Průčelí ze zlatavého kamene, střídmé a elegantní, s klasickým portálem a ambitem ukrytým uvnitř. Je to historická budova Univerzity v Oviedu, postavená mezi lety 1574 a 1608. A její příběh má zvrat, který skoro nikdo nečeká: založil ji generální inkvizitor.
Univerzita placená Svatým oficiem
Založil ji don Fernando de Valdés Salas, arcibiskup sevillský a generální inkvizitor království, tentýž muž, který zpřísnil tribunály Svatého oficia a sestavil Index zakázaných knih z roku 1559.
V závěti odkázal peníze na zřízení vysokého učení ve svém rodném kraji. Zemřel v roce 1568, spory o jeho dědictví se táhly donekonečna a posluchárny se otevřely až 21. září 1608, o čtyřicet let později.
Že muž obávaný kvůli pronásledování knih založil dům zasvěcený právě knihám, je jeden z těch rozkošných paradoxů dějin a v Oviedu se o tom vypráví s pořádnou dávkou ironie.
Budova navíc dokazuje ambici: Oviedo, malé provinční město, se chtělo dívat Salamance do očí jako rovný s rovným. Po staletí bylo intelektuálním srdcem celého severozápadu Španělska.
Oheň z roku 1934 a přednášky pro dělníky
V říjnu 1934, za asturské revoluce, zachvátily univerzitu plameny a zničily skoro celou její historickou knihovnu, s tisíci starých svazků, které se už nikdy nepodařilo získat zpět. To, co dnes vidíš, je pečlivá rekonstrukce provedená potom, kámen po kameni.
Ta revoluce zpustošila také Cámara Santa v katedrále, divadlo Campoamor a radnici. Oviedo je z velké části znovu postavené město.
Je tu i další, méně známá a světlejší epizoda: v roce 1898 skupina profesorů tohoto učení spustila Univerzitní rozšíření, vyvedla výuku z ambitu a přenesla ji do továren, hornických údolí a dělnických center, s bezplatnými přednáškami.
Byl to první pokus svého druhu ve Španělsku a odpovídá duchu krausismu a Svobodného vzdělávacího institutu. Jedním z těch profesorů byl Leopoldo Alas „Clarín“, autor Regenty.
Nenechte si ujít
Založil ji generální inkvizitor
Fernando de Valdés Salas, který na ni odkázal peníze v závěti. Zemřel v roce 1568.
Otevřela se o čtyřicet let později
21. září 1608, poté co se spory o dědictví táhly donekonečna.
V roce 1934 vyhořela
Za asturské revoluce přišla o skoro celou svou historickou knihovnu.
Přednášky pro dělníky od roku 1898
Univerzitní rozšíření přineslo bezplatné přednášky do továren a hornických údolí. Bylo první ve Španělsku.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Ovieda
Stojí v ulici Calle San Francisco, u parku Campo de San Francisco a pár minut od katedrály.
Zastávka trvá dvacet minut. Dnes tu sídlí ústřední knihovna; ambit bývá přístupný v době výuky, ale je dobré si to ověřit.
Je to přirozený začátek trasy Clarínovou Vetustou, která pokračuje k San Julián de los Prados a k Foncaladě.
Časté dotazy
Věděl jsi, že tahle budova vyhořela ve XX. století?
V říjnu 1934, během asturské revoluce, zachvátily univerzitu plameny a přišla o skoro celou svou historickou knihovnu, s tisíci starých svazků, které se už nikdy nepodařilo získat zpět. To, co vidíš dnes, je pečlivá rekonstrukce provedená později, kámen po kameni, na tom, co zůstalo stát.
A co ten příběh s přednáškami pro dělníky?
V roce 1898 spustila skupina profesorů tohoto domu takzvanou Univerzitní extenzi: vynesli výuku z ambitu a odnesli ji do továren, hornických údolí a dělnických středisek, s bezplatnými přednáškami pro lidi, kteří by nikdy nevkročili do posluchárny. Byla to první zkušenost tohoto druhu ve Španělsku a dala Oviedu pověst otevřené univerzity, která vydržela desítky let.
Věděl jsi, že Oviedo má v literatuře jiné jméno?
Jmenuje se Vetusta a dal mu ho Clarín, Leopoldo Alas, profesor práv na této univerzitě. Ve svém románu La Regenta z roku 1884 vylíčil město pod falešným jménem a s ostrými pravdami: jeho kněze, jeho panáčky, jeho drby. Stará Vetusta je tohle Oviedo, po kterém šlapeš.
A dá se Regenta někde vidět?
Jistě: má vlastní sochu. Ana Ozores, hrdinka románu, na tebe čeká v bronzu před katedrálou, s mantilou a nepřítomným pohledem, dílo Maura Álvareze postavené v roce 1997. Patří k nejoblíbenějším sochám města a šaty už má touhle dobou ošoupané od toho, jak se jich všichni dotýkají.
