Jak zchudlá čtvrť proměnila své nejošklivější zdi ve svou největší atrakci. Hodinová procházka pěšky mezi CAC, velkými mezinárodními murály a Banderasovým divadlem.
Je jedno odborné slovo, které vysvětluje celou tuhle čtvrť: medianera, slepý štít. Je to holá zeď bez oken, která zůstane na očích, když se zbourá vedlejší dům, a je to to nejošklivější, co má každá upadající čtvrť. Soho jich bylo plné. V roce 2013 někoho napadlo udělat z té vady lákadlo, a dnes jsou lidé, kteří přejdou celé město, jen aby se vyfotili před těmi zdmi.
Celá trasa zabere čtyřicet pět minut chůze, je po rovině a nedá se v ní zabloudit. Jdi dopoledne nebo odpoledne: v poledne je spousta slepých štítů v protisvětle a murály nejsou vidět.
Čtvrť mezi Alamedou a řekou
Malá, nahuštěná a ve věčné přestavbě.
Soho zabírá skromný obdélník mezi Alameda Principal a korytem řeky Guadalmedina, deset minut od centra. Jeho úřední název je Ensanche Centro, ale nikdo ho nepoužívá: anglosaskou nálepku mu dal sám projekt obnovy, a už mu zůstala.
Celá desetiletí to byla průchozí zóna se zavřenými obchody a prázdnými parcelami. Ve prospěch měla polohu — hned u Alamedy, u přístavu a u centra — a proti sobě zchátralou zástavbu bez jakéhokoli zjevného půvabu. Proměna začala s CAC v roce 2003 a o deset let později se zrychlila.
Je dobré jít s vědomím, že celá operace ještě není hotová. Mezi povedenými kusy jsou úseky ještě ošuntělé, rozpracované fasády a sem tam prázdná parcela. I to patří k tomu, na co se sem jezdí dívat: je to čtvrť ve výstavbě, ne hotová kulisa, a v tom je velká část jejího kouzla.
Bývalá velkoobchodní tržnice s rybami a ovocem, otevřená v roce 1939 a podepsaná Luisem Gutiérrezem Sotem, jedním z největších jmen španělského racionalismu. Na centrum umění se proměnila v roce 2003 a zachovala si půdorys haly i souvislé pásy oken. Vstup zdarma a program, který se hodně střídá.
Ženská tvář vysoká několik pater od Sheparda Faireyho, autora Obamova plakátu HOPE z roku 2008. Dvě nebo tři ploché barvy, tvrdé obrysy a ornamentální rámy ve stylu art deco, které postavu lemují: propaganda převlečená za ozdobu, což je přesně jeho téma.
Brit D*Face tu zanechal jedno z největších děl čtvrti, se svým jazykem popového komiksu a sytými barvami. Když ho uvidíš hned po tom od Obeyho, pár ulic odtud, je jasné, že festival přivezl prvotřídní jména mezinárodní scény, a ne žádnou vatu.
V roce 2013 si čtvrť vymyslela festival jménem MAUS, zkratka pro Málaga Arte Urbano Soho, s velmi konkrétním cílem: pomalovat slepé štíty. Myšlenka byla prostá a trochu odvážná, udělat z toho nejšedivějšího, co čtvrť měla, její hlavní argument, a fungovala líp, než kdokoli čekal.
Přivezli umělce z mezinárodní scény spolu s místními jmény, a to byl rozdíl oproti jiným podobným iniciativám ve Španělsku. Nešlo o to vyzdobit zdi: šlo o to, aby podpisy byly známé i mimo Málagu a aby se o čtvrti mluvilo v debatách o městském umění.
Vedlejší účinek je ten obvyklý a je dobré ho pojmenovat: zhodnocení. To, co začalo jako sousedská obnova, přineslo vyšší nájmy, módní podniky a něco z napětí, které provází každou čtvrť, která přijde do módy. Soho už několik let vyjednává tuhle rovnováhu.
Pro návštěvníka je výsledkem tři čtvrtě hodiny dlouhá procházka s hustotou umění na metr čtvereční, jakou nemá žádná jiná část města, a navíc zdarma.
Divadlo, které mu dalo prestiž
Na jednom rohu čtvrti stojí bývalé divadlo Alameda, kino a sál odjakživa, které bylo zavřené, další stojící budova v zóně, která jich byla plná. Znovu ho otevřel Antonio Banderas v roce 2019 a zahájil ho tím, že sám režíroval a tančil v „A Chorus Line“, krátce před svými šedesátými narozeninami.
Sázka nespočívala v tom otevřít sál k pronájmu, ale vytvořit vlastní produkci muzikálu ve španělštině, se stálým souborem a živým orchestrem, něco, co se ve Španělsku soustředilo skoro výhradně v Madridu. Vyvézt tenhle druh divadla z hlavního města byla ta riskantní část.
Pro Soho byl efekt okamžitý. To, že sem hollywoodská hvězda vložila své jméno a své peníze, udělalo pro prestiž těchto ulic víc než jakákoli kampaň: čtvrť přestala být příslibem a stala se adresou.
Navštívit se dá koupí vstupenky na představení, a ta o víkendu bývají vyprodaná. Jestli ti to nevyjde, budova má v horním patře gastronomickou zónu se samostatným vchodem, která funguje jako vyhlídka na čtvrť.
Bývalá Alameda, přestavěná se zachováním fasády i jevištní skříně a uvnitř zmodernizovaná, s kapacitou kolem tisíce míst. Program muzikálů se stálým souborem a dlouhými sezónami: skoro po celý rok je na programu nějaký titul. Na ulici ti s „Banderasovým divadlem“ porozumí kdokoli.
Velký stromořadím lemovaný bulvár, který odděluje Soho od historického centra, s obrovskými fíkovníky ficus staršími než sto let, které dávají souvislý stín. Je to nejlepší místo, kudy do čtvrti vejít a kudy z ní vyjít, a v téhle výšce tě za pět minut spojí s přístavem i s ulicí Larios.
Malá čtvrť vklíněná mezi Alameda Principal a koryto řeky Guadalmedina, deset minut od centra. Její úřední název je Ensanche Centro; nálepku Soho jí dal projekt obnovy, který začal s CAC v roce 2003 a upevnil se s festivalem městského umění v roce 2013.
Jak dlouho trvá prohlédnout si murály?
Čtyřicet pět minut chůze bez spěchu pokryje hlavní díla, a víc než hodina, když navíc zajdeš do CAC. Trasa je po rovině a kompaktní: logické je začít v CAC, které leží na jednom konci, a postupovat k Alamedě s pohledem na slepé štíty.
Kdo je Obey a proč je jeho murál právě tady?
Obey je podpis Sheparda Faireyho, amerického umělce, který vytvořil Obamův portrét v modré a červené se slovem HOPE, neoficiální ikonu kampaně z roku 2008. Přijel malovat v roce 2013 v rámci festivalu MAUS, který přivezl umělce z mezinárodní scény, aby zasáhli do slepých štítů čtvrti.
Platí se v CAC vstupné?
Ne, vstup je zdarma, což je ve městě, které se zaplnilo placenými muzei, neobvyklé. Díky tomu můžeš zajít na dvacet minut, prohlédnout si jediný sál a zase odejít. V pondělí je zavřeno a v létě se mění otevírací doba, a vyplatí se předem podívat na program, protože výstavy se rychle střídají.
Dá se Teatro del Soho prohlédnout zevnitř?
Ne v dopoledních hodinách, jako by to byla památka: je to fungující divadlo a dovnitř se dostaneš tak, že si koupíš vstupenku na představení. Sezóny jsou dlouhé a skoro po celý rok bývá na programu nějaký titul. I bez představení je gastronomická zóna v horním patře otevřená veřejnosti.
Je to bezpečná čtvrť?
Ano, je to centrální a rušná zóna, zvlášť v hodinách, kdy se chodí po murálech. Jako v každé čtvrti v proměně jsou tu úseky ošuntělejší než jiné a sem tam prázdná parcela, ale obvyklá trasa vede ulicemi plnými života, obchodů a teras.
Praktické informace
KdeMezi Alameda Principal a korytem řeky Guadalmedina, 10 minut od ulice Larios.
DélkaČtyřicet pět minut procházka po murálech; víc než hodina i s CAC.
VstupenkyCAC je zdarma. Murály jsou na ulici. Do divadla jen se vstupenkou na představení.
Nejlepší časDopoledne nebo odpoledne. V poledne jsou slepé štíty v protisvětle.
Jak se tam dostatPěšky z centra. Je to úplně po rovině.
PozorČtvrť v proměně: mezi povedenými kusy jsou úseky ještě ošuntělé.
Na mapě
🎧 S Viavoy
Projděte Málaga a poslouchejte vlastním tempem
Stáhněte si Viavoy a projděte Málaga offline, kdykoli budete chtít.
od 2,99 €· jednorázová platba
City Pass · 9,99 €3 dní, všechny prohlídky v Málaga