Průčelí ze zlatavého kamene, střídmé a elegantní, které neprozrazuje, co je uvnitř: kolbiště o průměru šedesáti šesti metrů, největší na světě, obklopené dvojitou galerií se sto třiceti šesti kamennými sloupy. Připomíná spíš ambit než býčí arénu. Postavil ji v letech 1780 až 1785 Martín de Aldehuela, týž architekt, který postavil Puente Nuevo, a otevřena byla v květnu 1785.
Budova, která se nepodobá žádné jiné aréně
Zásadní rozdíl je v materiálu a v konstrukci. Skoro všechny španělské býčí arény byly postaveny z cihel, se zděnými tribunami a železnými galeriemi; tato je z kamene, s dvoupatrovou arkádou z kvádrů, která obíhá celý obvod a dodává jí ráz renesanční světské architektury.
Kolbiště o průměru šedesáti šesti metrů je největší na světě a ten údaj má praktické důsledky: na tak velkém kolbišti má býk víc prostoru a toreador se nemůže tak snadno schovat u ohrazení. Měřítko ovlivňuje samotný zápas.
Postavila ji, a dodnes ji vlastní, Real Maestranza de Caballería de Ronda, rytířský spolek, který v roce 1572 založil Filip II. pro vojenský výcvik šlechty. Právě toto soukromé a nepřetržité vlastnictví po víc než dvě století umožnilo arénu zachovat netknutou.
Pedro Romero a býčí zápas pěšky
Ronda se hlásí k tomu, že je kolébkou moderního býčího zápasu, a ten argument má konkrétní jméno: Pedro Romero, který se tu narodil v roce 1754, stanovil pravidla zápasu pěšky oproti dřívější tradici, která byla jezdecká a šlechtická. S ním přestal být zápas cvičením rytířů a stal se řemeslem.
Vypráví se o něm, že zabil skoro pět tisíc šest set býků a odešel do ústraní, aniž by ho jediný z nich nabral na roh. To číslo patří do legendy a nikdo ho nedokázal ověřit, ale ukazuje, jakou úctu tu k němu dodnes chovají.
Každé září se během poutě koná Corrida Goyesca, při které se toreadoři i diváci oblékají podle módy XVIII. století podle rytin Goyi, který býčím zápasům věnoval celou sérii. Je to událost, která naplní město, a vstupenky na ni bývají vyprodané měsíce předem.
Nenechte si ujít
Největší kolbiště na světě
Šedesát šest metrů v průměru. Na takovém kolbišti má býk víc prostoru a toreador méně úkrytu.
Sto třicet šest sloupů
Dvojitá galerie z kvádrů obíhající celý obvod. Připomíná spíš renesanční ambit než býčí arénu.
Soukromá od roku 1785
Vlastní ji Real Maestranza de Caballería, kterou založil Filip II. v roce 1572. Tato kontinuita ji zachovala netknutou.
Corrida Goyesca
Každé září, s toreadory a diváky oblečenými podle módy XVIII. století podle rytin Goyi.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Rondy
Je ve čtvrti Mercadillo, severně od Puente Nuevo, dvě minuty pěšky. Je to první logická zastávka, když přicházíš od nádraží nebo od parkovišť, ještě než přejdeš do starého města.
Prohlídka zahrnuje kolbiště — na které se dá sejít —, koňský dvůr, královské stáje, kapli, kde se toreador modlil, než vyšel do arény, a Museo Taurino. Provází ji nahraný výklad a zabere asi čtyřicet minut.
Hned za ní je Alameda del Tajo, zahrada z XIX. století s vyhlídkami vysunutými nad propast, ze kterých je vidět celá serranía. Je zdarma, spousta lidí ji vynechá a nabízí jedny z nejlepších výhledů v Rondě.
Časté dotazy
Věděl jsi, že se Pedro Romero chlubil, že nikdy nekrvácel?
Vypráví se, že zabil kolem pěti tisíc šesti set býků a že odešel na odpočinek po sedmdesátce bez jediného zranění rohem. To číslo je legendární a nikdo ho nedokázal ověřit, ale ukazuje, jakou úctu tu k němu dodnes chovají.
A ten příběh o popelu Orsona Wellese?
Americký režisér byl blízkým přítelem toreadora z Rondy Antonia Ordóñeze a požádal, aby mohl v této zemi zůstat navždy. Od roku 1987 jeho popel spočívá ve staré studni na statku rodiny Ordóñezových, pár kilometrů od města.
