Jméno lže dvakrát: budova není tak stará a žádný maurský král tu nikdy nebydlel. Dala jí ho legenda. To, co skrývá uvnitř, je ale opravdu mimořádné a je to nejspíš to nejúžasnější, co se dá v Rondě vidět: tajné schodiště s více než dvěma sty schody vytesané do živé skály, které vede z domu až na samé dno soutěsky Tajo, k řece.
Mina a pád Rondy
V XIV. století dal nasríovský král Abomelic vyhloubit toto schodiště ve skalní stěně s velmi konkrétním vojenským cílem: zajistit zásobování vodou během obléhání. Ronda je díky své poloze nedobytná, ale město nad soutěskou má vodu dole, a bez přístupu k ní je pevnost k ničemu.
Systém fungoval díky lidským řetězům, které vynášely kožené měchy schod po schodu, ve dne v noci. Kroniky vyprávějí, že tu práci dělali spoutaní křesťanští zajatci, a proto se mině říká také schodiště otroků.
Při obléhání v roce 1485 odřízla vojska markýze z Cádizu přístup k mině a bez vody Ronda po staletích muslimské nadvlády během pár dní padla. Jinými slovy: toto schodiště rozhodlo o osudu města a jeho selhání bylo tím, co ho vydalo.
Zahrady zavěšené nad propastí
V roce 1912 objednala vévodkyně z Parcentu u francouzského zahradního architekta Jeana Clauda Nicolase Forestiera terasovité zahrady spuštěné nad roklí. Forestier je týž, který dal podobu parku María Luisa v Seville a pracoval na zahradách v Paříži a v Havaně: tohle je jeho menší dílo, a nejspíš to, ze kterého se nejvíc točí hlava.
Terasy sestupují ve stupních po svahu, s nádržemi, zastřiženými živými ploty, obklady z azulejos a vyhlídkami, které hledí přímo do prázdna. Z nich je vidět Puente Nuevo z profilu, a takový pohled nenabízí žádné jiné místo ve městě.
Samotný dům je novomudéjarský, ze začátku XX. století, postavený na starších zbytcích. Celá trasa zahrnuje dům, zahrady, ústí miny, vytesané schodiště a Sala de la Noria, už na dně kaňonu u vody, kde teplota s každým úsekem znatelně klesá.
Nenechte si ujít
Dvě stě schodů ve skále
Vyhloubené v XIV. století ve skalní stěně, aby se při obléhání dala vynášet voda z řeky.
Toto schodiště prohrálo město
V roce 1485 odřízla kastilská vojska přístup k mině a bez vody Ronda během pár dní padla.
Forestierovy zahrady
Navrhl je v roce 1912 týž zahradní architekt jako park María Luisa v Seville. Terasy zavěšené nad roklí.
Puente Nuevo z profilu
Z vyhlídek zahrady je most vidět z boku, a takový pohled nenabízí žádné jiné místo v Rondě.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Rondy
Je ve starém městě, když přejdeš Puente Nuevo na jih a sejdeš ulicí Santo Domingo, pět minut. Leží na cestě k Puente Viejo a k arabským lázním, pokud jdeš trasou směrem dolů.
Než vstoupíš, je dobré vědět, do čeho jdeš: sestup minou znamená víc než dvě stě nepravidelných, vlhkých a kluzkých schodů vytesaných do skály a výstup zpátky je stejně dlouhý. Není vhodný pro ty, kdo mají potíže s pohyblivostí, a hodí se obuv, která drží.
Počítej s delší hodinou na celý sestup a zastávky v zahradách. Pokud do miny nesejdeš, i samotná prohlídka zahrad stojí za to kvůli výhledům, i když vstupné je stejné.
Časté dotazy
Kdo vynášel vodu po těch dvou stech schodech?
Kroniky vyprávějí, že to dělali spoutaní křesťanští zajatci, kteří nosili kožené měchy schod za schodem v lidském řetězu, ve dne i v noci. Proto se štole říká také schodiště otroků.
Věděl jsi, že ten, kdo navrhl tyhle zahrady, podepsal i nejslavnější park Sevilly?
Francouzský zahradní architekt Jean Claude Nicolas Forestier, autor těchto teras, byl tentýž, kdo dal podobu parku María Luisa v Seville a pracoval na zahradách v Paříži a v Havaně. Tohle je jedno z jeho menších děl, ale nejspíš to nejzávratnější.
