Nasríovská Ronda: lázně, mina a to, co zůstalo z roku 1485
Lázně, které zachránilo zapomnění, schodiště o dvou stech schodech, které rozhodlo o pádu města, a pozůstatky, které stále stojí na svém místě pod křesťanskými vrstvami.
Ronda byla muslimská skoro osm století a padla 22. května 1485 po krátkém, ale rozhodujícím obléhání. Pozoruhodné je, kolik toho to datum přežilo: lázně, které patří k nejzachovalejším v Evropě, schodiště vyhloubené ve skalní stěně, které vysvětluje, proč město padlo, mihrab uvnitř kostela a paláce, kde nikdo nesmazal to, co tu bylo dřív.
Arabské lázně se zachovaly, protože je křesťané přestali používat: budova se opustila a skončila jako koželužna. Právě to zapomnění je důvodem, proč se dochovaly skoro nedotčené.
Lázně a proč stále stojí
Konec XIII. století, u potoka.
Jsou dole, u potoka a staré čtvrti koželuhů, a ta poloha není náhodná: voda sem musela přitékat samospádem. Vodní kolo zvedalo vodu z koryta do nádrže a odtud se potrubím rozváděla do jednotlivých síní.
Hammám nebyl jen místem, kde se člověk umyl. Než člověk vstoupil do mešity, musel se očistit, takže plnil náboženskou funkci; ale byl to především společenský podnik, kde se v páře uzavíraly obchody a domlouvaly svatby. Napůl chrám a napůl veřejné náměstí.
Uspořádání je klasické a prochází se ve stejném pořadí jako kdysi: studená síň, vlažná síň a horká síň, s postupnými změnami teploty. Je to systém římských term, zděděný a přizpůsobený, včetně hypokausta: pec ohřívala vzduch, který proudil pod dlažbou nesenou sloupky a stoupal ve zdech.
Nejvíc zapůsobí klenby, provrtané desítkami světlíků ve tvaru osmicípé hvězdy. Nejsou ozdobné: řídily přísun světla a odvod páry. Teď, když jsou síně suché, promítají na podlahu souhvězdí světelných bodů.
Patnáct minut z kopce od Puente Nuevo a cesta zpátky nahoru je pořádná. Vstupné je velmi levné a zahrnuté v městské souhrnné vstupence. Vysvětlující projekce se hodí: bez kontextu může budova vypadat jen jako soubor prázdných klenutých síní.
Nejstarší ze tří rondských mostů, andaluského původu, přes potok Culebras. Vedle něj stála vodní brána opevněného okrsku. Je to nejnižší bod města a odtud začíná výstup zpátky do starého města.
Ronda je díky své poloze nedobytná: město nad stometrovou soutěskou se útokem nedobude. Má ale zjevný konstrukční problém, a to, že voda je dole. Vyřešit to bylo klíčem k jakékoli dlouhé obraně.
Ve XIV. století dal nasríovský král Abomelic vyhloubit v živé skále tajné schodiště, které sestupuje od Casa del Rey Moro až k řece, přes dvě stě schodů uvnitř skalní stěny. Po něm se ve dne v noci vynášela voda v lidských řetězech, v kožených měších. Kroniky vyprávějí, že to dělali spoutaní křesťanští zajatci, a proto se mu říká také schodiště otroků.
Při obléhání v roce 1485 odřízla vojska markýze z Cádizu přístup k té mině a bez vody Ronda během pár dní padla. Neodolaly žádné hradby: město se ztratilo kvůli problému se zásobováním.
Dnes se dá sejít celé a je to nejpůsobivější návštěva v Rondě. Je ale dobré vědět, že je to přes dvě stě nepravidelných, vlhkých a kluzkých schodů tam i zpátky a že neexistuje žádná alternativa ani výtah. Není vhodné pro ty, kdo mají potíže s pohybem.
Co přežilo nahoře
Ve starém městě zůstalo víc pozůstatků, než se zdá. Palác Mondragón býval sídlem nasríovského místodržitele a zachovává andaluská nádvoří s podkovovitými oblouky, mudéjarské kazetové stropy a štukovou výzdobu pod portály už renesančními. Nikdo nesmazal to, co tu bylo dřív: jen se přidávalo navrch.
V kostele Santa María la Mayor, postaveném přesně na hlavní mešitě, se zachoval oblouk mihrabu na svém původním místě, uvnitř chrámu. Pomerančový dvůr zaujímá místo bývalého sahnu pro rituální omývání a zvonice byla postavena na dříku minaretu.
Casa del Gigante je nasríovský palácový dům ze XIV. století, malý a velmi málo navštěvovaný, s nádvořím, štukovou výzdobou a původními kazetovými stropy. Patří k několika málo andaluským domům zachovaným v Andalusii mimo Granadu a dává velmi přímou představu o tom, jak se tu žilo.
A je tu Puerta de Almocábar se třemi oblouky v lomené dráze mezi dvěma půlkruhovými věžemi, kudy vstoupila kastilská vojska. Nad ní císařská orlice, kterou tam umístil Karel V., když bránu přestavoval. Čteno v tomto pořadí vypráví celý soubor celý příběh bez potřeby jakékoli cedule.
Jméno lže dvakrát: budova není tak stará a žádný maurský král tu nežil. Mina ze XIV. století je ale skutečná a s ní i terasovité zahrady, které v roce 1912 navrhl Forestier nad roklí, s bočním pohledem na Puente Nuevo, jaký nenabízí žádné jiné místo.
Mudéjarské nádvoří s podkovovitými oblouky a azulejos a o dvacet kroků dál kastilské nádvoří klasických proporcí: dvě kultury bez opuštění budovy. Zavěšené zahrady v zadní části jsou zahrnuté ve vstupném a nabízejí nejlepší výhled na Serranía.
Paradoxně kvůli opuštění. Po dobytí v roce 1485 se křesťané na tyto budovy dívali s nedůvěrou, přestali je používat a celý soubor skončil jako koželužna. To nepoužívání, které bylo tehdy pohrdáním, umožnilo, že se dochovaly skoro nedotčené a dnes platí za nejzachovalejší v Evropě.
Co jsou hvězdicové světlíky?
Otvory ve tvaru osmicípé hvězdy, které provrtávají klenby. Nejsou ozdobné: řídily přísun světla a odvod páry v každé síni. Když lázně fungovaly, vytvářely sloupy světla procházející horkou mlhou; dnes, když jsou síně suché, promítají na podlahu souhvězdí.
Jak Ronda v roce 1485 padla?
Kvůli vodě. Město je díky své poloze nad stometrovou soutěskou nedobytné, ale voda je dole a vynášela se tajným schodištěm vyhloubeným ve skalní stěně ve XIV. století. Když vojska markýze z Cádizu odřízla přístup k té mině, město padlo během pár dní, aniž by byla zbořena jediná hradba.
Dá se mina sejít celá?
Ano, je součástí návštěvy Casa del Rey Moro. Je to přes dvě stě nepravidelných, vlhkých a kluzkých schodů vytesaných do skály, tam i zpátky, bez výtahu a bez alternativy. Není vhodná pro ty, kdo mají potíže s pohybem, a hodí se obuv s dobrou podrážkou. Na oplátku je to to nejpůsobivější ve městě.
Co zůstalo z muslimské Rondy kromě lázní?
Oblouk mihrabu zachovaný na svém místě uvnitř kostela Santa María la Mayor, andaluská nádvoří a kazetové stropy paláce Mondragón, Casa del Gigante —nasríovský palácový dům ze XIV. století—, Puerta de Almocábar s oblouky v lomené dráze a několik úseků hradeb, a navíc arabský most San Miguel.
V jakém pořadí je dobré to vidět?
Shora dolů, s využitím spádu: od Puente Nuevo do Casa del Rey Moro s minou, potom Puente Viejo a arabský most San Miguel a nakonec lázně v nejnižším bodě. Cesta zpátky je celá do kopce, takže je lepší ji absolvovat za ranního chládku nebo za soumraku.
Praktické informace
LázněCalle San Miguel, dolní část. Velmi levné vstupné, zahrnuté v městské souhrnné vstupence.
MinaV Casa del Rey Moro. Přes dvě stě vlhkých schodů, tam i zpátky.
Pozůstatky nahořeMihrab v Santa María, nasríovská nádvoří v Mondragónu a Casa del Gigante.
TrasaOd mostu dolů: Rey Moro, Puente Viejo a lázně. Cesta zpátky je celá do kopce.
DélkaDelší půlden, pokud se dělají mina i lázně.
ObuvS dobrou podrážkou: mina i stezky v kaňonu jsou vlhké a nerovné.
Na mapě
🎧 S Viavoy
Projděte Ronda a poslouchejte vlastním tempem
Stáhněte si Viavoy a projděte Ronda offline, kdykoli budete chtít.
od 3,99 €· jednorázová platba
City Pass · 9,99 €3 dní, všechny prohlídky v Ronda