku Valladolidu a doufal, že stoupne v ceně. Experiment netrval dlouho: v roce 1606 se dvůr vrátil do Madridu. Ale v těch letech se to ve Valladolidu hemžilo spisovateli, a proto tu nakonec bydlel i Cervantes.
A jak se tento dům zachránil?
No, málem se až do našich dnů nedochoval. Zachoval se a stal se muzeem díky markýzi de la Vega-Inclán, aristokratovi zamilovanému do kulturního dědictví, který byl na začátku XX. století jedním z vynálezců turismu ve Španělsku. Zachránil tuto budovu a také Grecův dům v Toledu a další místa, která jsou dnes povinnou zastávkou. Bez takových lidí by z domu, kde Cervantes bydlel, když vyšel Don Quijote, dnes nezůstala ani vzpomínka.
