Průčelí klasického divadla s markýzou, na rohu čtvrti, která ještě nedávno šla z kopce. Bylo to bývalé divadlo Alameda, kino a sál odjakživa, zavřené a čekající, až se někdo rozhodne, co s ním. Znovu ho otevřel v roce 2019 Antonio Banderas, rodák z Málagy, a zahájil ho tím, že sám režíroval a tančil v muzikálu „A Chorus Line“, krátce před svými šedesátinami.
Co to znamenalo pro čtvrť
Soho se celé desetiletí snažilo zvednout pomocí nástěnných maleb a galerií, s nevyrovnanými výsledky. To, že hollywoodská hvězda dala právě sem své jméno, své peníze a svůj čas, udělalo pro prestiž těchto ulic víc než jakákoli kampaň: čtvrť najednou přestala být sázkou a stala se cílem.
Záměrem nebylo otevřít sál k pronájmu. Myšlenkou bylo dělat vlastní produkce muzikálů ve španělštině, se stálým souborem, živým orchestrem a dlouhými sezonami, což se ve Španělsku soustřeďovalo skoro výhradně do Madridu. Dostat takové divadlo mimo hlavní město byla riskantní část projektu.
Rekonstrukce zachovala jevištní prostor a průčelí starého divadla Alameda a modernizovala všechno ostatní: zvuk, orchestřiště, šatny a kapacitu kolem tisíce míst. Zvenku vypadá jako tatáž budova jako vždycky, a přesně o to šlo.
Divadlo, které se dá navštívit jinak
Není to památka, kterou bys prohlížel zevnitř v dopoledních hodinách: je to fungující divadlo a cesta dovnitř vede přes vstupenku na představení. Vyplatí se podívat na program už při plánování cesty, protože sezony jsou dlouhé a skoro celý rok se obvykle něco hraje.
Budova má navíc v horním patře restauraci otevřenou veřejnosti se samostatným vchodem, která slouží jako vyhlídka na čtvrť a dovolí nahlédnout dovnitř i bez představení. Je to jedna z věcí, které v průvodcích nenajdeš, a přitom tam jsou.
Poznámka ke jménu: v Málaze se mu říká prostě Teatro del Soho, i když jeho plný název obsahuje jméno bankovního sponzora. Když se budeš na ulici ptát na cestu, s „el teatro de Banderas“, Banderasovo divadlo, ti porozumí každý.
Nenechte si ujít
Bývalo to divadlo Alameda
Kino a sál odjakživa, léta zavřené. Průčelí i jevištní prostor se zachovaly.
Banderas ho znovu otevřel v roce 2019
Sám režíroval a tančil v muzikálu „A Chorus Line“, skoro v šedesáti letech.
Muzikál se stálým souborem
Vlastní produkce ve španělštině a živý orchestr, mimo Madrid. To byla ta riskantní sázka.
Terasa nahoře
Restaurace se samostatným vchodem, která slouží jako vyhlídka na čtvrť, i bez představení.
Jak zapadá do tvé návštěvy Málagy
Stojí na vstupu do Soho, když přicházíš od Alameda Principal, necelých deset minut od ulice Marqués de Larios. Leží na cestě mezi centrem a CAC, takže kolem projdeš bez odbočování.
Jako samotná návštěva zabere pět minut: je to průčelí. Smysl má zařadit ho do procházky po nástěnných malbách čtvrti, která začíná u CAC a vede kolem nástěnné malby od Obeyho, a vrátit se večer, pokud se hraje.
Pokud cesta vyjde na sezonu muzikálu, vyplatí se rezervovat předem: víkendová představení bývají vyprodaná a publikum je z velké části místní, ne turistické, což bývá dobré znamení.
Časté dotazy
A Banderas se v muzikálech vyznal?
Víc, než se zdá. Ještě než znovu otevřel toto divadlo, vystoupal už na samý vrchol: v roce 2003 debutoval na Broadwayi v muzikálu „Nine“ a byl dokonce nominován na cenu Tony, velké ocenění newyorského divadla. Takže když se tady dal do zpěvu a tance, nic neimprovizoval; vracel se domů s pořádně udělanými úkoly, naučenými v samotné mekce muzikálu.
Je „Banderas“ jeho skutečné příjmení?
Skoro, ale má to háček. Rodným jménem je José Antonio Domínguez Bandera: „Domínguez“ je příjmení jeho otce a „Bandera“, v jednotném čísle, příjmení jeho matky Any. Když se pustil do filmu, přidal na konec „s“, které znělo víc jako z plakátu, a tak se zrodil „Banderas“, který dobyl Hollywood. Takže jeho hvězdné příjmení je příjmení jeho matky, upravené jím samým. Kluk z Málagy šedesátých let, z něhož se stala jedna z nejznámějších španělských tváří na planetě.
